Nikon Coolpix P80: ultrazoom plný protikladů

Nikon Coolpix P80 je podle papírových hodnot typický ultrazoom vyšší třídy. Nabízí totiž velký 18× násobný zoom ve velmi příjemném rozsahu 27 - 486 mm se světelností F2,8 až F4,5. Obraz je snímán 1/2,33" CCD čipem s rozlišením 10 megapixelů. Nechybí typický design s velkým objektivem, výklopným bleskem a elektronickým hledáčkem. My se nyní podíváme, jak se fotoaparát ovládá a v dalších kapitolách především na to, jak fotí.

 

 

Nový ultrazoom Nikonu má poměrně typický design ultrazoomů. Tělo je však trochu tenčí, než je zvykem a objektiv naopak působí mohutnějším dojmem. Zpracování samotného fotoaparátu je na velmi dobré úrovni, nic nevrže. Tělo je tuhé a působí dobrým dojmem, ač je plastové. Pouze krytka objektivu, která se na objektiv nasazuje, ale nijak se nezajišťuje, působí lacině a připomněla mi plastové misky na vodové barvy ze základní školy. Výhodou fotoaparátu jsou poměrně malé rozměry a hmotnost pouze 365 gramů (bez karty a baterie). Na 18× ultrazoom je tedy docela kompaktní.

Největší plochu přední části zabírá objektiv. Nad ním je logo Nikonu a výklopný blesk. Napravo si lze všimnout mikrofonu. Naopak nalevo vidíte pomocnou AF lampu a dole nálepku s vyznačenými vlastnostmi fotoaparátu. Dozvíte se zde, že fotoaparát má 10MPx snímač, stabilizaci obrazu, citlivost až ISO 6400 (pochopitelně naprosto nepoužitelná) a 18× násobný zoom v rozsahu 27 - 486 mm. Na levé straně je pak velký grip s pogumovaným povrchem, díky němuž je držení fotoaparátu velmi jisté a není nejmenší problém ovládat jej jednou rukou.

Jak již bylo řečeno, objektiv nabízí 18× násobný zoom. Nejširší ohnisko po přepočtu je 27 mm, nejdelší pak 486 mm. Je tak umožněno pořizovat snímky se širokoúhlým záběrem, stejně jako si objekty díky dlouhému ohnisku velmi výrazně přiblížit. Světelnost objektivu je dobrá, neboť na nejširším ohnisku má hodnotu F2,8 a na nejdelším F4,5. Nepotěší však to, že již od cca 120mm ohniska je světelnost na maximální hodnotě F4,5. Maximální clona činí v celém rozsahu ohnisek F8. To je sice standard, ale přesto by mohl Nikon nabídnout více. Občas jsem měl pocit, že i ISO 64 je na tomto fotoaparátu příliš citlivé a kvůli nízké cloně jsem nemohl volit delší čas expozice. Bohužel nelze použít žádné filtry a předsádky.

Při pohledu seshora a maximálně zazoomovaným objektivem vynikne délka fotoaparátu. Objektiv se vysouvá skutečně výrazně. Podívejme se však na horní stranu přístroje. Vpravo vidíte výborně tvarovaný grip, na jehož horní části najdete páčku zoomu a spoušť. Zoom se ovládá velmi lehce a příjemně, zamrzí jen poměrně malý počet poloh objektivu, a tedy velký rozdíl mezi jednotlivými skoky zoomu. Rovněž tlačítko spouště se ovládá klasickým způsobem bez nepříjemných překvapení. Na šedé části gripu naleznete ještě spouštěcí tlačítko fotoaparátu. Ani zde nemám co vytýkat.

Směrem doleva zde uvidíte ovládací kolečko fotografických režimů, které má rozumný chod a dobře se ovládá. Pouze když budete mít hodně zpocené prsty, točí se s ním hůře. Následuje elektronický hledáček a výklopný blesk. I přes kompaktní rozměry fotoaparátu se vyklápí do přijatelné výše. Po stranách fotoaparátu pak vidíte ouška pro provlečení popruhu na krk.

