Duel levných zrcadlovek: Canon EOS 1300D vs Nikon D3400

Výběr fotoaparátu není nikdy lehká záležitost. Nejtěžší je to zejména v kategorii mezi 10 až 20 tisíci, kde se prolíná několik různých kategorií. Máme zde některé levné CSC fotoaparáty i levné zrcadlovky, začínají zde také profi kompakty. Když se k tomu přimíchá možnost koupit nový low-endový model zrcadlovky nebo výběhový model vyšší třídy, zamotá se to ještě více. Dnes tedy proti sobě postavíme dvě nejnovější základní zrcadlovky Canonu a Nikonu, konkrétně modely EOS 1300D a D3400. První je k dispozici za 12.500 Kč s DPH i se stabilizovaným objektivem, v případě Nikonu je cena trochu vyšší a činí 14.000 Kč s DPH. Budeme studovat ovládání, kvalitu snímačů (šum, dynamický rozsah), rychlost, kvalitu videa a další disciplíny.

 

 

Když se na oba fotoaparáty podíváte, dají vědět, že patří do základní třídy. Mají malé rozměry, nicméně v obou případech je nutno ocenit velmi slušné zpracování. Už od pohledu je ale jasné, které řešení míří níže. Canon má totiž skutečně jen základní tlačítka, vypadá vyloženě jednoduše a očividně míří na zákazníky, kteří navolí "zelenou" automatiku a o nic se nestarají. To ale neznamená, že by tu nešlo nic nastavit. Naopak, možnosti nastavení nejsou špatné, většina věcí je krásně při ruce a především je vše intuitivní.

 

Nikon D3400 naproti tomu působí, že chce nabídnout slušné funkce všem těm, kteří si nemohou dovolit drahý fotoaparát, ale chtějí si s fotoaparátem přeci jen více hrát. Je zde mnohem více tlačítek a celkově fotoaparát působí mnohem složitěji. Zatímco Canon vypadá, že byl od základu konstruován pro méně náročné zákazníky a působí neskutečně celistvě co do ovládání a funkcí, u Nikonu máte spíše pocit, že inženýři dostali seshora zadání, které funkce a ovladače mají z profi těl vyškrtnout a vytvořit tak D3400. Menu tak působí docela těžkopádně (na základní zrcadlovku), otočný roller se nedá takřka k ničemu použít (v menu nefunguje, pouze pro nastavení expozice), vymazali i expoziční bracketing. Nikon tak působí velmi nesourodě, máte pocit, že se tu bijí profesionální záležitosti s až přehnaným ořezáváním funkcí.

 

 

Oběma výrobcům se obvykle vytýká, že spí na vavřínech a základní zrcadlovky takřka neinovují a pouze recyklují starší technologie. U Canonu je to vidět na první pohled, ten totiž používá základní konstrukcí již více než 7 let starý APS-C snímač s 18MPx rozlišením. Přední člen objektivu se při ostření vysouvá a otáčí, objektiv také přitom dělá pořádný hluk. Je totiž použita ještě stará technologie ostřících motorků.

 

Nikon je naproti tomu jak z jiného světa. Disponuje moderním 24MPx APS-C CMOS snímačem a od výkonnějších modelů ho akorát odlišuje pouze 12bitový převodník, čímž se zbytečně snižuje jinak velmi dobrý dynamický rozsah senzoru. Přestože by tedy senzor byl schopen fotit kvalitnější fotky, je to omezeno. Canon má sice 14bitové RAWy, ale zastaralý snímač je ani nedokáže využít.

 

 

Objektiv má dnes moderní skládací konstrukci, jen mi nepřijde jako dobré tu mít pojistku i pro odjištění objektivu. Obvykle se to totiž dělá tak, že odjištění lze udělat okamžitě a takto lze fotit bez zdržení a pojistka je nutná jen k zajištění. Bohužel, tady je nutné to činit v obou krocích. Při ostření se nic nevysouvá, nic se neotáčí a používá se krokový motorek, který je naprosto tichý a rychlý i ve videu. Když k tomu připočteme možnost natáčet 1080p60 video, zatímco Canon umí jen 1080p30, je jasné, kdo tu hraje prim.

 

Oba modely mají stejný 3,0" displej s rozlišením 920 tisíc bodů, hledáček je ale s 0,85× zvětšením lepší u Nikonu. Canon se musí spokojit s 0,8× zvětšením. V obou případech jde o hledáčky, které jsou dost malé. Najdete tu slot pro SDXC kartu, nicméně i zde Nikon Canonu utíká, neboť podporuje i UHS-I rozhraní. Pojďme se nyní podívat na první praktické testy. Tím, co vás asi nejvíce zajímá, budou snímače, takže se podíváme na úroveň šumu a poté dynamický rozsah.