FinePix S8100fd: mají se ostatní ultrazoomy bát?

I tentokrát k nám fotoaparát došel v trochu jiném balení, nebyl totiž k dispozici manuál a AV kabel. Manuál jsem tedy stáhnul z internetu. Celý fotoaparát včetně příslušenství je k dostání v černé krabici, typické pro značku Fujifilm. V této třídě bych čekal trochu odvážnější design se zvýrazněním hlavních předností fotoaparátu, ale krabice není důležitá.

Uvnitř najdete fotoaparát, krytku objektivu i s poutkem, AV kabel (ten jsme neměli), manuál (také nebyl k dispozici), řemínek na krk, čtveřice alkalických AA baterií a CD-ROM s přiloženým software (FinePixViewer 5.4).

Během testu jsem použil čtyři kvalitní nabíjecí baterie Varta HR6/AA 2700mAh, Ni-MH, 1,2V (Power Accu). Spolu s úsporností fotoaparátu se to podepsalo na tom, že jsem je nabíjel pouze dvakrát. Na jedno nabití jsem byl schopen přiblížit se téměř 700 fotografiím. Mít náhradní sadu však neuškodí, neboť chybí ukazatel zbývající energie, ten se objeví až těsně před úplným vybitím. Tehdy zbývá energie na pořízení posledních několika fotografií, zhruba kolem 15 - 20. Za výdrž si FinePix S8100fd zaslouží velkou pochvalu.

Na CD je software FinePixViewer verze 5.4, který slouží k nahrávání fotografií, jejich tisku a posílání přes e-mail. Software bohužel vyžaduje po instalaci restart, což není nejpříjemnější. Software je na přiloženém CD, aktualizace na novější verzi mívají přibližně kolem 50 - 55 MB.

FinePixViewer v novějších verzích vypadá pěkně, bohužel není nejlépe ovladatelný. Při načítání snímků z fotoaparátu je doprovodné okno sice pěkné, ale po překliknutí do jiné aplikace a vracení zpátky se místo okna FinePixVieweru objeví pouze výřez aplikace, v které jste byli předtím. Až načtení další fotografie způsobí změnu obrazu k normálu. Působí to značně neprofesionálně. Navíc načítání snímků je dost pomalé. Mám dojem, že běží pouze v režimu USB 1.1, nikoli 2.0. Načtení fotografií přes čtečku SD karet přímo je mnohem rychlejší.

LCD displej má úhlopříčku 2,5 palce, což ve srovnání s dnešní módou velikých obrazovek není mnoho, ale tato plocha plně dostačuje. K dispozici je 230 000 pixelů. Zobrazitelných informací při focení je však velmi mnoho. V levém horním rohu je tolik možností, že mohou začít přetékat do druhého řádku. Vše začíná ikonou zvoleného módu v červeném čtverečku. Pak následuje stabilizace (ruka), detekce tváří (panáček v rámečku), indikace blesku, makro, samospoušť, měření expozice (na fotografiích poslední ikonka kolečka v rámečku), dále zde může být zobrazen stav baterie, vyvážení bílé a typ sekvenčního snímání.

Pravý horní roh je trochu chudší, v prvé řadě je to rozlišení fotografie (10M - 10Mpix v lepší kvalitě) a počet zbývajících fotografií, které se vejdou na kartu. Na druhém řádku je citlivost a případně barevné podání. Pod tím jsou pak výstražné ukazatele špatného zaostření (červená hláška "!AF") a nebezpečí roztřesení při dlouhé expozici (žlutý fotoaparát).

Spodní řádek už obsahuje pouze nastavení času (osobně bych uvítal zobrazovaní hodnot ve tvaru 1/25 místo 25), clony, případně kompenzaci i ukazatel expozice, který však není nejpřesnější. O řádek výše se většinou nic nezobrazuje, je zde ale možno mít datum, hodiny, případně ikonku interní paměti, pokud není přítomna paměťová karta. Na prvním obrázku jde rovněž vidět funkce detekce tváří.

