Nikon Coolpix P60: rychlý maratonec

Vzhledem k tomu, že jsem testoval již nejeden fotoaparát, byl jsem velmi zvědav, jak si Nikon Coolpix P60 povede ve srovnání s již testovanou konkurencí. Začnu však nejprve ve vlastní stáji. Nedávno jsme měli v redakci Coolpix S210, který přesvědčil dobrou kvalitou obrazu i slušnou rychlostí. Mrzutý byl jen rozsah zoomu. Ten má P60 mnohem lepší, nabízí totiž 5× násobný optický zoom. Takový nabízí rovněž Panasonic Lumix DMC-LZ10, přímá konkurence tohoto fotoaparátu. Jen je u něj více do široka, začíná na 30 mm.

 

A v neposlední řadě jsme tu měli i Canon Powershot A590 IS, který má sice menší rozsah ohniskových vzdáleností, ale jeho ovládání a rychlost je tak příjemná, až při focení vykouzlí úsměv na tváři. Dokáže tedy P60 skloubit rychlost a obrazovou kvalitu modelu S210, přidat k tomu lepší rozsah ohnisek a být důstojnou konkurencí již zmíněným fotoaparátům Panasonic a Canon? Nebo se jedná o nevýrazný kompakt?

 

Coolpix P60 nabízí v dnešní době standardní rozlišení 8 megapixelů, což je takový rozumný základ. Někdo by mohl namítat, že spousta fotoaparátů má 10MPx snímač, ale ruku na srdce, výrazný rozdíl mezi těmito rozlišeními není a 8 megapixelů velmi bohatě stačí. CCD snímač má pak typickou úhlopříčku 1/2,5". Jistě potěší i jeho mechanická stabilizace. O zpracování signálu se pak stará rychlý procesor EXPEED. Velkým překvapením je elektronický hledáček.

Jedná se o vcelku běžný fotoaparát. Designem nijak nepřekvapí, je spíše usedlý a nepříliš zajímavý. Velikostí je tak akorát, tedy ani tenký stylový fotoaparát, ale také žádný půlkilový obr, který se nevejde do kapsy. Když se podíváte na fotoaparát pořádně, budete trochu zklamáni. Některé prvky designu jsou nezajímavé a "plastovost" těla je velmi silně cítit. Na rozdíl od velmi dobře zpracovaného modelu Coolpix S210 tento vypadá, jako by jej vyrobil někdo úplně jiný. Tělo působí velmi plastově až lacině. Při stisku některých tlačítek se celý fotoaparát rozvrže. Skutečně dobře vypadá snad jen objektiv, který střídáním černých a stříbřitých ploch navozuje dojem robustnosti.

Přední část pochopitelně obsahuje objektiv, který je poměrně velký. Na straně je rovněž grip, který sice nemá velké rozměry, ale díky potažení gumou plní svou funkci výborně a fotoaparát lze v pohodě držet jednou rukou a dokonce jej i do jisté míry ovládat. Nad objektivem je podlouhlý blesk, který má z jedné strany malý mikrofon a z druhé pomocné zaostřovací světlo. Druhá strana fotoaparátu už jen obsahuje logo výrobce, nálepku s hlavními vlastnostmi fotoaparátu a logo modelu.

Objektiv působí alespoň na pohled robustně. Ve skutečnosti je docela volný, ale to je každý objektiv tohoto typu. Pohled na specifikace je takový všelijaký. 5× násobný zoom potěší, rozsah 36 až 180 milimetrů jak koho. Osobně bych raději viděl trochu širokoúhlejší rozsah jako u fotoaparátu Panasonic LZ10. Na druhou stranu 36 milimetrů je přiměřený standard, a na nejdelším ohnisku tak nabízí velmi solidních 180 milimetrů. Co se týče světelnosti, je to rovněž takové všelijaké. Na nejkratším ohnisku má podprůměrnou světelnost F3,6. Ta se však se vzrůstajícím ohniskem téměř nezhoršuje, a tak její maximální hodnota činí F4,5, což je naopak u kompaktů jedna z nejlepších hodnot na nejdelším ohnisku. Opět vzpomeňme na LZ10, který měl velmi nepříznivých F5,9. Clona je u modelu P60 pouze dvoupolohová, na krátkém ohnisku tak může mít pouze hodnoty F3,6 nebo F8,5, na nejdelším pak F4,5 nebo F10,9. Takto vysoká clona se u kompaktů jen tak nevidí.

Vrchní část ukazuje "krabicovost" designu a celkovou nezajímavost. Grip je sice vyveden ve stříbrné barvě, ale celá prostřední a levá část je velmi chudá. Na gripu naleznete tlačítko spouštění, které je dost zapuštěné, a opravdu se velice těžce mačká. Navíc se při jeho stisknutí rozvrže fotoaparát. Spoušť má trochu zajímavý chod, kdy namáčknutí nevyžaduje téměř žádnou sílu, ale domáčknutí naopak vyžaduje trochu silnější stisk. Nevýhodou tohoto řešení mohou být častěji rozmazané fotografie při delších časech.

