Megatest stativů: Fomei vs. Manfrotto
4.10.2004, Petr Svoboda, recenze
Většinou je to nějak takto: fotíte čím dál tím víc, a ne vždy se vám daří udržet delší časy v ruce. Nejprve si vypomáháte různými pomůckami, mohou to být různé sloupy, auto, lavička v parku… Jenže pak dojdete na místa, kde si čistou improvizací zkrátka a jednoduše nepomůžete. To už nezbývá, než si pořídit stativ. Otestovali jsme za vás pět běžně dostupných modelů.
Kapitoly článku:
- Megatest stativů: Fomei vs. Manfrotto
- FOMEI W-600 s hlavou MH5001
- Manfrotto 190PROB s hlavou 484RC2
Monopody, trojnožky a stolní stativy
Pomůcek, které pomohou udržet fotoaparát v klidu je poněkud víc, než by se dalo napoprvé tušit. Nejjednodušší jsou stolní stativy. Dostanete je zdarma k některým digitálním fotoaparátům, obvykle se vejdou do kapsy a poslouží nejspíše někde v interiéru. Snadno je připevníte třeba na stůl či kuchyňskou linku – některé mají malé trojnožky, jiné zase podobný mechanismus, jako třeba svěrák. Tak či tak je využití miniaturních stolních stativů značně omezeno, jednak výškou, kterou je možné nastavit v řádu cca jedné desítky centimetrů, jednak omezenou nastavitelností.
Monopody či jednonožky samy o sobě fotoaparát neunesou, pevné držení ale hodně usnadní. Jejich výhodou je malá hmotnost a v porovnání s trojnožkami i kompaktnější rozměry, takže je s oblibou využívají třeba horolezci. Dilema obvykle spočívá v tom, že za cenu kvalitního monopodu koupíte o něco méně kvalitní stativ zpravidla se stejnou hmotností, který možná v praxi poslouží úplně stejně.
To nejobvyklejší řešení jsme si nechali na závěr. Rovinu tvoří tři body, proto je také stativy mají. Levnější modely mají integrovánu hlavu, která nám drží vlastní fotoaparát, u dražších modelů se po stativové hlavě musíte poohlédnout zvlášť. Hlava vám také dovolí otáčet s fotoaparátem nejméně ve dvou směrech, dnes už téměř výhradně ve všech třech. Speciálním druhem jsou tzv. kulové hlavy, kde s fotoaparátem manipulujete ve všech směrech najednou a výslednou polohu jen aretujete. Kulové hlavy mají výhodu v rychlém nastavení polohy, nevýhodou je nemožnost otáčení jen v jednom směru, což se často uplatňuje při filmování. Milovníci videosekvencí tedy ocení i co největší počet ovládacích pák (nejlépe v každém směru jednu).
Monopod, stativ, stolní stativ
Kovy nebo plasty?
Zatímco na profesionálních stativech nenajdete skoro ani kousek plastu, nejlevnější modely jsou obvykle, kromě stativových noh a středové tyče, celoplastové. Plastový díl se rychleji opotřebuje, snadno ulomí, a to zejména tehdy, když prokřehne například vlivem mrazu. Když se vám pak utrhne část hlavy i s fotoaparátem za více než desítku tisíc, budete se proklínat, proč jste do stativu nezainventovali víc. Je pravdou, že dnešní plasty jsou mnohem pevnější a houževnatější, než ty které se používaly zhruba před desítkou let, ale i tak by alespoň ty nejkritičtější části (čepy, pojistky) měly být kovové. Výhodou plastů je jejich nízká hmotnost a malá tepelná vodivost, takže se s nimi příjemně manipuluje.
Rozměry a hmotnost
Většina fotografů staví stativ tak aby mohla fotoaparát pohodlně obsluhovat ve stoje. To znamená, že maximální výšku stativu budete posuzovat i podle výšky své postavy. Naopak minimální výška je důležitá při focení makrosnímků. Hmotnost je tak trochu dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu vyžadují fotografové co nejmenší váhu, aby se se stativem mohli vypravit třeba i do obtížnějšího terénu či na dlouhé túry. Větší hmotnost se ale zase příznivě projeví na stabilitě zařízení, často se proto doporučuje na stativ ještě zavěsit batoh či brašnu.
Tak tohle by bez stativu vyfotit nešlo
Metodika testu
Stativy jsme posuzovali hned z několika hledisek. Nejprve jsme zkoumali vlastnosti a vybavení (15 % z celkového hodnocení). Zajímalo nás, kam všude je možné upevnit stativovou hlavu, zda vám přístroj pomůže s vyrovnáním do vodorovné polohy, jakým způsobem je vyřešena manipulace a přenášení a také speciální funkce, které testovaný stativ nabízí. Rozměry a hmotnost dostaly váhu 10 %. Všímali jsme si také ovládání (10 %), zajímal nás počet kloubů, aretace úhlu stativové hlavy i manipulace s přeskami. Největší váhu jsme přiřkli stabilitě konstrukce (60 %). Design a ergonomie pak dostaly zbývajících 5 %.