Na dalším obrázku vidíte funkci digitálního zoomu, kdy se pořídí jedna fotografie a následně vzniknou další dva ořezy. Na pravém obrázku je mód natáčení videa, který se hlásí svou červenou ikonou vlevo nahoře. Je zapnuta stabilizace (ruka), vpravo je pak indikace rozlišení a informace o zbývajícím čase (v závislosti na volném místě na kartě).

Dále je zde ukázána funkce manuálního ostření. Jediný rozdíl je v kulatém rámečku, který zežloutne, když je daný objekt zaostřený. Samotné ostření se ovládá trochu podivně držením tlačítka změny expozice a páčkou zoomu. Vpravo pak vidíte funkci digitálního zoomu, kdy světlé pole bude konečná fotografie. Fotoaparát umí pracovat se čtyřmi takovými obrazovkami, se dvěma klasickými výřezy (větším a menším) a pak se dvěma výřezy na výšku, s větším (jak je ukázáno na obrázku) a menším.

Pro lepší kompozici si lze dopomoci mřížkou, osobně ji ale nepoužívám, někomu však může dobře pomáhat. Dále jsem vybral obrázek volby sekvenčního snímání, kde je pět možností + vypnutí sekvenčního snímání. Popisky jsou věcné a fotograf tak ví, co může od fotoaparátu čekat. Při prohlížení různých nabídek jsem bohužel našel i obrazovku, kde byly gramatické chyby.

Při zoomování se objeví podélný ukazatel přiblížení, který dává důraz na nižší ohniska. Při ukázané polovině je v reálu použito asi jen 6× násobné přiblížení. Na vedlejším obrázku pak vidíte situaci, kdy fotoaparát nezaostří. To se vám může s delšími ohnisky stát poměrně jednoduše. Objeví se červený křížek zaostření a vpravo výstražné znamení "!AF".

Pro prohlížení fotografií je k dispozici více módů, ale nejvíce bude každý využívat asi ten nalevo. Zobrazené údaje jsou ale poměrně chudé, je zde pouze číslo souboru (poměrně zbytečná informace), rozlišení, se kterým bylo fotografováno, dole pak čas pořízení. Pokud chcete vědět, jak budou finální fotografie skutečně vypadat, doporučuji stáhnout jas LCD panelu o dva až tři kroky (v závislosti na tom, jak jasný máte nastavený monitor na počítači). Snímky jsou na displeji světlejší než ve skutečnosti.

Odhlédneme-li od nepohodlného procházení menu, což je dané poměrně špatně ovladatelným kruhovým ovladačem, jsou menu nabídky poměrně přehledně strukturovány, ale i zde se najde pár zvláštností. Tím je například tlačítko "F", které odděleně skrývá nastavení ISO citlivosti, rozlišení a barvy. Vše ostatní je skryto v normálním menu, kde lze nastavit samospoušť, měření expozice, zaostřování a spoustu dalších vlastností. Úplně poslední položkou je překvapivě "Nastavení", které skýtá několik obrazovek nastavení fotoaparátů.

Poslední položka tedy skrývá tyto čtyři obrazovky nejrůznějších nastavení týkajících se fotoaparátu jako takového a nikoli focení. Vpravo pak vidíte obrazovku nastavení ISO citlivostí.

Při focení se pak můžete dočkat třeba takovýchto obrazovek. První znázorňuje otáčení kolečkem fotografických režimů, kde je stručně vysvětlena právě zvolená volba. Druhá pak ukazuje volbu scénických režimů, každý je doplněný o vzorovou fotografii a krátký popis, který však neřekne nic důležitého.

Poslední obrázek se týká velmi zajímavé funkce vybití baterie. Ačkoli má svůj smysl, opravdu jsem ji nečekal. U fotoaparátu je možno zvolit dokonce takové věci, jako je barva podsvícení menu.