Gigabyte Aero 16 XE5: s panelem AMOLED nejen na práci

V této kapitole si povíme, jak se s notebookem pracuje, a to z několika různých pohledů. Jako redaktor magazínů Svět hardware, Digimanie a TVFreaku jsem na notebooku psal novinky, jako fotograf a kameraman také upravoval fotografie a stříhal videa jak na fotobanky, tak i na YouTube (např. srovnávací test průběžného autofokusu u Lumixu S5 II). Mnoho z toho jsme už nakousli v minulých kapitolách, zde to zkusím zhodnotit nějak komplexněji pro dané určení tvůrce.

 

 

 

Nevím, jak moc máte rádi Windows 11, mě tento systém osobně spíše štve a pro produktivitu ho považuji za překážku. S tím se ale už tak nějak bohužel musíme smířit. Jak už bylo řečeno, na notebooku se velmi pěkně píše, vadit může absence českých znaků na klávesách a při této úhlopříčce je už otázkou, zda by se nenašlo místo na numerickou klávesnici. Pokud jsem pracoval na baterce, byl jsem schopen psát aktuality 2h50m, než vyskočil spořič baterie (20%), po 3h4m jsem skončil na 12 %. Celková výdrž do smrti notebooku by se tak dala odhadovat na 3,5 hodiny.

 

Není to nějaký zázrak, nicméně je nutno uznat, že použitý procesor se při takové práci dokáže dostat i do hodně úsporného režimu a brát si jen nízké jednotky wattů. Užít si můžete sice i pasivní režim, pak ale notebook začne být teplejší v oblasti dlaní a osobně mi přišlo lepší raději nechat trošku hučet ventilátory a mít chladnější oporu než ticho a teplo.

 

Pokud zvolíte tmavý režim v aplikacích, v nichž pracujete, myslím, že si klidně můžete připočíst až okolo půl hodiny výdrže navíc. Spotřeba displeje AMOLED je vysoce závislá na jasu a bílé pozadí je pro spotřebu pohromou. Pro programátory si myslím, že půjde o zajímavý přístroj s vysokým rozlišením, nízkou spotřebou při tmavém pozadí a vysokým výkonem pro kompilaci kódu. Pokud člověk programuje např. aplikace pro Nvidia CUDA, asi moc lepších notebooků nesežene (jen ta absence numerické klávesnice by mi jako programátorovi vadila).

 

 

 

Pro sledování videa notebook potěší svým vynikajícím displejem AMOLED s vysokým kontrastem a tmavou černou, takže sledování temných scén je lepším zážitkem než na standardních displejích LCD, především ve srovnání s typy TN nebo IPS. Ozvučení sice podporuje DTS:X Ultra, ale že by šlo o nějak působivý zvukový zážitek, to bych zase netvrdil. Prim zde hraje spíše obraz, ale zvuk s ohledem na to, že jde o notebook, neurazí. Chybí mu však hloubka.

 

Full HD video na YouTube přes Wi-Fi zvládl notebook přehrávat 2 hodiny a 37 minut do úplného vypnutí s 50% jasem displeje. Zde bych podotkl, že jas displeje umí být poměrně vysoký i na 50% nastavení (alespoň na můj vkus) a osobně bych nastavil spíše okolo 30-40 %, což by snížilo spotřebu a přidalo odhadem tak 5-8 minut k dobru.

 

 

 

Asi nás ale bude více zajímat úprava fotografií a spolu s tím také vlastnosti monitoru. Použitý displej AMOLED je vynikající a máme tady jak režim sRGB, tak i v režimu tvůrce kalibrovaný režim od Pantone. Pokud jde o barvy, tak zde jsem se spolehl na tovární kalibraci a nastavení od výroby jak u notebooku, tak i u mého monitoru. Oba by měly dávat stejné barvy, Gigabyte mi přišel být v režimu sRGB o trošku teplejší (kapánek více do žlutozelena) než můj grafický monitor BenQ. Gigabyte měl v režimu sRGB také o něco živější barvy, ale nikoli přehnaně. Více se mi zamlouvalo barevné podání testovaného notebooku.

