FinePix S8100fd: mají se ostatní ultrazoomy bát?

Od svého předchůdce se nový model S8100fd téměř neliší. Vypadá v podstatě stejně, má stejný objektiv s 18× zoomem, specifikace je také takřka totožná, jediný význačný rozdíl je v CCD čipu. Ten získal jen trochu větší rozměr, z 1/2,35" se zvětšil na 1/2,3" (tedy naprosto neznatelně), rozlišení však vzrostlo z 8 megapixelů až na rovných 10 megapixelů.

 

 

Fujifilm FinePix S8100fd má typický design ultrazoomů. Na těle tedy najdete výrazný grip, výklopný blesk a vysunutý objektiv. Ten je chráněn krytkou, která se pouze nasazuje (v případě, že zapnete fotoaparát a neodstraníte ji, objektiv ji vytlačí a nezahlásí chybu). Krytka je z tenkého plastu a působí trošku lacině. Z celého fotoaparátu jsem měl trochu rozpačitě dojmy, subjektivně se mi design příliš nezamlouval, ale to je samozřejmě pouze můj pohled.Ze zpracování přístroje máme rozporuplné dojmy, některé části Fujifilmu působí velmi robustně, jiné naopak křehce. Několik šedivých prvků design příjemně oživuje. Fotoaparát je nabízen pouze v tomto barevném provedení.

Dominantou přední strany je velký objektiv. Ten nabízí výborný rozsah ohniskových vzdáleností od 27 do 486 mm, tedy 18× násobný zoom. Na své si tak přijdou příznivci širokého i dlouhého ohniska. Světelnost objektivu je na kompakty velmi dobrá, ve třídě ultrazoomů standardní. Na nejkratším ohnisku má hodnotu F2,8, na nejdelším stále pěkných F4,5. Nepříjemně překvapí nemožnost použít předsádky, v této třídě bych tuto vlastnost již očekával. Nechybí však "povinný" grip pro lepší držení, ostřící lampa a výklopný blesk.

Při pohledu seshora je patrná velká délka objektivu při nejdelším ohnisku. Stejně tak dobře patrný je grip, jehož velikost je možná až přehnaná. Nijak to držení fotoaparátu nepomohlo, ale ani neuškodilo. Na gripu najdete tlačítko spouště s přirozeným chodem a páčku zoomu, která se dobře ovládá v obou směrech. Kousek dále je posuvné tlačítko zapínání přístroje. Není umístěno nejlépe, ale díky výraznému vyvýšení se ovládá dobře.

To však neplatí o dalších dvou tlačítkách, která mají k dobrému ergonomickému rozmístění dost daleko. Naštěstí jde o málo používané funkce zapnutí a vypnutí stabilizace (tu nechá většina asi pořád zapnutou) a detekce tváří. K dispozici je i kolečko s volbou režimů. Jeho chod je ideální, má dobře vymezené dráhy, k otočení není třeba vyvinout hodně síly, jen tak akorát. Po stranách lze vidět také očka pro uchycení řemínku.

Zadní strana je ve znamení menšího 2,5" LCD displeje s rozlišením 230 000 pixelů. Pozorovací úhly jsou dobré, trochu slabší ve vertikálním směru, zejména zezdola. Nad displejem je k vidění elektronický hledáček s totožným rozlišením. Kolečko dioptrické korekce funguje dobře, jeho chod není přehnaně tvrdý, takže korekce se dá provést poměrně jednoduše. Nalevo od něj je dioda signalizující práci fotoaparátu.

Napravo od hledáčku naleznete tlačítko, které přepíná LCD displej a elektronický hledáček. Pravá strana je pak celá zasvěcená hlavním ovládacím prvkům, které jsou obklopeny gumovým potahem. Designově k fotoaparátu příliš nepasuje, působí trochu zvláštně. Funkčně je však výborný, ve spolupráci s výstupkem napravo dokáže zajistit velmi dobrou oporu a pohodlné držení v jedné ruce. Díky velkému gripu lze fotoaparát nejen držet, ale i ovládat jednou rukou.

Samotné ovladače jsou však velkou bolístkou tohoto fotoaparátu. Vrchní dva ovladače jsou poměrně málo vysunuty nad povrch, takže se těžko mačkají, když je chcete stisknout a kupodivu se velmi snadno zmáčknou, když je stisknout nechcete (platí zejména o tlačítku "F", které máte většinu času přímo pod palcem). Levý ovládací prvek slouží k přechodu do módu prohlížení (zpátky se však dostanete stisknutím spouště, což je sice rychlé a velmi pohodlné, ale možnost vrátit se původním tlačítkem by také nebyla k zahození). Pak je zde pravé tlačítko "F". Jeho využitelnost je velmi zvláštní, najdete zde jen nastavení citlivosti ISO, rozlišení fotografie a barevného nádechu fotografií (standard, chrome, black & white). Proč právě tyto tři funkce, to je mi záhadou. Všechny ostatní jsou k dispozici pod tlačítkem MENU/OK uprostřed kruhového ovladače, ke kterému se za chvíli vrátím.

