Nikon Coolpix 3100: Novinka ladných tvarů

Součástí testovaného fotoaparátu byla paměťová karta (měli jsme k dispozici 256 MB Compact Flash I, ve standardní dodávce od výrobce bude karta o mnohem nižší kapacitě), dva NiMH dobíjecí články Nikon typu AA spolu s nabíječkou, USB a AV kabel a poutko pro snadnější držení fotoaparátu. Přiložený manuál byl česky a můžu říct, že excelentní. Téměř sto stran informací od všeobecných faktů až po specialitky daného modelu (manuál byl psán i pro model Coolpix 2100). Dále je ve výbavě obsažen software, sloužící jak ke komunikaci fotoaparátu s počítačem, tak i k jednoduché úpravě a třídění fotografií. Velmi příjemnou vlastností je, že software Nikon View ke každému snímku zobrazuje technické podmínky, za nichž vznikl (tj. clonu, čas, balanci bílé, zoom, rozlišení snímku a spoustu dalších). To později umožní snadnější kontrolu podmínek, za nichž byl snímek pořízen.


Praktické zkušenosti

Nikon Coolpix 3100 je fotoaparát pro každou příležitost, je vhodný nejen do společnosti (kde zcela jistě neudělá svému majiteli či majitelce ostudu), ale i na výlety, dovolenou či rodinnou fotografii. Schopnosti jeho snímání v Makro režimu jsou také na dobré úrovni, což znamená, že s trochou štěstí vyfotíte i nějakého toho broučka či slunící se slunéčko sedmitečné. Nastavení fotoaparátu je velmi pohotové, základní funkce jsou k dispozici po stisknutí jediného tlačítka a spoušť uživatele také nezklame - po zaostření je expozice snímku dílem okamžiku.

Náš test probíhal v interiéru, ale udělal jsem snímky i z exteriéru. Níže jsou uvedeny fotografie, které nebyly žádným způsobem upraveny (tedy ty, které jsou v původním rozlišení) a komentáře k jednotlivým testům.


a) Expozice - zaměřil jsem se na posouzení automatického režimu, který se u tohoto fotoaparátu dá poupravit pouze použitím korekcí expozice. Snímky byly pořízeny během slunečného jarního odpoledne.



Z uvedených snímků je patrné, že si automatika se snímanou scénou dostatečně dobře poradila - program zvolil kompromis mezi kresbou ve světlech a stínech. Samozřejmě, že při kladné kompenzaci jsou ve stínech vidět větší detaily, ale světla jsou již velmi "vypálená". Pro zápornou kompenzaci platí opačný efekt - větší kresba ve světlech za cenu úplné ztráty kresby ve stínech. Ze snímků je vidět i poměrně dobrá hranová ostrost, barevné podání je také docela věrné, ačkoliv ve skutečnosti jsou barvy fotografovaných objektů poněkud sytější.


b) Vyvážení bílé - pro srovnání vlivu jednotlivých nastavení na výslednou fotografii jsem použil všechny přednastavené hodnoty balance bílé barvy a to včetně manuálního změření. Po prohlédnutí uvedených snímků lze konstatovat, že i v tomto případě automatické vyvážení funguje na uspokojivé úrovni. Balance bílé nastavená na slunečné počasí dává sice o něco věrnější snímek, ale automatiku skutečně lze použít. "Ujetí" barevného podání v případě manuálního měření je dáno nevhodným postupem při této činnosti. Snímaný objekt byl v exteriéru, ale nastavení jsem provedl v "zešeřelém" interiéru - proto snímek vypadá jako za pošmourného počasí, kdy se nad kostel řítí velký mrak, který zakrývá slunce.



c) Ostrost snímků - test, ve kterém jsem se zaměřil na posouzení doostřovacího algoritmu. Z nasnímaných obrázků je vidět, že každý z možných režimů je dostatečně vhodný k fotografování. Při nastavení high (narozdíl od low) vystupují drobné detaily poněkud ostřeji, ale opět je zde potřeba, aby si fotograf rozmyslel, k jakému účelu má výsledný snímek sloužit.



Pro větší názornost jsem zhotovil i výřezy z výše uvedených fotografií. Jedná se o detail rohu a okna domu, stojícího těsně před kostelem, zvětšeno dvojnásobně.



d) Barevné podání - v testu jsem se zaměřil na posouzení barevného podání fotografie. K tomuto účelu jsem vyfotografoval barevnou tabulku firmy Kodak a to při nastavení na širokoúhlý objektiv a teleobjektiv. Z barevné tabulky je vidět, že došlo ke slití posledních ostínů šedé, jinak snímač barvy od sebe odlišil (i když je barevné spektrum poněkud "ujeté").



e) Optika - pro posouzení kvality optické soustavy jsem vyfotografoval speciální obrazce a to jak pro širokoúhlé ohnisko, tak i pro teleobjektiv. Ze snímků je patrné, že při širokoúhlém ohnisku dochází k mírnému soudkovitému zkreslení, zatímco v případě teleobjektivu je obrazec zatížen mírným zkreslením poduškovitým. Při bližším pohledu na fotografii v původním rozlišení lze dále konstatovat, že hranová ostrost jednotlivých obrazců na snímku je dobrá, dochází jen k mírnému moaré.