Pomůcek, které pomohou udržet fotoaparát v klidu je poněkud víc, než by se dalo napoprvé tušit. Nejjednodušší jsou stolní stativy. Dostanete je zdarma k některým digitálním fotoaparátům, obvykle se vejdou do kapsy a poslouží nejspíše někde v interiéru. Snadno je připevníte třeba na stůl či kuchyňskou linku – některé mají malé trojnožky, jiné zase podobný mechanismus, jako třeba svěrák. Tak či tak je využití miniaturních stolních stativů značně omezeno, jednak výškou, kterou je možné nastavit v řádu cca jedné desítky centimetrů, jednak omezenou nastavitelností.
Monopody či jednonožky samy o sobě fotoaparát neunesou, pevné držení ale hodně usnadní. Jejich výhodou je malá hmotnost a v porovnání s trojnožkami i kompaktnější rozměry, takže je s oblibou využívají třeba horolezci. Dilema obvykle spočívá v tom, že za cenu kvalitního monopodu koupíte o něco méně kvalitní stativ zpravidla se stejnou hmotností, který možná v praxi poslouží úplně stejně.
To nejobvyklejší řešení jsme si nechali na závěr. Rovinu tvoří tři body, proto je také stativy mají. Levnější modely mají integrovánu hlavu, která nám drží vlastní fotoaparát, u dražších modelů se po stativové hlavě musíte poohlédnout zvlášť. Hlava vám také dovolí otáčet s fotoaparátem nejméně ve dvou směrech, dnes už téměř výhradně ve všech třech. Speciálním druhem jsou tzv. kulové hlavy, kde s fotoaparátem manipulujete ve všech směrech najednou a výslednou polohu jen aretujete. Kulové hlavy mají výhodu v rychlém nastavení polohy, nevýhodou je nemožnost otáčení jen v jednom směru, což se často uplatňuje při filmování. Milovníci videosekvencí tedy ocení i co největší počet ovládacích pák (nejlépe v každém směru jednu).
Monopod, stativ, stolní stativ
Kovy nebo plasty?
Zatímco na profesionálních stativech nenajdete skoro ani kousek plastu, nejlevnější modely jsou obvykle, kromě stativových noh a středové tyče, celoplastové. Plastový díl se rychleji opotřebuje, snadno ulomí, a to zejména tehdy, když prokřehne například vlivem mrazu. Když se vám pak utrhne část hlavy i s fotoaparátem za více než desítku tisíc, budete se proklínat, proč jste do stativu nezainventovali víc. Je pravdou, že dnešní plasty jsou mnohem pevnější a houževnatější, než ty které se používaly zhruba před desítkou let, ale i tak by alespoň ty nejkritičtější části (čepy, pojistky) měly být kovové. Výhodou plastů je jejich nízká hmotnost a malá tepelná vodivost, takže se s nimi příjemně manipuluje.
Rozměry a hmotnost
Většina fotografů staví stativ tak aby mohla fotoaparát pohodlně obsluhovat ve stoje. To znamená, že maximální výšku stativu budete posuzovat i podle výšky své postavy. Naopak minimální výška je důležitá při focení makrosnímků. Hmotnost je tak trochu dvojsečnou zbraní. Na jednu stranu vyžadují fotografové co nejmenší váhu, aby se se stativem mohli vypravit třeba i do obtížnějšího terénu či na dlouhé túry. Větší hmotnost se ale zase příznivě projeví na stabilitě zařízení, často se proto doporučuje na stativ ještě zavěsit batoh či brašnu.
Tak tohle by bez stativu vyfotit nešlo
Metodika testu
Stativy jsme posuzovali hned z několika hledisek. Nejprve jsme zkoumali vlastnosti a vybavení (15 % z celkového hodnocení). Zajímalo nás, kam všude je možné upevnit stativovou hlavu, zda vám přístroj pomůže s vyrovnáním do vodorovné polohy, jakým způsobem je vyřešena manipulace a přenášení a také speciální funkce, které testovaný stativ nabízí. Rozměry a hmotnost dostaly váhu 10 %. Všímali jsme si také ovládání (10 %), zajímal nás počet kloubů, aretace úhlu stativové hlavy i manipulace s přeskami. Největší váhu jsme přiřkli stabilitě konstrukce (60 %). Design a ergonomie pak dostaly zbývajících 5 %.
