Industar-61L/D 55mm F2.8 (M39)

Jak jsme již naznačili v první kapitole, ovládání ostření bylo alespoň u testovaného kusu hotové peklo. Uvolnění kroužku se střídá s téměř totálním zatuhnutím a každou chvíli máte dojem, že jste vyšroubovali objektiv z patice (což se občas skutečně podaří). Minimální ostřící vzdálenost by měla být jeden metr, čemuž v podstatě odpovídají i naměřené hodnoty. Od přední čočky jsme naměřili 91 centimetrů, od roviny čipu pak 98 cm. Maximální přepočtené zvětšení dosahuje hodnoty jen 0,09× (reálně 0,06×), takže je jasné, že na makro to skutečně není. K tomu je mnohem lepší verze objektivu pro patici M42.

Tradičně jsme ale vyzkoušeli i makro předsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi (je nutno si ale pořídit redukci ze 40,5mm závitu). V takovém případě už můžete fotit ze vzdálenosti 15 cm od přední čočky předsádky, resp. 25 cm od roviny senzoru. Maximální přepočtené zvětšení vyskočilo na 0,49×, což je podstatně lepší, ale stále to není zrovna na hodně detailní makro. Ukázkové snímky s předsádkou najdete v Galerii ilustračních snímků.

Na tomto snímku jasně vidíte, že s makrem to skutečně není vůbec slavné. Kleště jsou na snímku opravdu maličké.

Objektiv má světelnost F2,8, což je vcelku dobrá hodnota, nicméně u pevných padesátek jsme zvyklí přeci jen na hodnoty o něco lepší. Na druhou stranu je to pořád lepší než F3,5 u Industaru-50. Clona má jen 6 lamel a lze přiclonit maximálně na F16.

Tato kapitolka se bude věnovat rozmazání pozadí a kvalitě bokehu.

Kvůli dlouhé minimální snímací vzdálenosti a průměrné světelnosti nelze čekat moc rozmazané pozadí a praxe dává za pravdu. Odlesky mají výrazný okraj a zvýrazněný prostředek, bokeh není zrovna jemný. Zářivka snížila kontrastní snímku.

Po přiclonění na F5,6 se zlepšuje kontrast snímku. Je zajímavé, že se zaostřená rovina po přiclonění trochu posunula vzad.