Nikon Coolpix P5100: trpělivý profesionál

Není to vůbec dlouho, co jsme informovali o nejvýše postaveném kompaktu Nikonu, modelu P5000, a již vám přinášíme recenzi jeho nástupce. Změn oproti staršímu modelu není mnoho. Novince zůstalo osvědčené hořčíkové tělo s ergonomickým gripem, nechybí optický hledáček ani kolečko expozičních režimů, které obsahuje i kompletní řadu poloautomatických režimů P – program, S – priorita času závěrky, A – priorita clony a M – plně manuální režim.

 

Nový model má oproti předchůdci o 2 megapixely vyšší rozlišení a v souladu s tím i nepatrně větší snímač. Objektiv zůstal stejný, avšak kvůli většímu snímači se změnil croop faktor a nejširší ohnisko je nyní 35 mm, nejdelší pak 123 mm (dříve 36 – 126 mm). Podprůměrná světelnost objektivu příliš neprospívá rychlému autofocusu. Model P5000 byl proto vybaven možností zaostřovat ručně, avšak novinka P5100 je o tuto funkci ochuzena. Na obou fotoaparátech lze shodně nastavit ISO v rozsahu 64 – 1200, při snímání na nejvyšší ISO 3200 fotoaparát snímá jen v rozlišení 5 Mpix. (shodně u obou modelů). Nikon Coolpix P5100 dovoluje nastavit i citlivost Auto (rozsah ISO 64 – 800), nebo Auto ISO 64 – 100/200/400.

Canon G9 bývá mnohdy označován za nejlepší současný kompakt, jeho cena se však blíží ceně těla amatérské DSLR. Nikon se vydal jinou cestou a nabízí (relativně) levný kompakt s množstvím pokročilých funkcí a možností připojení externího blesku. To vše v odolném hořčíkovém těle s velmi lákavou cenou. Přitom ústupky, které Nikon vůči Canonu udělal, nejsou nijak výrazné. Oba fotoaparáty nabízejí optickou stabilizaci, sáňky pro externí blesk (u Canonu v optické ose objektivu) a mají prakticky shodnou výdrž akumulátorů: 240 snímků na jedno nabití (dle standardů CIPA).

Canon vyniká lepší světelností objektivu i širším 6x rozsahem zoomu. Canon je navíc obalen hořčíkem ze všech stran, kdežto tělo Nikonu je hořčíkové jen ze přední strany, zadní díl je z vysoce odolného plastu. Canon má více přímých ovladačů a samostatný kruhový volič pro nastavení citlivosti v ISO, kdežto u Nikonu je nutné pro nastavení ISO jít až do menu. Kompatibilita s vysokokapacitními SDHC kartami a popruh na krk v základní výbavě jsou samozřejmostí u obou fotoaparátů.

Přední straně fotoaparátu dominuje kovové okruží objektivu, které vystupuje cca 7 mm nad tělo fotoaparátu a dobře tak chrání objektiv, když je fotoaparát vypnutý (po zapnutí se objektiv vysune 3,2 cm). Po odšroubování kovové krytky lze na fotoaparát přimontovat předsádkové čočky (viz následující kapitola – příslušenství). Levá strana fotoaparátu je tvořena masivním pogumovaným gripem, jaký bývá obvyklý spíše u DSLR a ultrazoomů. Na kompaktnosti sice nepřidá, ale fotoaparát se díky němu drží komfortně a jistě.

Mezi gripem a objektivem je umístěn (zespoda nahoru) mikrofon pro nahrávání mono zvuku videosekvencí, etiketa s informací o klíčových vlastnostech fotoaparátu (rozlišení 12 Mpix., optická stabilizace VR a nejvyšší citlivost ISO 3200, hořčíkové tělo), dioda přisvětlení autofocusu, která rovněž indikuje průběh samospouště a optický hledáček. V pravém horním rohu najdete vestavěný blesk s proklamovaným dosahem 0,3 – 8 m na širokém ohnisku a 0,3 – 4 m (dlouhé ohnisko). Při běžných citlivostech do ISO 400 však blesk dosvítí max. 3 – 3,5 m.

Ovladače na horní straně jsou uspořádány logicky, bez zbytečných designových prolisů a lištiček. Na horní straně gripu je v dosahu ukazováku dvoupolohová spoušť s dobře odstupňovanými dorazy. Okolo spouště se nachází prstenec pro ovládání zoomu. Takovéto ovládání je velmi intuitivní a rychlé, rozsah zoomu je bohužel rozdělen jen do osmi kroků, což jemné práci se zoomem s fotoaparátem na stativu zrovna nepřeje. V dosahu palce je umístěno kolečko pro volbu expozičních hodnot, rychlé listování v menu a velmi rychlé a pohotové listování mezi fotografiemi. Mezi spouští a kolečkem je tlačítko hlavního vypínače s diodou indikující zapnutý stav (velmi užitečné, pokud fotíte přes hledáček s vypnutým LCD). Uprostřed horní strany je klasické kolečko expozičních režimů s plným spektrem poloautomatických režimů a manuálu: P, A, S, M; volbou setup (pro nastavení fotoaparátu), natáčení videosekvencí atd. Zcela vlevo jsou sáňky externího blesku.

Na zadní straně se nachází všechny ostatní ovládací prvky. Čtyřsměrný ovladač s potvrzovacím tlačítkem je plně osazen nejpoužívanějšími funkcemi (mimo OK tlačítka): režimy blesku, korekce expozice, režim AF (makro) a samospoušť. Další funkci lze nastavit v menu pod tlačítko Fn. Já jsem zde umístil volbu citlivosti ISO, ale ocenil bych rychlý přístup i k dalším funkcím: vyvážení bílé, sériové snímání, korekce blesku, režim měření expozice, režim AF polí apod., pro které je nutné se ponořit hluboko do menu. Volba blokování expozice (u DSLR označena hvězdičkou) zde ani není možná. Všechny ostatní ovládací prvky jsou uspořádány ve sloupci vlevo od 2,5“ LCD s rozlišením 230tis. pixelů. Nad displejem je umístěn optický hledáček s pokrytím jen cca 80 % a diodami indikujícími připravenost blesku a korektní zaostření. V pravém horním rohu zadní strany se nachází pogumovaná ploška, která zabraňuje klouzání palce.

Po stranách těla fotoaparátu jsou umístěna velká oka pro popruh na krk. Na levé straně se nachází navíc mikrofon, na pravé je pod gumovým krytem konektor pro připojení k PC a TV. Uprostřed spodní strany je kovový stativový šroub, pod gripem jsou k vidění plastová dvířka ke sdruženému slotu pro Li-ion akumulátor a paměťovou kartu.