Nikon Coolpix P80: ultrazoom plný protikladů

Sférické zkreslení a vinětace

Objektiv NIKKOR fotoaparátu Coolpix P80 silně trpí na geometrické vady. Na nejširším ohnisku je soudkovité zkreslení opravdu velmi výrazné. Na nejdelším ohnisku se pak dostavuje poduškovité zkreslení, které sice není tak silné, nicméně ve srovnání s konkurencí jde opět o podprůměrný výsledek. Patrně proto Nikon vybavil fotoaparát funkcí "ovládání zkreslení". Nevýhodou je trochu horší odezva fotoaparátu (asi o 0,15 s delší doba, než se pořídí fotografie po namáčknutí spouště a také delší zpracovávání výsledné fotografie), nicméně stojí to za to. Na nejširším ohnisku je soudkovité zkreslení minimální a na nejdelším jsou pak všechny čáry krásně rovné. Se zapnutou korekcí nelze použít sekvenční snímání.

ohnisko 27 mm (bez korekce)	ohnisko 486 mm (bez korekce)
ohnisko 27 mm (s korekcí)	ohnisko 486 mm (s korekcí)

Z obrázků nahoře se zdá, že fotoaparát trpí také na silnou vinětací. To je však pravda na nejširším ohnisku a pak na dlouhých ohniscích při nízké cloně. Rozsah cca 40 - 200 mm je prakticky úplně bez chyb. Od cca 200mm ohniska začíná vinětace plynule narůstatat, při cca 300mm ohnisku dosahuje hodnoty ze širokého začátku rozsahu (tedy hodnoty kolem 1,0 - 1,5) a dále roste až k hodnotám cca 1,6 - 2,0. To už značí velmi silnou vinětaci.
Velmi účinným bojovníkem proti tomuto nepříjemnému efektu je vyšší clona. V režimu priority clony jsem nastavil F8,0 a rovněž se pustil do měření. Široké ohnisko najednou místo hodnot 1,0 - 1,5 vykazovalo přibližně 0,5 - 1,1, což je lehce znatelné ztmavení rohů. Střední rozsah zůstal stejný a i zde začaly od 200mm ohniska tmavnout rohy. Jejich postupné tmavnutí se však na nejdelším ohnisku zastavilo na hodnotě 0,5 - 0,8. Což je velmi dobrý výsledek.

Digitální šum

Doposud testované fotoaparáty Nikon se vyznačovaly sice trochu vyšší mírou šumu (ten však míval zpravidla slušnou strukturu), ale hlavní výhodou těchto fotoaparátů bylo zachování detailů i při vysokých citlivostech. Bylo tedy jen na vás, zda a jak silnou redukci šumu použijete. Bohužel velikost čipu CCD 1/2,33" a rozlišení 10 megapixelů nedávají příliš nadějí na kvalitní fotografie. Uvidíme tedy, jak se tohoto problému Nikon zhostil. Na testovací fotografii jsou jednobarevné plochy pro posouzení barevného šumu a malá písmena, na kterých se dobře posuzuje míra zachování detailů.
Základní ISO 64 poskytuje přijatelné výsledky. Bohužel i zde je vidět trochu šumu, a to zejména barevného. Nejvíce patrný je na bílé ploše v podobě fialových a zelených fleků.
Už ISO 100 je postiženo šumem výrazněji a nedává úplně pěkné fotografie. Barevný šum je dle mého názoru docela znatelný, jasový se ale drží na dobré úrovni. Rovněž má rovnoměrnou strukturu, a tak se dá dobře odstranit při zachování detailů. ISO 100 je stále dobře použitelná citlivost.
Je jasné, že dále se to bude už jenom zhoršovat. ISO 200 přináší již velmi výrazný barevný šum, přičemž o své slovo se začíná hlásit i ten jasový. Stále má ještě docela rozumnou strukturu, a tedy slušnou možnost odstranění v odšumovacím softwaru.
Citlivost ISO 400 očividně začíná procházet odšumováním. Obraz je trochu jemnější, ale míra detailů se příliš nezhoršila. Především byl značně zmírněn barevný šum, snímek tak paradoxně vypadá téměř lépe než s ISO 200.
Přestože bych doporučil u Nikonu Coolpix P80 zůstat nejlépe jen u ISO 64 a ISO 100, hranicí pro nepoužitelné fotografie je ISO 800. Písmo je sice dobře čitelné, ostatní detaily jsou však minulostí. Šum začíná být výraznější a nově získává nepříjemný charakter. Obsahuje jak tmavší, tak i výrazně světlejší pixely. Červená barva se začíná silněji rozpíjet. ISO 800 možná postačí v nouzi pro rychlé zdokumentování, ale už se nehodí ani pro fotografii do rodinného alba.
ISO 1600 znamená další blednutí barev, další výraznou ztrátu detailů a velmi silný jasový i barevný šum. Tato citlivost naprosto postrádá smysl, není nijak využitelná.
Ještě trochu horší varianta než ISO 1600. Na ISO 1600 a ISO 2000 zapomeňte.
Počínaje citlivostí ISO 3200 začíná fotoaparát pořizovat snímky v rozlišení maximálně 3 megapixely. Celkem slušně se tak ve spolupráci se silným odšuměním schová jasový i barevný šum. Stejně tak ale vymizí i detaily a fotografie je velmi rozpitá. Tuto citlivost bych rovněž nepoužíval.
Poslední nabízenou citlivostí je ISO 6400. V podstatě se jedná jen o zašuměnější a rozpitější ISO 3200. Zbytečná citlivost. Dále se podívejme na snímky bílé plochy.

