Gigabyte Aero 16 BSF: velké zlepšení a RTX 4070 k tomu

Tato kapitola se podívá na praktické zkušenosti s notebookem při práci v různých podmínkách. Jde o notebook, který je přímo mířen na mě jako uživatele, protože se živím nejrůznější tvůrčí činností. Mohl jsem ho tedy využívat podobně tak, jak využívám počítače normálně. Má práce zahrnuje např. psaní článků pro naše magazíny, pracuji ale také pro fotobanky, kde zpracovávám fotografie a videa, stříhám také video recenze pro YouTube.

 

 

Práce ve Windows, psaní textů

 

Začneme nenáročným psaním textů. Zde je několik pozitivních, ale i negativních vlastností. Začnu těmi negativními. Už v první kapitole jsem zmiňoval, že mi tu trochu chybí numerická klávesnice a rozhodně nejsem fandou posledního sloupečku kláves, kvůli kterým není Enter na konci klávesnice. Na rozmístění kláves v jeho okolí jsem si hodně dlouho zvykal a i na konci recenzování jsem měl stále problém se trefovat do správných kláves (např. relativně malého Shiftu). Absence českých znaků, aby se člověk případně trochu zorientoval, situaci moc nepomáhá (kdo ale hodně píše, ten to stejně zná nazpaměť). Uvítal bych také černou klávesnici (bílá klávesnice s bílým podsvícením je zvláštní nápad).

 

 

Proti předchůdci rozhodně oceňuji lepší teplotní management. GCC přepíná notebook do vysoce úsporného režimu s co nejnižšími otáčkami ventilátorů, případně pasivního režimu, což paradoxně způsobuje, že je notebook teplejší než při náročnější práci, kdy si nastaví agresivnější chladicí profil. Člověk by až nevěřil, jak tak výkonný notebook může běžet tak tiše (není-li výrazně zatížen) a bez zahřívání. Pokud si chcete ventilátory řídit sami, osobně bych doporučil spíše režim Normal než Eco. Eco přepíná na pasivní režim, ale po chvíli se notebook zahřeje, takže jede pár desítek sekund tiše, pár desítek sekund se chladí (ale opravdu velmi tiše, i při relativně tiché hudbě budete mít docela potíž poznat, zda se větráčky točí nebo ne), a tak pořád dokola. Režim Normal (při tomto malém zatížení) nechá ventilátory běžet na cca 2000-2200 otáček, což je minimální hluk, který se nemění. A především notebook se z mírně vlažného stane chladným, jako by ani nebyl zapnutý. 

 

Pokud hodláte strávit většinu práce v prostředí OS, rozhodně v případě Gigabyte Aero 16 BSF doporučuji nastavit co nejvíce věcí na tmavý režim. Důvodů je několik. Tmavší plocha zvyšuje životnost displeje AMOLED, především ale snižuje jeho spotřebu. Čím více každá dioda v OLED panelu svítí, tím větší má spotřebu, takže rozdíl mezi bílou a černou plochou může být několik jednotek wattů, a to mohou být i desítky minut výdrže. Rozdíl mezi minimem a maximem je okolo 7-8 W, což není málo.

 

Notebook jsem testoval na psaní aktualit, této recenze a při běžné práci ve Windows. To znamená otevřená dvě okna prohlížeče (v tomto případě Edge nebo Firefox) s cca 7-10 panely, jeden z panelů bylo Spotify pro přehrávání hudby, fotografie do článků byly upravovány v Zoner Photo Studiu a Irfanview, případně ve Photoshopu. Jas displeje na 50 % a automatický výběr napájecího režimu (GCC při vypojení napájecího adaptéru zvolí Power Saving Silence Mode). Zkoušel jsem to několikrát a průměr z několika měření bylo 225 minut (3h45min) s velmi malými odchylkami v řádu nízkých jednotek minut.

 

Pokud jde o displej, vysoké 4K rozlišení a spousta místa výšku (poměr 16:10) jsou při práci vítanými pomocníky. Maximální rozlišení ale nevyužijete na maximum, to by bylo všechno opravdu děsně titěrné (osobně mi vyhovovalo cca 175% zobrazení). I tak máte ale možnost si dát dvě okna vedle sebe a netrpět na "mobilní" zobrazování v obou oknech kvůli malému množství pixelů.

 

 

Sledování videa (YouTube, Disney+)

Výsledkem je, že např. snímek vidíte na internetové stránce jako hodně velký (aplikuje se na něj nastavení OS), ale v editační aplikaci to vypadá spíše jako ikonka. Znovu připomínám, zobrazení 1:1 je něco, co obvykle považujeme spíše za žádoucí, jen to při displeji s tak malými pixely může být i kontraproduktivní a je potřeba se tomu přizpůsobit.

