Nikon Coolpix 3500: Krasavec k pohledání!

Součástí dodávky je kromě fotoaparátu samotného dobíjecí akumulátor včetně nabíječky, paměťová karta (v našem případě se jednalo o 128 MB Compact Flash), USB kabel a poutko, usnadňující bezpečnější držení fotoaparátu. Nechybí samozřejmě ani český manuál, který svým obsahem příjemně překvapil. Zcela jistě totiž uživateli odpoví na jakoukoliv otázku, která by ho vzhledem k fotoaparátu mohla napadnout. Ono sto stran je sto stran. V neposlední řadě je ve výbavě obsažen i software, sloužící jak ke komunikaci fotoaparátu s počítačem, tak i k úpravě a třídění fotografií. Velmi příjemnou vlastností je, že software ke každému snímku zobrazuje technické podmínky, za nichž vznikl (tj. clonu, čas, balanci bílé, zoom, digitální zoom, ostrost, rozlišení snímku a spoustu dalších). To později umožní snadnější kontrolu podmínek, za nichž snímek vznikl.


Praktické zkušenosti

Coolpix 3500 je fotoaparát, který se vyznačuje velmi propracovaným, ergonomickým a jednoduchým ovládáním. Nastavení všech základních funkcí je proto pohotové, za což budeme v praxi nejednou vděční. Při testování jsem se zaměřil na schopnosti přístroje při tvorbě fotografií. Testy probíhaly v exteriéru a výsledky si stručně shrneme do jednotlivých bodů.

a) Kvalita snímků - snímky byly pořízeny za stejných podmínek za zimního slunečného počasí, fotografoval jsem s pomocí stativu. Výsledné fotografie se liší výslednou kvalitou snímku a nejsou nijak na počítači upravované (žádná komprese, změna rozlišení či barevné korekce).



Z detailu níže je vidět kvalitativní rozdíl mezi snímky snímanými v režimu fine a normal. Skutečně dochází ke zřetelné ztrátě obrazové informace, a proto je nutné se před fotografováním zamyslet nad tím, jak velké fotografie si necháme v minilabu udělat.



b) Expozice - zaměřil jsem se na posouzení automatického režimu, který se dá u tohoto fotoaparátu poupravit použitím korekcí expozice. Snímky byly pořízeny během slunečného zimního odpoledne.



Z uvedených snímků je patrné, že si automatika se snímanou scénou poměrně dobře poradila - program zvolil kompromis mezi dostatečnou kresbou ve světlech a stínech. Samozřejmě, že při kladné kompenzaci jsou ve stínech vidět větší detaily, ale světla jsou již velmi "vypálená". Pro zápornou kompenzaci platí opačný fakt - větší kresba ve světlech za cenu úplné ztráty kresby ve stínech.


c) Vyvážení bílé - pro srovnání vlivu jednotlivých nastavení na výslednou fotografii jsem použil všechny přednastavené hodnoty, včetně možnosti manuálního nastavení balance bílé barvy. Z uvedených výsledků je vidět, že automatika v tomto případě fungovala na velmi slušné úrovni, protože snímek s nastavením balance na automatiku dostatečně věrně zachovává původní zimní atmosféru.



d) Ostrost snímků - test, ve kterém jsem se zaměřil na posouzení doostřovacího algoritmu. Z nasnímaných obrázků je vidět, že každý z možných režimů je dostatečně vhodný k fotografování. Při nastavení high (narozdíl od low) vystupují drobné detaily poněkud ostřeji, ale opět je zde potřeba, aby si fotograf rozmyslel, k jakému účelu má výsledný snímek sloužit.



e) Digitální zoom - poslední test jsem věnoval posouzení vhodnosti digitálního zoomu. Z přiložených snímků je patrná výrazná ztráta kvality při čtyřnásobném zvětšení, což opět vyvolává otázku o praktické použitelnosti této funkce.