Jupiter-8 50mm F2.0 (M39)

 

V našem případě šlo už o hodně "jetý" kus, takže o škrábance na těle rozhodně nebyla nouze. Optika jako taková ale byla naprosto v pořádku. Objektiv je opravdu maličký, vždyť v průměru nemá ani 5 centimetrů a na délku má zhruba 3,5 centimetru podle toho, kam ostříte. Ani váha 124 gramů není vůbec vysoká. Ostřící kroužek je hned u patice, jeho chod je krásně plynulý s přiměřeným odporem. Použitá redukce pro Samsung NX na M39 od Kiwi bohužel nedovolila ostřit úplně na nekončeno, ale jen na zhruba 30-40 metrů. Stačí však trošku zaclonit a ostříte hyperfokálně.

Ke clonění je použit přední kroužek. Ten má ještě trochu hladší chod, je tedy bez aretovaných poloh u jednotlivých clon. To je vhodné např. pro video, kdy je možné průběžně clonit bez nepříjemného klikání. Na druhou stranu nikdy nevíte, jakou máte zrovna clonu, aniž byste se podívali na objektivu. Převod je totiž u nižších clon výrazně "pomalejší". Kroužek musíte pootočit stejně při přechodu z F2 na pouhých F2,8 jako např. z F5,6 na F22. Na začátku točíte a v podstatě se nic neděje, u vyšších clon naopak potočíte kroužkem trošku a EV lítají sem a tam.

Jupiter-8 může využívat filtry o průměru 40,5 milimetrů. Clona má 9 lamel, díky čemuž ve většině clonového rozsahu nabídne alespoň téměř kruhový tvar. Na obrázku níže vidíte asi nejméně kulaté zaclonění.

Primárním fotoaparátem použitým pro test objektivu byl Samsung NX30, který je vybaven 20,3MPx APS-C CMOS snímačem.

Některé snímky byly pořízeny i se starším fotoaparátem Samsung NX11 se 14,6MPx APS-C CMOS snímačem. Tyto snímky budou vždy označeny.

Nyní se už pojďme podívat, jak vlastně Jupiter-8 fotí.