FinePix S8100fd: mají se ostatní ultrazoomy bát?

Autofokus, manuální ostření

Fotograf má k dispozici nejen automatické, ale i manuální ostření. Je však nutno vzít v úvahu, že objektiv s 18× zoomem je řešením plném kompromisů většinou to odnese právě ostření. Na typické vzdálenosti ostří automatika v rozumných časech, bohužel se zhoršujícími se světelnými podmínkami a zejména s přibývající ohniskovou vzdáleností je ostření mnohem těžší, občas fotoaparát na nejdelší ohniska nezaostřil vůbec. A to dokonce i za poměrně dobrých světelných podmínek. Naštěstí je schopen ostřit na svislé i vodorovné linie.

Co se týče vzdáleností, ze kterých je možno zaostřit, je Fujifilm trochu pesimistický, zejména co se týče focení bez makra. Zatímco Fuji uvádí na široké ohnisko vzdálenost 70 centimetrů, mě se podařilo v mnoha případech ostřit již od zhruba 25 centimetrů, obecně 30 - 40 cm není žádný problém. Na nejdelší ohnisko je pak uváděna vzdálenost 1,5 metru, ve skutečnosti lze jít na vzdálenost cca 1,35 metru.

U makra lze fotit od 6 centimetrů (Fujifilm udává 10 cm), na nejdelší ohnisko si však oproti normálnímu režimu příliš nepomůžete. Mě se nepovedlo zaostřit ze vzdálenosti kratší než 1,1 metru. Posledním režimem je supermakro, které potěší možností ostření již od jednoho centimetru. Fotoaparát pevně nastaví ohniskovou vzdálenost na 60 mm. S tímto režimem se dá opravdu vyhrát, byl jsem schopen si s tím hrát opravdu hodiny, neboť se supermakrem vypadá skoro každá fotografie dobře. I ta nejobyčejnější věc při velmi blízkém pohledu dokáže ukázat netušená fotografická tajemství. Obrovskou výhodou je také to, že fotoaparát v tomto režimu zaostří téměř na cokoli (v daném rozmezí 1 - 10 cm) a navíc ostří velmi rychle.

Manuální ostření potěší, nicméně jeho ovládání je poněkud těžkopádné. Po jeho aktivaci můžete ostřit držením tlačítka korekce expozice a měnit vzdálenost zaostření páčkou zoomu. Uprostřed je pouze kruhový rámeček, žádný detail se nekoná a bohužel není k nalezení ani ukazatel přibližné vzdálenosti. Neexistuje tak žádná informace o tom, že se mění zaostření kromě rozostřujícího se obrazu (resp. zaostřujícího). Jediná signalizace je v podobě žlutého blikání kruhového rámečku, čímž dává fotoaparát najevo, že i automatika by vyhodnotila tuto situaci jako "zaostřeno". Z vlastního pozorování vím, že někdo je tímto stylem ostření nadšen, já jsem příliš nadšen nebyl. Vadila mi především nejistota ostření, někdy se po zmáčknutí tlačítek nic nedělo a bylo nutno pokusit se o ostření znovu. Linou-li se z fotoaparátu zvuky a trochu se třese, pak ostří.

Makro režim

FinePix S8100fd nabízí dva makro režimy. První je standardní makro, druhým módem je supermakro, které dovolí zaostřit již na vzdálenost jeden centimetr. S krátkými vzdálenostmi na tyto režimy nemá fotoaparát moc problémy a to ani v horších světelných podmínkách. Jen mu to v případech menšího množství světla u makro režimu déle trvá.
U makra je naměřených 6 centimetrů spíše lehký podprůměr, některé fotoaparáty dokáží ostřit již kolem 4 - 5 centimetrů. Kvůli tomu jsem musel fotit kleště z větší vzdálenosti a aby vyplnily podstatnou část fotografie, fotil jsem je více z boční strany. Tím však nechci makro režim výrazně kritizovat, 6 centimetrů je pěkná a dobře použitelná hodnota, jen konkurence je na tom o trochu lépe. Na fotografii lze dobře vidět velmi výraznou vinětaci ve všech rozích.
Pro supermakro uvádí Fujifilm pevnou ohniskovou vzdálenost 60 mm, já jsem se dle EXIFu dopočítal k 56 milimetrům. S tímto ohniskem již nelze nijak hýbat, stejně jako nelze použít blesk, což je naprosto pochopitelné. S režimem supermakro můžete jít skutečně velmi blízko, zhruba na jeden centimetr. Jak již bylo řečeno, potěší možnost ostřit téměř na cokoli (fotoaparát je často schopen zaostřit i na téměř jednolitou plochu, kde se nemá čeho dobře chytit) a navíc ostří velmi rychle.

Nastavení expozice - automatika

Automatické nastavení expozice je u modelu S8100fd doplněno i o možnosti manuálního nastavení. Tomu se ale budeme věnovat později. K dispozici jsou tři módy měření. Nejjednodušší je bodové, které měří expozici v bodě, na který se ostří. V případě fotografií s velkým expozičním rozsahem je tak jednoduché fotografii přeexponovat nebo podexponovat, neumí-li člověk automatice správně pomoci. Přesným opakem je měření průměrové, které nastavuje expozici na základě celého obrazu. Poslední možností je zónové měření, které je asi nejrozumnějším kompromisem.