Kolečko expozičních režimů je docela prokletí. Na první pohled trochu vyčuhuje z fotoaparátu, ale ze spodní (tedy vlastně zadní strany fotoaparátu) je tělo fotoaparátu upraveno tak, že kopíruje jeho tvar. Výsledek je jasný, ve skutečnosti kolečko nevyčuhuje ani trochu, což spolu s jeho tvrdším chodem nedává moc naději na snadné otáčení. Vše bude OK, pokud se vám nepotí ruce. Se suchýma rukama není velký problém kolečkem otáčet. Máte-li je ale trochu zpocené, je otáčení téměř nemožné. A to doslova. To pak musí přijít na řadu nehty a drážky v ovládacím kolečku. Vedle kolečka je pak už jen miniaturní reproduktor.

Zadní strana obsahuje zejména 2,5" LCD displej s rozlišením pouhých 153 000 pixelů. Ve stinných podmínkách funguje dobře, ale na slunci (a to i poměrně slabém) mu rychle dochází dech. Jednak pozorovací úhly patří spíše k mírnému podprůměru, ale hlavně na něm není téměř nic vidět a barvy jsou velmi tmavé. Nikon však vybavil model P60 elektronickým hledáčkem (patrně i proto šetřil na LCD displeji). Ten má sice úhlopříčku jen 0,2", ale nabízí rozlišení 201 000 pixelů. V něm je vidět všechno a za všech okolností. Jedinou nevýhodou tohoto hledáčku je jen jeho estetická nevzhlednost. Je to pochopitelně subjektivní dojem, ale mě se P60 zezadu skutečně nelíbil.

Nad LCD displejem je ještě tlačítko, kterým se přepíná mezi hledáčkem a LCD displejem (rovněž nabízí několik zobrazení LCD displeje lišící se zobrazovanými informacemi). Vpravo nahoře je kolébka zoomu. Osobně bych sice preferoval otočný prstenec kolem spouště, ale i toto tlačítko nabídlo slušnou přesnost dávkování a rozumné ovládání. Směrem níže je několik výstupků pro lepší držení. Nechybí ani tlačítko pro změnu fotografického režimu na prohlížecí a zpět.

Veskrze průměrnou ovladatelnost nabízí čtyřsměrné tlačítko s potvrzovacím tlačítkem OK uprostřed. Směrem nahoru se volí styl blesku, vlevo samospoušť, dole makro a napravo korekce expozice. Pod ním jsou ještě dvě tlačítka. To levé na sobě nese nápis MENU a logicky slouží pro vstup do fotografických menu. Pravé pak má ikonku koše a je jím možno mazat fotografie. Zmáčknutím v režimu focení pak maže poslední vyfocenou fotografii. Výborný nápad.

Levá strana fotoaparátu je úplně holá. Nepočítám-li vysunutý objektiv, není zde nic zajímavého. Jeden šroubek do toho rozhodně nepočítám. Především z této strany je cítit silná "plastovost" těla.

Pravá strana je už trochu zajímavější. Je zde vidět grip a jeho pogumování. Dále je nahoře ouško pro provlečení poutka na zápěstí. Kousek níže je gumová krytka, za níž se skrývá port pro USB a AV kabel. Vynechám-li dva šroubky, pak už stojí za pozornost jen druhá malá gumová krytka na samém spodku fotoaparátu, kudy lze po odklopení vést externí napájení.

Na spodku fotoaparátu je krytka prostoru pro baterie a paměťovou kartu. Závit pro stativ je umístěn téměř uprostřed, nicméně i ten je pouze plastový.

Krytka prostoru pro baterie a paměťovou kartu působí docela robustním dojmem a nijak se neviklá. Velmi mě však potěšila snadnost, se kterou se dá zavřít. To u krytek AA baterií není příliš obvyklé. Fotoaparát podporuje levné SDHC karty, které se z nějakého důvodu vkládají přední stranou dozadu. Navíc je zde velmi málo místa, a tak se karta vytahuje docela obtížně.

Ve výsledku nemohu design a provedení fotoaparátu Nikon Coolpix P60 příliš pochválit. Plastové tělo je cítit až příliš, fotoaparát trochu vrže a nepůsobí dojmem dobrého zpracování. Rovněž ovládání některých tlačítek je přinejmenším obtížné, ne-li za některých podmínek téměř nemožné (ON/OFF tlačítko, kolečko ovládacích režimů). Doufejme tedy, že Coolpix P60 přesvědčí alespoň fotografickými kvalitami.