 

 

Pokud nejste zvyklí pracovat na notebooku se 4K displejem, rozhodně vás čeká jedno překvapení. Vše, co bude zobrazené ve 100% velikosti, bude šíleně prťavé. Dobře to jde vidět např. ve Photoshopu nebo Zoneru. Tam se zvětšení obrazu z operačního systému neaplikuje na zpracovávaný obraz (pouze na UI), takže fotografie vidíte v přesném zobrazení pixel na pixel. Ona pak třeba fotka do článku vypadá jak trochu větší ikonka, zatímco v prohlížeči se pak zobrazí jako poměrně velká fotografie.

 

 

Zde to vidíte, jak vypadá jedna a tatáž fotka v prohlížeči, kdy si to roztáhnete tak, aby se to dobře četlo, a jak mrňavá je při editaci v Zoneru nebo Photoshopu. Ve výsledku to znamená, že pokud chcete pořádně prozkoumat ostrost snímků, opravdu se nemůžete spolehnout na 100% zvětšení jako třeba na 27" nebo 32" monitoru, ale budete muset zvětšovat alespoň na dvojnásobek. Vysoké rozlišení a miniaturní pixely dělají obraz tak krásně ostrým a jemným, že to působí i ve výsledku z tohoto pohledu negativně. Všechny snímky vypadají ostřeji, než jakými ve skutečnosti jsou.

Výhodou je jednoznačně výkonná grafická karta GeForce RTX 3070 Ti, byť ve své nejslabší variantě. Dobře to ukazuje výkon např. v Camera Raw a funkci Super Rozlišení, která využívá akceleraci pomocí GPU. Na mém stroji s 12jádrovým Ryzenem, ale jen slaboučkou grafickou kartou Nvidia Quadro P620, trvá zpracování 24MPx snímku zhruba 50 sekund, v případě notebooku Gigabyte to byly asi 3 sekundy.

 

 

 

Gigabyte Aero 16 XE5 je notebookem pro tvůrce, a to např. i pro práci s videem. Tam přijde vhod výkonný hardware, a to nejen procesor, ale také grafická karta. Ta se hodí pro akceleraci některých algoritmů podobně jako v případě Photoshopu a Camera Raw. Nicméně i hrubá síla procesoru je dost solidní, což jde vidět i ve VirtualDubu.

 

Při úpravě videí pro fotobanky např. u některých videí využívám vlastní stabilizační aplikaci, která je jen jednoduše naprogramovaná pro jedno vlákno na CPU. V testovacím případě to zahrnovalo export 525 snímků z videa ve formě 16bitových TIFFů, můj stabilizační program, dávkovou úpravu snímků přes Adobe Bridge a Camera Raw a následně převod fotografií na video, tedy export videa přes VirtualDub. První krok zvládl notebook dokonce o 4 % rychleji než 12jádrový desktopový Ryzen 9 5900X, stabilizaci o cca 10 % pomaleji, dávkové zpracování v Adobe Bridge trvalo o 43 % déle a export videa o 27 %. To je ale v softwarech, které většinou využívají primárně CPU (a uvážíme-li, jaký výkon má 12jádrový Ryzen), dost solidní výsledek.

 

 klikněte pro zvětšení

 

Pro stříhání videí už v poslední době používám DaVinci Resolve Studio. Zde najde využití akcelerace pomocí GPU a na notebooku jsem nastříhal např. video test Panasonicu Lumix S5 II a jeho fázového ostření nebo 4k60p video z telefonu Samsung Galaxy S22 Ultra. Toto video se dalo docela rozumně stříhat i bez toho, aniž bych generoval proxy záznamy v nižším rozlišení.

