Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

Upřímně řečeno, skutečně nevím, jak nový Nikon Coolpix L100 zhodnotit. Tento fotoaparát je totiž nabit téměř extrémními pohledy na věc, že pro někoho to z hlediska určitých vlastností bude naprostý propadák, zatímco pro jiného naprostá bomba.

Předně lze pochválit zajímavý design a výborné ovládání přístroje, které je navíc vskutku rychlé. S přístrojem se opravdu pracuje velmi intuitivně, nikde žádné prodlevy, prostě paráda. Objektiv s 15× zoomem nabízí příjemný rozsah ohnisek. Velkou radost udělají také ostřící vzdálenosti zhruba do 100mm ohniska a především naprosto famózní supermakro, které pracuje při ohnisku 83 milimetrů. Ostřící vzdálenost je v tomto případě pouhých 0,5 centimetru. Toto vám jen tak nějaký kompakt nenabídne, pokud vůbec nějaký. Přiblížení je tedy velmi dobré.

Fotoaparát potěší velmi dobrou rychlostí, nezdržuje, pracuje rychle a bez problémů. Výhodou je také velmi rychlé sekvenční snímání v rozlišení do 3 megapixelů. Pokud se vrátím ještě k objektivu, je dobré, že netrpí příliš na odlesky. V protisvětle také dobře funguje funkce D-Lighting. Úroveň šumu je na vyšší citlivosti ve srovnání s ostatními kompakty se stejně velkým čipem překvapivě dobrá, občas mrzí jen jeho nepříjemná charakteristika.

Coolpix L100 má bohužel i několik negativních vlastností. A stejně jako pozitiva byla dost výrazná, i negativa jsou na tom podobně. Předně je to naprosté minimum možností nastavení. To by ani tak nevadilo, ale absence možnosti nastavit ISO citlivost je už dost velkou chybou. První adept na změnu v příštím firmwaru. Další zajímavostí je nutnost používat nenabíjecí alkalické AA baterie. Na nabíjecí články fotoaparát v podstatě nefunguje.

Update: S novějším firmware jsou NiMH akumulátory podporovány.

Nepotěší ani špatná světelnost objektivu a především výrazná chromatická aberace na krajích obrazu a obecně silné světelné rozmazávání obrazu na výrazně nasvícených plochách. S tím souvisí nutnost stahovat expozici snímků, čímž se aberace trochu sníží a zabrání přepalům. Výtečné ovládání je bohužel pokaženo nutností přechodu mezi fotografickými režimy speciálním tlačítkem, namáčknutí spouště nefunguje. Doufám, že v příštím firmwaru bude toto opraveno, protože se jedná o nepříjemnou, úplně zbytečnou a hlavně tak jednoduše odstranitelnou záležitost.

LCD displej má sice velkou úhlopříčku, ale silně zvyšuje saturaci snímku, čímž doslova brutálně zvýrazňuje chromatickou aberaci, ta však naštěstí na skutečných snímcích ani zdaleka není tak patrná. Jde tedy čistě jen o záležitost displeje. Při prohlížení snímků na LCD displeji se bohužel neukazují hodnoty expozičních nastavení, což lze ale pochopit z důvodu nemožnosti je vůbec ve fotoaparátu při focení nastavovat. Jak je u kompaktů Nikon obvyklé, vyvážení bílé při žárovkovém světle nefunguje právě nejlépe.

Ve výsledku Nikon L100 má sice pár chybiček v objektivu (chromatická aberace, trochu podprůměrná světelnost), ale jinak se jedná o svižný, dobře ovladatelný fotoaparát, který sráží na zem pouze pár zbytečných omezení firmwaru. To lze ale snadno odstranit. Osobně mě např. supermakro tak nadchlo, že bych klidně překousl zvláštní napájení a ládoval fotoaparát alkalickými bateriemi.

Z fotoaparátu prostě máte pocit nadšení, ale pořád se objevuje něco, co překáží, nějaký klacek hozený pod nohy. Takový, který tam ale nemusí být, kdyby se chtělo (tedy kdyby Nikon vydal nový firmware, který umožní vyjetí z menu namáčknutím spouště, povolí nastavit ISO citlivost, zlepší nastavení expozice v silném světle,...). Ačkoli tento fotoaparát patří do třídy ultrazoomů, v dnešním stavu firmwaru je vhodný spíše pro ty, kteří milují makrofotografii, ale nechce se jim utrácet mnoho tisíc za zrcadlovku s makro objektivem. Pro takové může být L100 opravdu velmi zajímavou levnější alternativou ve třídě kompaktů.

Za zapůjčení fotoaparátu Nikon Coolpix L100 děkujeme Nikonu.