Jupiter-9 85mm F2.0 (M39)
13.11.2014, Milan Šurkala, recenze
V dalším testu starého manuálního objektivu se podíváme na objektiv Jupiter-9 s 85mm ohniskovou vzdáleností a velmi dobrou světelností F2,0. V našem případě se podíváme na verzi pro patici M39.
Kapitoly článku:
- Ergonomie ovládání, technické údaje
- Autofokus, ostření, světelnost, bokeh
- Sférické zkreslení, vinětace, chromatická aberace
- Kresba v praxi
- Protisvětlo a optický zoom
- Noční a standardní scéna
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Sférické zkreslení
Problematika zkreslení je naprosto v pořádku, na APS-C senzoru jsem nenaměřil žádné zkreslení, tedy čistých +0,0 %.
Vinětace
Úroveň vinětace zde záležela na použitém fotoaparátu. Zatímco na NX30 vznikaly podezřelé světle modré rohy a záporná vinětace, na NX11 bylo vše tak, jak má být. Na nejnižší cloně tu najdete velmi lehkou vinětaci a 0,3 EV si v podstatě ani nevšimnete. Na vyšších clonách vinětace neexistuje, 0,1 EV skutečně nestojí za řeč.
Chromatická aberace
Budeme se věnovat i problematice chromatické aberace.
clona F2,0
clona F2,8
clona F4
clona F5,6
clona F8
clona F22
Na nejnižší cloně vznikají výrazní duchové a namodralé ladění hran. Při cloně F2,8 se situace trochu zlepšuje, duchové jsou stále patrní. Clona F4 už duchy do značné míry eliminuje a při F5,6 už v podstatě neexistují. Na vyšších clonách jakbysmet.
