Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

V předposlední kapitole se podíváme na 13 snímků, která doloží schopnosti a kvality fotoaparátu Nikon Coolpix L100.

Poslední snímek je opět věnován supermakru. Hloubka ostrosti je díky dlouhému ohnisku a malé snímací vzdálenosti vskutku malá. Při ISO 120 jde opět vidět ve stínech hodně barevného šumu a u pravého květu lze na jeho levé straně vidět silnější doostřování.

Přibližování a přitom snímání z krátké vzdálenosti jde fotoaparátu velmi dobře. Je zajímavé, že i přes použití velmi vysoké citlivosti ISO 3200 působí snímek poměrně kvalitně. Sice je vidět šum, ale ten má spíše kinofilmový charakter, tedy jeho přítomnost je spíše příznivá a dotváří příjemný vzhled snímku. Fotografie je v rozlišení 3 megapixely, takže vzhledem k tomu i vzhledem k vysokému šumu zapomeňte na větší tisky.

I zde jsem raději kompenzoval expozici stažením o 0,7 EV dolů. Obloha se tak alespoň v levé části nepřepálila. Na silně osvětlených stéblech trávy si lze všimnout chromatickou aberaci, ale jinak je snímek dobrý.

Použil jsem co největší zoom a je vidět, že fotoaparát zde chtěl zachovat čas 1/250 s a kratší. Proto již mírně zvýšil citlivost na ISO 96. Dalšímu navyšování citlivosti jsem zabránil mírným stažení expozice o 0,3 EV. Ve stínu si lze všimnout spoustu barevného šumu, ostré okraje mezi stínem a světlem (pod kočkou) trpí chromatickou aberací a srst má poněkud měkčí kresbu. Pro běžný tisk je ale kvalita snímku postačující.

Objektiv zde opět ukazuje, že ve střední části obrazu nemá problém s chromatickou aberací, zatímco na krajích a zejména v rozích již problémem je. Vpravo dole jsou silné modré okraje hran. Obloha opět překvapí poměrně velkým množstvím barevného šumu.

Zde opravdu nepochopím volbu citlivosti ISO 400. Mohla být klidně menší, vždyť čas je velmi krátký. Supermakro fotoaparátu skutečně velmi dobře jde, jen je třeba dávat pozor na snímací vzdálenost, abyste udrželi stejnou vzdálenost zaostření. Mně se to příliš nepovedlo, snímek není plně ostrý.

Tento malinký pavouček se na fotce tváří jako poměrně velká potvůrka. Rozostření pozadí je díky delšímu ohnisku a velmi krátké snímací vzdálenosti velmi silné, vždyť díra ve stromu za pavoukem od něj byla zhruba 4 centimetry.

Abych dostál nadpisu recenze, přidám ještě jednu fotografii hmyzu. Sice schovaný za trávou, ale každopádně je vidět, že hmyzí makra pro fotoaparát nejsou problémem. Tento snímek trápí chromatická aberace.

Světelnost F5,4 na nejdelším ohnisku patří k těm horším, a tak se nelze divit, že i při poměrně slušném světle bude mít fotoaparát tendenci navyšovat ISO citlivost. ISO 359 je na denní fotku opravdu dost, objevuje se typický šum Nikonů s občasnými výrazně jasově odlišnými pixely. Zdá se to být způsobeno doostřováním obrazu, alespoň Nikon Coolpix P6000 toto dělal také.

Opět bylo použito zbytečně vysoké ISO. Lze opět vidět, že supermakro fotoaparátu opravdu jde, tento snímek rzi na stožáru to ostatně dokládá. Šum má opět typický charakter kompaktů Nikon.

Nemohu si pomoci, ale focení maker s tímto fotoaparátem opravdu nemá mezi kompakty obdoby. Pokud stáhnete expozici, trochu potlačíte chromatickou aberaci, můžete se také dočkat nižší citlivosti a nižšího šumu.

Toto je zas ukázka, kde to fotoaparátu moc nejde. Ostřil jsem na přední část auta, tedy trochu tmavší oblast. Expozice je ale v celé spodní polovině snímku dobrá. Proč je tedy pozadí až tak silně přepálené, netuším. Rovněž mi není jasné, proč fotoaparát volil vysokou citlivost ISO 400. Zbytečně je zde více šumu (při této citlivosti má trochu nepříjemný charakter), i když nutno říci, že na svou třídu (1/2,33" snímač s 10 MPx) je na tom snímek s jeho množstvím poměrně dobře. Škoda, že jsem zde neměl zapnutou korekci expozice, snímek by jistě dopadl lépe.

Další ukázka největšího přiblížení. I při citlivosti ISO 80 je obloha barevně zašuměna a totéž platí i pro stíny na pravé straně. Na LCD displeji to vypadalo, že je snímek přímo brutálně postižen chromatickou aberací, ve skutečnosti jí ale fotografie vůbec tak výrazně netrpí.