Jupiter-8 50mm F2.0 (M39)

Náročné focení v protisvětle bude předmětem další kapitoly.

Pokud je slunce spíše uprostřed, dokážou být snímky překvapivě kontrastní. Vpravo dole je vidět namodralý odlesk.

S vyššími clonami je kresba pěkná, chromatická aberace je poměrně malá (v JPEGu). Odlesky jsou menší a dají se snáze schovat (ten vpravo dole vypadá spíše jako mrak). Můžete se podívat na snímek v RAWu.

Při plně otevřené cloně se ale najdou úhly, kdy objektiv dokáže vytvořit vskutku nevídané efekty a ne zrovna žádoucí. Světelný závoj je silnější, snižuje kontrast. Tento snímek byl pořízen na fotoaparátu Samsung NX11, na kterém objektiv poskytoval nižší kontrast (NX11 má patrně více odrazivý snímač).

To ostatně dokládá i tento snímek, kde slunce v rohu snímku znatelně snižuje kresbu a kontrast snímku. Na NX30 tento efekt nebyl až tak moc patrný. Na druhou stranu slunce přímo uprostřed záběru (nebo blízko prostředku) nedělalo problém ani na NX11 a snímky byly podobně kontrastní jako první dva v kapitole o protisvětle.

Jupiter-8 nemá žádný optický zoom, podíváme se tedy jen na jeho úhel záběru.

Ten je stejný jako i u jiných padesátek na APS-C čipu a v podstatě se neliší např. od již testovaného Industaru-50 nebo Industaru-61L/D, které jsou také určeny pro patici M39. Kresba je velmi pěkná po celé ploše, tady lze jen chválit. K dispozici je snímek v RAWu.

Znovu vidíte krásnou kresbu po celé ploše, snad jen saturace barev vypadá být poněkud nižší. Jinak ale dobrá práce.