Automatika volí citlivost poměrně rozumně, ale mohla by v zájmu menšího šumu občas zvolit o jeden krok nižší hodnotu, zvláště když to dovolují světelné podmínky. Na módy omezující citlivost (např. AUTO ISO (400)) a za denního světla zpravidla nepřekračuje nastavená hodnota ISO 200. Fotoaparát má obecně tendenci snímky mírně podexponovávat.

Testovaný Fujifilm má však jednu velmi výraznou chybu. Zobrazení fotografované scény vůbec nebere v úvahu nastavenou expozici jako u jiných fotoaparátů, což vadí zejména v manuálním režimu. Ale i při focení s automatickými režimy vyvstanou problémy. Je-li fotoaparát namířen tak, že automatika celou scénu podexponuje (např. zamířením spíše na oblohu), obraz vypadá jako krásně exponovaný, chyba se objeví až po vyfocení. V manuálním režimu je sice k dispozici ukazatel expozice, ale ten za prvé není tak zjevný jako tmavá či světlá obrazovka a navíc v některých případech měří nepřesně. Tato vlastnost vás může stát hodně promeškaných příležitostí k pěkné fotografii.

Stabilizace obrazu

Duální stabilizace obrazu je dnes v módě a ani zde nechybí. Stabilizace posuvem CCD čipu při pohybu je lepší formou než zvyšování ISO citlivosti. Účinek stabilizace můžete srovnat z testovacích fotografií. Bylo foceno s časem 1/2,5 sekundy při citlivosti ISO 200 a cloně F5,6 a ohnisku 157 mm na vzdálenost přibližně tři metry z ruky. Je jasné, že fotografie nebudou zcela ostré ani se stabilizací, jde však vidět, že je možno pořídit mnohem ostřejší obrázky. Vybrané fotografie jsou nejlepší snímky, které se mi povedlo z ruky udělat. Ačkoli nejde o exaktní měření, pro představu postačí.

stabilizace vypnuta	stabilizace zapnuta
stabilizace zapnuta + stativ

Fotografie se stativem byla pořízena ze stejné vzdálenosti na stejné nastavení. Je vidět, že i stabilizace není zdaleka všemocná a stativ nenahradí. Každopádně může výrazně pomoci pořídit snímky, které budou vypadat celkem dobře, přičemž bez stabilizace by je nebylo možné pořídit.

Expoziční a fotografické režimy

Vrchní kolečko fotografických režimů nabízí víceméně klasickou nabídku možností. Jsou zde tedy možnosti nastavení expozice, stabilizace, natáčení videa a dalších speciálních režimů.

• AUTO - můžete pouze nastavit samospoušť, rychlé ostření, detekci tváří a stabilizaci
• Stabilizace obrazu - volí kratší časy závěrky a automatické nastavení citlivosti ISO
• Přirozené světlo - mód pro focení bez blesku a zachování přirozených barev, zvyšuje citlivost ISO
• Přirozené světlo + záblesk - vyfotí dvě fotografie, jednu s bleskem, druhou bez blesku, fotograf pak může vyhodnotit, která se mu více líbí
• Zoom bracketing - vyfotí jednu fotografii a tu pak digitálním zoomem dvakrát ořeže a uloží všechny tři varianty
• Scénické režimy (SP) - bohatá nabídka scénických režimů.
• Video - pro natáčení videoklipů, maximálně v rozlišení 640×480 pixelů a 30 snímcích za sekundu
• Manuální režim (M) - manuální nastavení expozice, clony a času. Clonu lze nastavit v rozmezí F2,8 - F8 na nejširším ohnisku a F4,5 - F8 na nejdelším, dostupné časy jsou pak od 4 sekund do 1/2000 s
• Priorita clony (A) - fotograf může nastavit "natvrdo" clonu (F2,8 - F8 wide, F4,5 - F8 tele), fotoaparát dopočítá expoziční čas
• Priorita času (S) - lze "natvrdo" nastavit čas v rozmezí 4 - 1/2000 sekundy, fotoaparát nastaví clonu
• Programová expozice (P) - o nastavení expozice se postará fotoaparát sám, fotograf má ale jinak plné možnosti nastavování dalších vlastností.

Zde bych se chtěl zastavit ještě u jedné nepříjemné vlastnosti. Tou je provázanost jednotlivých nastavení manuálních režimů M, A a S. Nastavená clona v režimu priority clony je totiž automaticky platná i pro manuální režim a podobně (tedy to, co nastavíte v manuálním režimu, se následně promítá do priority clony a času a samozřejmě naopak). Kdo toto nečeká a je zvyklý na oddělené nastavení, může být nemile překvapen jako já.