 

 

Důležitou vlastností je zde i kalibrace displeje z výroby. Nyní tu už máte jasně stanovené barevné prostory, které si lze vybrat přes aplikaci X-Rite Color Assistant (adekvátně se také nastavují příslušné profily v prostředí operačního systému Windows). Nechybí ani protokol z kalibrace.

 

 

Je tedy vidět, že profesionální nasazení Gigabyte tentokrát bere více vážně i po praktické stránce a nejde jen o líbivé hardwarové parametry, které dostatečně nereflektuje i příslušný software. U novějšího modelu Aero 16 BSF je to tedy lepší i po SW stránce.

 

 

 

Cílovou skupinou tohoto notebooku jsou tvůrci, a tak se podíváme i na to, jaký je pro práci s videem. Osobně pracuji v několik aplikacích a jednou z nich je prostý VirtualDub, který je více než dostatečný např. pro ty, kteří neprovádí větší střihy videa, ale třeba jen natáčí videa pro fotobanky. I když má aplikace své neduhy a omezené možnosti, pro mnohé je více než dostatečnou. V jejím případě jsou algoritmy zpracovávané na CPU a to má dost výkonu jak pro vícevláknové nasazení, tak má velmi dobrý výkon i v jednovláknových aplikacích. Ve VirtualDubu jsem s převáděním videa neměl žádný vážnější problém a výkon byl naprosto bezproblémový.

 

 

Moderní střihové programy ale dokážou k akceleraci využívat i GPU, což je příkladem např. oblíbeného Blackmagic DaVinci Resolve. Výkon notebooku je dostatečný na to, aby se na něm dalo rozumně stříhat bez větších zaškobrtnutí. Vysoké rozlišení displeje umožňuje umístit na obrazovku spoustu prvků, máte zde poměrně dost prostoru, nicméně pro vážnější práci je přesto lepší připojit notebook k většímu externímu monitoru s rozlišením 4K nebo vyšším, kde lze pracovat s ještě menším zvětšením a zároveň mít všechny prvky UI větší.

 

Opět se tu setkáváme s tím, že je notebook úspornější a chladnější než předchůdce. Zatímco předchůdce dokázal vylézt na 200 W (a tuto hranici i přelézt), Aero 16 BSF se při renderování videa se celkem 6 obrazovými stopami (4 video stopy, text a průhledné PNG) dostal jen někam ke 150-155 W. Frekvence procesoru se obvykle pohybovala mezi 3,5 až 3,7 GHz. Zklamáním pro mě bylo, že výrobce nenavýšil kapacitu paměti. 16 GB RAM je u notebooku pro tvůrce trochu málo a např. při převádění poměrně krátkého 4K30p videa si notebook nárokoval přes 30 GB paměti.

 

 

 

Notebook Gigabyte Aero 16 BSF se dá považovat i za herní, ačkoli jeho displej má jen 60Hz obnovovací frekvenci a není zde synchronizační technologie. Pokud toto překousnete, nabídne slušné hraní díky velmi výkonnému hardwaru. Netestoval jsem velké množství her, v zásadě jsme už grafický výkon posoudili na benchmarku 3DMark, kde se ukázal být velmi slušným, praktické hraní jsem pak vyzkoušel na hře Fortnite.

 

 

AI Boost při hraní přepnul do herního režimu (Gaming Mode) a pokud jde o snímkovací frekvence, zde bylo dosaženo o něco lepších hodnot než u předchůdce. V tabulce jsou typické hodnoty, ve kterých se hra pohybovala nejčastěji (výjimečně tak mohly být dosaženy i vyšší nebo nižší hodnoty).

 

Rozlišení	Kvaliita	Framerate u Aero 16 BSF	99% FPS	Framerate u Aero 16 XE5
4K	High	56-74 fps	24-32 fps	52-59 fps
4K	Medium/Fine	110-125 fps	45-55 fps	95-105 fps
2.5K	High	76-92 fps	43-58 fps	71-81 fps
2.5K	Medium/Fine	170-180 fps	75-100 fps	154-170 fps

 

Jak vidíte z čísel výše, herní zážitek je u novinky přece jen o něco lepší a GeForce RTX 4070 nabídne lepší výkon než původní RTX 3070 Ti. Nejde o nějaké dramatické rozdíly, v zásadě o zhruba 10 až 15 %, přičemž větší rozdíly jsou ve 4K rozlišení.

 

Samotné GPU se obvykle pohybuje okolo 84 až 87 °C a bere si zhruba 80 až 87 W ve všech režimech (XE5 s RTX 3070 Ti bralo v High 98 W). Máme tu tedy o nějakých 10 až 15 W nižší spotřebu v případě GPU, přitom výkon je o oněch 10-15 % vyšší. To není vůbec špatné. Dobré je i to, že zatímco předchůdce měl při hraní spotřebu 195 W, tento model se pohyboval někde mezi 150 až 155 W. Výsledkem je, že notebook tolik nepeče a ventilátory stíhají chlazení notebooku. Počítejte se 4400 otáčkami, což není zrovna tiché.