Nikon Coolpix P5100: trpělivý profesionál

Obě tyto optické vady se projevují především na širokém ohnisku, Nikonu P5100 není výjimkou. Na širokém ohnisku 35 mm se projevuje výrazné soudkovité zkreslení, jaké je u digikompaktů zcela běžné. Soudkovité zkreslení se s rostoucí ohniskovou vzdáleností snižuje, až na nejdelším ohnisku je téměř neznatelné.

Vinětace se rovněž projevuje především na širokém ohnisku. Výrazná je u testovaného fotoaparátu ve všech rozích mimo levý horní roh. To je důsledek ne zcela přesně vycentrované optiky objektivu, což je rovněž běžnou vadou téměř všech kompaktních fotoaparátů. Vinětace však nedosahuje nijak závratných hodnot a tudíž příliš neruší. Na nejdelším ohnisku je téměř neznatelná.

Při vývoji objektivu Nikkor pro Nikon P5100 obětoval výrobce rozsah zoomu vyšší kvalitě. U širokorozsahových zoomů je zcela běžná různorodá kvalita obrazu napříč ohnisky. Ale Nikkor 7,5-26,3 F2,7-5,3 VR vyniká konstantní kresbou v celém rozsahu.

Z testovacích snímků jsem odečetl 1600 lph na širokém ohnisku a 1550 lph na ohnisku nejdelším. Jedná sice o průměrné hodnoty, důležitější však je, že objektiv vyniká velmi dobrou kresbou na okrajích snímku, čímž se rozhodně každý objektiv pochlubit nemůže. Rovněž chromatická vada je udržována na velmi nízké úrovni. Převod kontrastu je však, jak je zřejmé z testovacích obrazců, o něco lepší na širokém ohnisku.

Antireflexní vrstvy objektivu jsme ověřily jako obvykle na snímku se sluncem v záběru. Na širokém ohnisku podává fotoaparát výborný výkon, protisvětlo způsobuje jen lokální snížení kontrastu a minimální reflexy.

Oproti tomu na nejdelší ohnisko jsou výsledky o něco horší a s výraznými reflexy. Fotoaparát se snaží exponovat fotografii korektně i přes vysoké jasové rozdíly, což způsobuje přepaly na obloze a hluboké stíny na tmavém domě v popředí. Celkově si však fotoaparát s protisvětlem poradil na výbornou. Důležitý je rovněž fakt, že na nejdelší ohnisko se světelný zdroj často do záběru nedostane.

Implementace čipů s vysokým rozlišením do digitálních kompaktů budí živé diskuze a mnoho fotografů se domnívá, že přílišná hustota je spíše na úkor kvality snímků a že 12 Mpix. digitály mají horší výstup, než starší kompakty s nižším rozlišením. I přes velkou hustotu světlocitlivých buněk na snímači je kvalita fotografií Nikonu P5100 na velice dobré úrovni a fotoaparát si bez větších obav mohou koupit i uživatelé DSLR, kteří jsou zvyklí na vysoké kvalitativní standardy.

Pokud vyžadujete nejvyšší kvalitu obrazu, doporučuji nastavit ISO 64 – 100, při kterém je obraz krásně čistý a se všemi detaily. Takovéto fotografie je možné použít i na velké výstavní zvětšeniny. Při ISO 200 již nastupují negativní důsledky redukce šumu a celý obraz je jemně rozostřen, kvalita obrazu však stále zůstává na velmi vysoké úrovni. Výrazné kompromisy vyžaduje až výstup při ISO 400 – 800. Citlivost ISO 1600 – 2000 doporučuji používat jen v nezbytných situacích.

Kapitola sama pro sebe je citlivost ISO 3200, která je dostupná jen při rozlišení 5 Mpix a nižším (všechny výřezy jsou v poměru 1:1, proto je tento výřez větší). Elektronika fotoaparátu obraz při ISO 3200 silně rozostří a rozmaže šum, aby byl k nepoznání a tento výsledek nakonec přeostří. Výsledkem je sice fotografie téměř bez šumu při vysoké citlivosti, výsledek však nepovažuji za použitelný na fotografie větší než 9x13 cm.

Jak se na digikompakt vyšší střední třídy sluší a patří, nabízí Nikon P5100 široké spektrum předvoleb pro vyvážení bílé, včetně manuálního nastavení. Při fotografování jsem se spoléhal (jako vždy) na automatické vyvážení bílé. Fotoaparát mě však nikdy nezklamal a i při náročných situacích podal velmi dobrý výkon.

Na výše zobrazených testovacích obrazcích je vidět barevné podání při všech předvolbách. Většina obrazců je však rozostřená. Důsledkem není pohybová neostrost, protože byl použit stativ a samospoušť, ale selhání autofocusu. Fotoaparát na testovací obrazec zaostřil někdy až po desítkách pokusů, jindy nezaostřil vůbec. Aby byly obrazce alespoň trochu ostré, použil jsem vysoké clonové číslo. Důrazně však varuji čtenáře před možným selháním AF při špatném osvětlení. V šeru (restaurace, intimní osvětlení, …) ostřil fotoaparát pomalu a vždy zaostřil alespoň na druhý pokus. Při fotografování nočních snímků již bylo potřeba nasměrovat střed hledáčku/LCD na kontrastní linii a obrnit se trpělivostí. Autofocusu je možné pomoci zvolením středového ostřícího bohu a fotografováním na široké ohnisko s lepší světelností, výsledky však ani poté nejsou ideální. Nelze než spoléhat na výrobce, že tuto největší vadu fotoaparátu spraví novým firmwarem.

Automatika fotoaparátů pracuje bez problémů i v nestandardních podmínkách, jakými noční fotografie bezesporu je. Testovací snímek byl exponován scénickým režimem Noční krajina na nejširší ohnisko. Automatika nastavila citlivost ISO 400 a je jen dobře, že nezvolila vyšší hodnotu. Při fotografování ze stativu by však bylo možné pořídit snímek i na nejnižší ISO 64. Na sloupoví je dobře patrné sférické zkreslení, které je na nejširším ohnisku výrazné, ruší však jen při fotografování s rovnými liniemi poblíž okraje fotografie.

Na standardní scéně fotoaparát předvedl svůj nejlepší výkon. Všechny detaily jsou dobře rozpoznatelné, dokonce i střecha a žena uprostřed fotografie, která při expozici mrkla. Samozřejmostí je korektně stanovená expozice, na snímku se neobjevují žádné přepaly a to ani na bílém komínu, nebo na ciferníku věžních hodin. Vyšší kvalitě by prospěla jen nižší míra doostření, než je standardní nastavení. V menu však je možné skrze nabídku optimalizace snímku. Nikon P5100 podal na standardní scéně vpravdě profesionální výkon.