Do manuálního režimu jsem si nastavil hodnoty ideální pro focení rychle jedoucího vlaku. Poté jsem fotil s různými jinými režimy a když konečně jel kolem vlak, zapnul jsem manuální režim a fotil. Bohužel byla nastavena úplně jiná clona než původně, a tak z patrně nejlepší fotografie rychle jedoucího auta / vlaku v mém životě zůstal jen nepoužitelný přepálený zmetek. Opravdu k vzteku, na toto je třeba dávat si pozor.
Každá volba má tedy jasné určení, pod položkou scénických režimů se dále nabízí velké množství dílčích režimů, kde každý je určen pro jinou příležitost. Název je doplněn krátkým popiskem, jenž ale nemá žádnou vypovídací hodnotu navíc, v podstatě jen zopakuje název režimu ve větě. Žádné informace o tom, jak se fotoaparát snaží fotit, se nedozvíme. Přehled je doplněn o pěkné vzorové fotografie. Následuje přehled scénických režimů.

• Portrét
• Krajina
• Sport
• Noční scéna
• Ohňostroje
• Západ slunce
• Sníh
• Pláž
• Muzeum - je vypnut blesk a zvuk
• Párty
• Květina
• Text - skenování dokumentů
• Aukce (Skládání snímků) - zkombinuje až čtyři snímky ve VGA formátu pro web

Takto vypadá fotografie pořízená přes režim Skládání snímků (Aukce). Výsledkem může být až čtveřice fotografií poskládaných dohromady v rozlišení 640×480 pixelů.

Videosekvence

Videa lze pořídit ve dvou rozlišeních, 640×480 a 320×240 pixelů. Oba módy pak zaznamenávají 30 snímků za sekundu. Videa jsou se zvukem, bohužel během natáčení není možno zoomovat a to dokonce ani digitálně. Rovněž zaostření je neměnné, takže začnete-li natáčet pohledem na blízký předmět, vše ve větší vzdálenosti při natáčení bude rozostřeno. V případě menších změn jasů je clonění sice skokové, ale tyto skoky jsou poměrně jemné. Teprve až velké změny jasu (např. v interiéru náhlé zamíření na okno) způsobí dočasnou slepotu fotoaparátu, který se s tímto náhlým návalem světla vypořádává poměrně dlouho (v extrému z téměř úplné tmy do plného světla až 4 vteřiny) a skoky v jasech jsou znatelné.
Kvalita videí mě však trochu zklamala, zřetelně je vidět silná komprese. Videa jsou doprovázena 88kbps mono zvukem. Video ve vyšším rozlišení má bitrate zhruba 850 - 900 kB/s, takže půlminutový klip zabere přibližně 25 MB. Video s rozlišením 320×240 pixelů na mně působilo vyšší kvalitou. Při čtvrtinovém rozlišení má totiž bitrate kolem 500 - 550 kB/s, což není o tolik méně ve srovnání s videem vyššího rozlišení.

K dispozici je 17-sekundový klip o velikosti 14,6 MB, kde se můžete na vlastní oči podívat, jaká videa z fotoaparátu FinePix S8100fd dostanete.

Fotografování portrétů

Pro focení portrétů má tento fotoaparát dobré předpoklady. Velký rozsah zoomu dovoluje na širším ohnisku bez větších problémů umístit na snímek velké množství lidí, stejně jako delší ohniska umožní udržet si větší odstup od fotografované osoby a trochu ji vytáhnout z fotografie rozostřením pozadí. Výklopný blesk dále redukuje efekt červených očí. V závislosti na zapnuté či vypnuté detekci tváře se mění rovněž režimy blesku. Je však zajímavé, že blesk je při nastavené detekci tváře stejný, ať už použijete nucené odpálení, redukci červených očí nebo slow synchro. Totéž platí pro vypnutou detekci tváře, kde je sice jiný záblesk, ale opět pro všechny režimy blesku totožný.
Plně jsem využil automatiky, tedy scénického režimu portrét se zapnutou detekcí tváře, která fungovala velmi dobře. Patrně vzhledem k trochu delšímu ohnisku automatika chtěla zachovat kratší čas, a proto zvolila ISO 400. Na fotografii se to však příliš negativně neprojevuje, šum je vcelku přirozený a není rušivý. Vzhledem k nepříznivému počasí pod mrakem mě potěšily jasné zelené odstíny okolí. S focením v přirozeném světle nemá fotoaparát problémy.
Při použití blesku však fotoaparát nepodává až tak dobré výkony. Přestože je blesk stáhnutý na minimum, jeho účinek je na fotografií vždy velmi silně vidět a to především na světlé pokožce a stínech vrhaných na pozadí. Musíme ale také zmínit, že blesk dodává snímku zvláštní atmosféru, naprosto mění pocit z denní doby. Fotografie byly pořizovány ráno, leč ta s bleskem vypadá díky kratší expozici jako by byla focena v podvečer.

Blesk je opravdu silný, výrobce uvádí téměř 9 metrů na široké ohnisko při citlivosti AUTO ISO 800. Podle mých testů dokázal zhruba šest metrů dlouhou chodbu osvítit dokonale. I v té vzdálenosti bylo světlo vydávané bleskem velmi dobře patrné, úbytek světla byl sice ke konci trochu vidět, ale mám důvod věřit, že i v 8,8 metrech bude účinek dostatečný.