Jupiter-8 50mm F2.0 (M39)

Jde o starý manuální objektiv, takže autofokus tu pochopitelně nenajdete. K ostření lze využít jen ostřící kroužek s hladkým chodem a přiměřeným odporem. Na použité redukci od Kiwi se nedá zaostřit na nekonečno, ale jen asi na 30-40 metrů, takže musíte trošku přiclonit, abyste se dostali na hyperfokální vzdálenost. I díky tomu se minimální ostřící vzdálenost na testovaném fotoaparátu trošku posunula a činila 87 cm od roviny čipu, což znamená 80 cm od přední čočky.

Naměřil jsem jen 0,11× přepočtené zvětšení, tedy 0,07× reálné. Na makro tedy objektiv není ani trochu stavěný. Vyzkoušel jsem i makropředsádku Raynox DCR-150 se 4,8 dioptriemi, což situaci značně změnilo. Minimální ostřící vzdálenost se snížila na 25 centimetrů od roviny senzoru a 16 cm od přední čočky předsádky. Současně s tím se přepočtené zvětšení zvýšilo na 0,51×, což už pro nenáročné makro lze použít.

Zde dobře vidíte, že na přehnané detaily objektiv rozhodně není stavěný, kleště jsou jen maličké.

Objektiv Jupiter-8 má 9lamelovou irisovou clonu. Světelnost má velmi dobrou hodnotu F2,0, díky čemuž objektiv dokáže výrazně mazat pozadí. 9lamelová clona by sice teoreticky měla zajistit více kruhový tvar, ale výsledkem je spíše takový více zaoblený devítiúhelník. Maximální hodnotou je F22.

Dále se podíváme na to, jak je na tom objektiv s bokehem.

Na nejnižší cloně trpí objektiv na světelné závoje, které snižují kontrast. Zaostřená plocha nijak nepřekypuje ostrostí. Ani bokeh není z nejlepších, odlesky mají výrazné okraje i tečku uprostřed, celkově je tak trochu nervózní.

Po přiclonění je obraz mnohem kontrastnější a živější. Také ostrost se zlepšila. Bokeh se trochu umoudřil, odlesky jsou trochu roztřepenější, ale jasově vyrovnanější.