Spodní dvě tlačítka mají jasné funkce. Levé DISP/BACK upravuje zobrazení displeje, případně slouží k návratům z menu nabídek. Pravé tlačítko slouží ke korekcím expozice v automatických režimech. Pravé tlačítko slouží ke korekcím expozice v automatických režimech. V režimu manuálního nastavení expozice se tímto tlačítkem na většině fotoaparátů přepíná mezi nastavováním clony a času, zde je tomu však jinak. Tuto funkci zde tlačítko nemá, parametry expozice lze nastavovat pohodlněji bez přepínání, clona se nastavuje šipkami vpravo / vlevo a čas nahoru / dolů. Je to příjemná změna urychlující práci, je však nutno si na to zvyknout.

Dostáváme se ke sdruženému kruhovému ovladači. Zde bohužel Fujifilm opravdu hodně zklamal. Ergonomie tohoto ovladače je skutečně špatná. Díky plastovému okruží člověk pořádně neví, co má vlastně mačkat. Šipky jsou velmi blízko středního tlačítka MENU/OK, takže se jen těžko hledá vhodná poloha pro stisk, to platí zejména o šipce vlevo a dolů. Připočteme-li k tomu trochu složité nabídky, je nastavování fotoaparátu méně příjemnou záležitostí.

Vrchní tlačítko (šipka) slouží v prohlížecím módu k mazání, při focení spouští digitální zoom. Tato volba je skutečně geniálně vymyšlena, není třeba digitální zoom ovládat ručně, jen si několika stisky vyberete, co z fotografie chcete vyříznout (jsou zde 4 přednastavené možnosti výřezu) a fotíte. Uloží se pouze výřez. Levé tlačítko spouští makro a supermakro. Spodní ovládá možnosti sekvenčního snímání, osobně bych zde raději viděl samospoušť. Pravé tlačítko se pak stará o nastavení blesku.

Fotografie levé strany ukáže kromě hloubky přístroje (včetně plně vysunutého objektivu) tlačítko pro vyklopení blesku. Jde rovněž vidět vysunutý hledáček a kolečko dioptrické korekce, o kterém již byla řeč. Pod stříbrnou krytkou se skrývá vstup pro napájení a také pro USB kabel. Nad ním nechybí reproduktor pro přehrávání zvuku videí.

Pravá strana není nijak bohatá. Je zde dobře patrný gumový grip se spouští nahoře. Kromě ouška na provlečení řemínku zde najdete jen krytky prostoru pro paměťové karty. Fujifilm FinePix S8100fd používá oblíbené karty SDHC (resp. SD) a dražší karty xD.

Vespod přístroje je úložiště čtveřice AA baterií. Ty jsou na pravé straně v místě gripu, takže fotoaparát dobře zatíží, aby správně držel ve dlani. Zklamalo mě uchycení krytky, to je v otevřené pozici velmi volné a působí tak hodně nekvalitně a nestabilně. Po správném zamáčknutí však drží baterie velmi jistě, čemuž dopomáhá také zámek prostoru pro baterie.

Úložiště pro paměťové karty a baterie je zde rozděleno, což vzhledem ke složitějšímu zavírání krytky baterií oceňuji. Krytka slotu paměťových karet se otevírá pohodlně. Fotoaparát pojme všechny druhy xD a SD (resp. SDHC) karet. To je příznivá zpráva, neboť SDHC karty bývají velmi levné a to i v rychlejších verzích.

Zde je bližší pohled na ovládací kolečko fotografických režimů a vrchních tlačítek. Ukazováčkem dobře dosáhnete na tlačítko ON/OFF pro zapnutí přístroje, zbylá dvě tlačítka se ovládají hůře. Naopak spoušť je umístěna perfektně a také zoom se ovládá velmi dobře a poměrně jistě.

V celkovém souhrnu musím říci, že fotoaparát se dobře drží a příjemně se dá ovládat spoušť. Na druhou stranu bude většinu lidí zlobit ergonomie tlačítek zadního panelu, která se neovládají právě příjemně a některá dokonce dost špatně. Nenašel jsem nikoho, kdo by si po vyzkoušení práce s fotoaparátem na tyto ovladače nepostěžoval.