Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

Krabice, ve které přišel Coolpix L100, je poměrně vysoká. Typicky pro Nikon se zde nekonají žádné extravagance.

Uvnitř najdete fotoaparát, krytku objektivu s poutkem, dále popruh na krk, AV a USB kabel, čtyři alkalické baterie, CD-ROM se software, CD-ROM s plnou verzí manuálu a pak stručný okleštěný papírový manuál v několika jazycích.

Fotoaparát Nikon Coolpix L100 si přichystal nepříjemné překvapení, co se týče napájení. K tomu je totiž potřeba čtveřice AA baterií, nicméně nikoli nabíjecích (což by v žádném případě nevadilo), ale pouze alkalických. Baterie tedy musíte pořád dokupovat. Na nabíjecí baterie s napětím 1,2 V fotoaparát vydrží jen několik málo fotografií (zhruba 10, možná 20), potřebuje tedy nenabíjecí 1,5 V články.

Ty se dají koupit zhruba za 40 Kč za 4 kusy, přičemž kvalitní nabíjecí baterie vás vyjdou na cca 400 Kč za 4 kusy. Po 10 výměnách baterií se tedy již začínají vyplácet NiMH akumulátory. Pro ty, kteří fotí poměrně málo, tak není toto řešení až tak velký problém. Každopádně je to škoda. Na jednu sadu baterií vydrží fotoaparát zhruba 380 až 390 snímků, což je slušný výsledek.

Update: S novým firmwarem jsou už NiMH akumulátory běžně podporovány.

Na dodaném CD-ROM najdete Nikon Transfer pro kopírování fotografií z fotoaparátu do počítače, dále Panorama Maker pro tvorbu panoramat, následuje Apple QuickTime 7, Microsoft DirectX 9. Dále zde najdete ještě nějaké ovladače a utilitu pro my Picturetown.

Pro přenos fotografií slouží jednoduchá aplikace Nikon Transfer. Nikon zde dával přednost účelnosti před grafickými vychytávkami. Stačí si vybrat složku, kam kopírovat, několik parametrů a odstartovat přenos. Kopírování dat mi přišlo velmi rychlé.

Součástí je i ArcSoft Panorama Maker, který velmi dobře poslouží ke slučování fotografií do panoramat. Vyberete jeden snímek ze série, program automaticky najde zbývající. Sloučení zabere několik sekund a výsledek je v případě rozumné scény dobrý.

Fotoaparát má 3,0" LCD displej s rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů). Jeho obraz je pěkný při kolmém pohledu, ze stran se už ztrácí kontrast, ale je to stále v normě. Velmi špatná je pouze pozorovatelnost zezdola. Pozorovatelnost na slunci je průměrná a displej má tendenci přepalovat a přesaturovat barvy, takže chromatická aberace snímků na displeji vypadá příšerně, zatímco ve skutečnosti to tak hrozné není.

Horní levý roh ukazuje ikonku motivového programu. Směrem dolů zde najdete samospoušť, vyvážení bílé a nastavení barev. Dole je pak korekce expozice a citlivost, nicméně nic kromě nápisu "ISO" zde neuvidíte, ten jen říká, že se použije "nějaká vyšší citlivost" jako digitální stabilizace. Horní řádek zleva ukazuje makro režim, pak zde může být ukazatel zoomu, napravo je pak blesk a signalizace vybíjejících se baterií. V pravém sloupci směrem dolů je zde pak ruka jako signalizace mechanické stabilizace, korekce zkreslení, mohou zde být i indikace časového pásma a vkopírování data do snímku, obvykle zde ale uvidíte pouze rozlišení snímku. Úplně nejníže je množství volných fotografií.

Po namáčknutí spouště všechny ikonky prakticky zmizí, zůstane jen samospoušť, signalizace baterií a dole se objeví expoziční čas a clona. Citlivost ISO se od fotoaparátu nedozvíte, a to ani v režimu prohlížení.

Na dalším snímku vidíte veškerou nabídku motivových režimů. Těch je jenom pět, některé z nich se ale dále dělí. Např. zde pod HI ISO režimem najdete Sériové snímání sportu, režim vysoké citlivosti a detekci úsměvu. Na pravém snímku je pak korekce expozice.

Fotografické menu fotoaparátu obsahuje pouze pět položek. To je zhruba třetina až pětina toho, co je obvyklé. Můžete vlastně upravit rozlišení, vyvážení bílé, barvy, zapnout sekvenční snímání a vypnout korekci zkreslení. Tím výčet možností končí. Na pravém snímku vidíte nastavování barev.

Po stisku tlačítka s ikonkou koše se zobrazí poslední vyfocený snímek, který můžete tímto způsobem velmi rychle smazat. To považuji za velmi chytrý a rychlý způsob, jak mazat nepovedené snímky. Výběr možností obvykle není moc bohatý, což dokládá také množství ostřících režimů. Je zde jen vypnutí a zapnutí makra.

Fotoaparát disponuje 14 scénickými režimy, po stisknutí páčky zoomu se objeví krátký popisek režimu, který stejným způsobem také zrušíte.

V plně automatickém režimu je toto jediná tabulka menu, kterou jste schopni z fotoaparátu dostat. Můžete upravit rozlišení. V režimu videa lze upravit rozlišení (viz následující snímek) a tím nabídka končí.

Při snímání videa vidíte, že máte k dispozici elektronickou stabilizaci (ikonka ruky s písmenkem "e" nahoře vpravo), dole vpravo pak je vidět rozlišení TV* = 640×480 pixelů při 30 fps a zbývající čas videosekvence. Přehrávání videosekvencí pak dole ukazuje průběh včetně přesného času, nahoře jsou pak ovládací prvky.

Při prohlížení snímků můžete mít zobrazeny pouze základní informace o snímku. V levém horním rohu tedy datum a čas pořízení, pod tím název souboru. V pravém dolním rohu je rozlišení a pořadové číslo snímku s celkovým počtem. U videosekvencí je zobrazení totožné.

Ani hlavní menu fotoaparátu není příliš bohaté. Je k dispozici pouze v tom "nejmanuálnějším" režimu, tedy tom automatickém. Má tři obrazovky po pěti nastaveních. Výběr položek je stejný jako ve všech menu nabídkách. Pohybujete se tedy kurzorovými šipkami, pravou šipkou rozklikáváte volby a výborné je, že pravým tlačítkem tuto volbu i potvrzujete, což je velmi rychlé. Pochopitelně lze potvrzovat i tlačítkem OK, spouští to překvapivě nejde. Bohužel spouští ani toto menu nezrušíte, což je ke vzteku. Z menu musíte zásadně vycházet přes speciální tlačítko, což zbytečně zdržuje. Doufám, že příští firmware už tento naprosto zbytečný nedostatek eliminuje.