 

Asi vás u notebooku nepřekvapí to, že výsledný výkon hodně závisí na teplotách. Přístroj se u videa rozhodně zapotí a zatímco u stříhání budete někde na 150W spotřebě, při renderování počítejte s tím, že to vyleze i na 200 W (záleží také na nastavení profilu, bez GCC a Creator Mode vyleze spíše někam ke 150 W i při renderování). Pokud jsem nastavil klasické automatické nastavování režimu chlazení a větráčky točily cca 4300 rpm (to už je celkem hlasité), výkonná jádra běžela na frekvenci 2,9 GHz, úsporná pak na 2,3 GHz. Zde bych chtěl připomenout, že jejich maxima jsou 4,7 GHz, resp. 3,5 GHz, takových frekvencí ale dosáhnete jen při slabém celkovém vytížení (silné vytížení jednoho či dvou jader, zatímco ostatní nemají co dělat). Pokud jsem ale ručně nastavil nejvyšší výkon chladičů (5700 rpm), hluk se stane opravdu hodně nepříjemným, ale procesor je pak schopen běžet na cca 3,2-3,3 GHz u výkonných jader a cca 2,5 GHz u úsporných. Výsledný výkon tak hodně závisí na tom, jak velký hluk jste ochotni snášet a jak si to nastavíte.

 

Zde se začne projevovat i limitace paměti RAM. 16 GB RAM je na notebook pro tvůrce přece jen trochu nižší množství, než bych očekával. Když jsem začal renderovat výše zmíněné video, které obsahovalo tři video stopy ve 4K60p rozřezané po třetinách, k tomu popisky a přechody, spotřeba paměti se dostala zhruba na 30 GB a zde by jistě větší RAM nemusela být na škodu. RAM sice můžete rozšířit, ale dostat se ke slotům vyžaduje rozmontování spodní části notebooku a odšroubování přes 10 šroubků. Také je otázkou, co se starými moduly.

 

 

 

Gigabyte Aero 16 XE5 není herním notebookem, takže se této části nebudeme moc věnovat, každopádně v 3DMarku dosáhl solidního výsledku (byť na RTX 3070 Ti Laptop jeden z nejnižších) a hraní jsem vyzkoušel u populárního titulu Fortnite. Přestože je zde GeForce RTX 3070 Ti ve své nejúspornější variantě, zvládá rozhýbat Fortnite i ve 4K rozlišení (3840×2400 pixelů) ve kvalitě High. V takovém rozlišení se lze s vypnutým GCC (a standardním výkonným profilem) pohybovat zhruba okolo hodnoty 50 fps či spíše lehce pod. Přesto je cítit, že se notebook už zadýchává a ukazatel 99% fps se obvykle pohybuje okolo 17-23 fps, občas ale spadne i na jednociferná čísla. V případě GCC a Gaming Mode se dostanete spíše někam k 55 fps a ukazatel 99% fps se pohybuje spíše okolo 25-33 fps. To je dáno i tím, že tento režim dovoluje vyšší spotřebu.

 

 

V jakémkoli nižším rozlišení a/nebo nižší kvalitě je pak výkon více než dostatečný a vadit může spíše podpora maximální obnovovací frekvence displeje jen 60 Hz a absence VRR technologie, což může způsobovat známé trhání obrazu. Notebook má na hraní solidní výkon, ale zatímco displej exceluje při práci, naopak ve hrách je z těchto důvodů spíše brzdou. GPU si samo o sobě bralo 80 W v kvalitě Medium a 88 W v High, spotřeba celého notebooku se při hraní pohybovala lehce nad 170 W. V případě zapnutého GCC a Gaming Mode hovoříme o cca 84-88 W v Medium a 98 W v High, celý notebook si pak bere okolo 195 W.

 

Rozlišení	Kvalita	Snímkovací frekevence	Snímkovací frekvence (Gaming Mode)
4K	High	47-51 fps	52-59 fps
4K	Fine	93-103 fps	95-105 fps
2.5K	High	71-79 fps	71-81 fps
2.5K	Fine	136-152 fps	154-170 fps