Lumix DMC-FZ20: Motor z Venuše
Vyspělá elektronická zrcadlovka od Panasonicu mezi konkurencí určitě nezapadne. Jde o následníka starší FZ desítky, oproti které má vyšší rozlišení i pokročilejší obrazový procesor Venus Engine II LSI. Tím nejzajímavějším je ovšem super světelný objektiv Leica s dvanáctinásobným zoomem a také optický stabilizátor.
Kapitoly článku:
- Lumix DMC-FZ20: Motor z Venuše
- Technické parametry
- Ovládání
- Praktické zkušenosti
- Ilustrační fotografie, závěr
Přístroj je převážně z plastu, kovový je kromě doplňků především tubus objektivu. Určitě to není žádný drobeček, i hmotnost přes půl kila je znát, tvary jsou poměrně hodně konzervativní. Oproti staršímu modelu FZ10 se změnil tvar gripu, který je nyní ergonomičtější.
Objektiv je skutečně masivní, jeho vysoká světelnost by se nakonec asi těžko mohla obejít bez velkého průměru, a tedy i velkému množství dopadajícího světla. Přímo na tubusu (tak jak jsme zvyklí spíše u výměnných objektivů) je přepínač mezi manuálním a automatickým ostřením. Manuálně se ostří otáčením rozměrného prstence, takže milovníci klasických ovládacích prvků mohou zaplesat. Nad optikou je ukryt vyskakovací blesk se směrným číslem 11. O gripu už byla řeč, aparát se za něj drží docela příjemně. Ovšem s jednou výhradou – kdo má silnější prsty, riskuje, že se mu do prostoru mezi grip a objektiv pohodlně nevejdou.
Na zadní straně si většinou v první řadě všímáme displeje. Ten nemá ani velké rozlišení, ani není výklopný, zkrátka nic co by se na pokročilý ultrazoom slušelo. Jak se bude chovat na sluníčku nám počasí nedovolilo otestovat, nicméně se zdá, že obstojí. EVF hledáček má dioptrickou korekci. Přístroj se zapíná posuvníkem, trojice tlačítek pak obstarává některé základní funkce. Srdcem ovládání je křížový ovladač, u kterého jsou tlačítka pro vyvolání menu a mazání snímků.
Vršek je opatřen sáňkami pro externí blesk (jeden jsme měli možnost vyzkoušet). Dále tu najdeme kruhový volič režimů, jež tak trochu připomíná tradiční kruhový volič expozičních časů. Spoušť má kolem sebe prstenec pro ovládání transfokátoru (zoomu), najdeme tu i tlačítko pro sériové snímání.
Po stranách není nic, co by nemohlo ujít naší pozornosti, snad vyjma konektorů pro propojení s televizí, počítačem (USB 2.0) a pro připojení AC adaptéru.
Li-ion baterie a paměťová karta se vkládají do slotů na spodní straně přístroje. Ta hostí také obligátní stativový závit.
Objektiv je skutečně masivní, jeho vysoká světelnost by se nakonec asi těžko mohla obejít bez velkého průměru, a tedy i velkému množství dopadajícího světla. Přímo na tubusu (tak jak jsme zvyklí spíše u výměnných objektivů) je přepínač mezi manuálním a automatickým ostřením. Manuálně se ostří otáčením rozměrného prstence, takže milovníci klasických ovládacích prvků mohou zaplesat. Nad optikou je ukryt vyskakovací blesk se směrným číslem 11. O gripu už byla řeč, aparát se za něj drží docela příjemně. Ovšem s jednou výhradou – kdo má silnější prsty, riskuje, že se mu do prostoru mezi grip a objektiv pohodlně nevejdou.
Na zadní straně si většinou v první řadě všímáme displeje. Ten nemá ani velké rozlišení, ani není výklopný, zkrátka nic co by se na pokročilý ultrazoom slušelo. Jak se bude chovat na sluníčku nám počasí nedovolilo otestovat, nicméně se zdá, že obstojí. EVF hledáček má dioptrickou korekci. Přístroj se zapíná posuvníkem, trojice tlačítek pak obstarává některé základní funkce. Srdcem ovládání je křížový ovladač, u kterého jsou tlačítka pro vyvolání menu a mazání snímků.
Vršek je opatřen sáňkami pro externí blesk (jeden jsme měli možnost vyzkoušet). Dále tu najdeme kruhový volič režimů, jež tak trochu připomíná tradiční kruhový volič expozičních časů. Spoušť má kolem sebe prstenec pro ovládání transfokátoru (zoomu), najdeme tu i tlačítko pro sériové snímání.
Po stranách není nic, co by nemohlo ujít naší pozornosti, snad vyjma konektorů pro propojení s televizí, počítačem (USB 2.0) a pro připojení AC adaptéru.
Li-ion baterie a paměťová karta se vkládají do slotů na spodní straně přístroje. Ta hostí také obligátní stativový závit.