Největším prvkem na zadní straně fotoaparátu je LCD displej s rozlišením 230 000 bodů (320×240 pixelů). Má pěkný obraz, velmi slušné pozorovací úhly a je částečně použitelný i na slunci. Každopádně i tak raději doporučuji použít elektronický hledáček. Ten má pěkný obraz a disponuje i dioptrickou korekcí. Mohl jsem tak fotoaparát používat i bez brýlí. Potíž je jen v tom, že ovládací kolečko korekce se dost špatně ovládá. Obraz mezi LCD displejem a EVF hledáčkem se přepíná pomocí levého tlačítka vedle hledáčku. Na druhé straně, tedy napravo, je tlačítko, kterým se mění jednotlivé režimy zobrazení displeje. Tedy bez informací, s informacemi,... Nabídka režimů pochopitelně závisí na módu, ve kterém se fotoaparát nachází.

Pravá část obsahuje hlavní ovládací prvky. Úplně nahoře je otočné kolečko, jímž se upravuje nastavení expozice v manuálních a poloautomatických režimech. Palcem se ovládá dobře, ale občas jsem měl pocit, že pootočení nebylo registrováno. Pod ním je gumová plocha pro jistější držení fotoaparátu. Nad čtyřsměrným ovladačem je tlačítko pro přechod do režimu prohlížení fotografií. Z něj se dostanete jeho opětovným stiskem nebo namáčknutím spouště, což je rychlejší a pohodlnější.

Nyní se dostávám ke čtyřsměrnému ovladači. Tímto si mě Coolpix P80 získal. Takto výborný ovladač jsem ještě na žádném fotoaparátu neviděl. Jeho velikost a ovládání je přesně taková, jakou si představuji. Žádný tuhý odpor, ale příjemný stisk, palec padne krásně pod stříbrnou lištu do vybrání, díky čemuž nesklouzne. Směrem vzhůru ovládáte blesk, vlevo samospoušť, dolů režimy ostření a vpravo korekci expozice.

Jednu chybičku však ovládání přeci jen má. Pokud chcete upravit expozici nebo samospoušť, stiskem pravého/levého tlačítka se sice dostanete do nastavovacího menu, ale zde už musíte volby nastavovat tlačítky nahoru/dolů (což je ostatně logické). Některé fotoaparáty to však mají ještě lépe vyřešeno tak, že tlačítka vpravo a nahoru posouvají volbu vzhůru a tlačítky vlevo a dolů naopak. Do navigace v menu tak jsou zapojena i tlačítka doprava a doleva. Díky tomu není nutno při nastavování žádného z parametrů sundávat prst z tlačítka, kterým jste do menu vešli (veškeré nastavení každé z možností jde zvládnout jediným tlačítkem). Bohužel u P80 je to u těchto dvou položek nutnost. Bylo by fajn, kdyby samospoušť šla nastavit jen několikerým zmáčknutím šipky vlevo. Dole už jsou jen tlačítka pro vstup do fotografického menu a tlačítko pro smazání fotografie.

Při pohledu z levé strany vynikne značně předsunutý hledáček s kolečkem jeho dioptrické korekce. Vidíte výklopný blesk a kousek pod ním tlačítko pro jeho vyklopení. To funguje na mechanické bázi, je tedy možno vyklopit blesk, aniž byste museli mít zapnutý fotoaparát. Na těle fotoaparátu je také vidět reproduktor. Jinak je levá strana typicky poměrně chudá.

Ani na pravé straně toho mnoho není. Vidíte zde především grip. Na jeho spodní části je gumová krytka pro vstup napájení, naopak nahoře je větší krytka pro vstup USB a A/V kabelu. Na šedé horní části gripu je patrné ouško na provlečení popruhu na krk.

Spodní část fotoaparátu potěší kovovým závitem pro stativ, který je umístěn téměř uprostřed fotoaparátu. Díky tomu je fotoaparát na stativu jen lehce nevyvážený. Vedle si můžete všimnout krytky pro baterii a paměťovou kartu.

Krytka drží pevně a neviklá se, což mě potěšilo. Drží dobře, sama se tedy jen tak neotevře. Přesto je její otevření i zavření snadné, takže nečiní žádné problémy. Uvnitř se ukrývá Li-Ion akumulátor s napětím jen 3,7 V (typické spíše u stylových a malých kompaktních fotoaparátů), ale s poměrně vysokou kapacitou 1100 mAh. Potěší podpora SDHC karet.

Celkově mě tedy Nikon Coolpix P80 svým zpracováním a ovládáním potěšil. Vypadá robustně, drtivá většina tlačítek se velmi dobře ovládá a díky menším rozměrům je možné si jej vzít třeba i do kapsy v bundě.