ISO 64	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 2000	ISO 3200
ISO 6400

Zde má ISO 64 a ISO 100 ještě poměrně nevýrazné zrno, což je jen dobře. Od citlivosti ISO 200 se začíná výrazně prosazovat zejména barevný šum, nicméně roste i jasový. ISO 400 má trochu slabší barevný šum, ale podstatně více zrní. ISO 800 působí trochu hladším dojmem, ale má více zelenofialových fleků. ISO 1600 a ISO 2000 má velmi silný jasový šum, oba mají také silný barevný šum, přičemž u ISO 2000 je ještě mnohem silnější. Další citlivosti ISO 3200 a ISO 6400 jsou značně rozmazané a pochopitelně stejně jako ISO 1600 nepoužitelné.
Sami vidíte, že od ISO 64 do ISO 200 šum stoupá, u ISO 400 a ISO 800 se drží na stejné úrovni. To ostatně odpovídá našemu pozorování, kdy odšumování lehce stíralo barevný šum (u ISO 400). U dalších citlivostí šum výrazně roste a u ultracitlivých ISO 3200 a ISO 6400 pak jednotlivé rozdíly jasů mezi pixely citelně slábnou, za což může silné odšumování a rozmazávání obrazu.

Vyvážení bílé, barvy

V klasických denních podmínkách pracuje vyvážení bílé bez problémů. Kdyby se nějaké náhodou vyskytly, nechybí možnost nastavit vyvážení bílé manuálně z předvolených režimů, případně sejmutím bílé plochy nastavit bílou plně manuálně.

automatické	manuální
denní světlo	žárovkové světlo
zářivkové světlo	zataženo
blesk (bez blesku)	blesk (s bleskem)

Automatika však nepracuje vždy dobře. Za dne v pokoji s pomocným svícením žárovkou vyvažuje dobře, pokud není nastaven scénický režim portrét. Pak je snímek výrazně do oranžova. Pokud je večer a pokoj je osvětlen pouze žárovkou, dostanete oranžové snímky na veškeré režimy. Ostatně posuďte sami, fotografie byla pořízena v pokoji při klasickém světle žárovek.

automatické vyvážení

manuální vyvážení na bílou zeď

Při žárovkovém světle rozhodně doporučuji nastavit manuálně vyvážení na žárovku (nebo manuálně vyvážit na bílou zeď), protože z oranžových fotografií určitě nebudete nadšeni. Dále se podívejme na nastavení barev.

normální	měkčí
živý	živější
portrét	černobílý
černobílý (žlutý filtr)	černobílý (oranžový filtr)
černobílý (červený filtr)	černobílý (zelený filtr)

Nabídka zahrnuje klasická nastavení měkkosti a živosti fotografií, k tomu režim černobílých snímků, na který můžete aplikovat efekty barevných filtrů. Ve třech stupních je dále umožněno regulovat kontrast snímků.

kontrast -2	kontrast +0
kontrast +2

Maximální kontrast není dobrý nápad, neboť se ve zvětšené míře začínají do popředí drát světlé plochy a mají tendenci ke vzniku přepalů. Nejlépe působí mírně stáhnutý kontrast. Ve fotoaparátu lze dále nastavovat ostrost snímků, což bude doloženo na následujících čtyřech snímcích:

ostrost -2	ostrost +0
ostrost +2	ladění ostrosti vypnuto

Mezi těmito snímky příliš velký rozdíl nenajdete, trochu výraznější síla linií je patrná pouze u nejvíc zaostřených snímků. Všechny ostatní působí dojmem menší ostrosti.

Měření rychlosti

Díky rychlému procesoru EXPEED se může Nikon Coolpix P80 pochlubit poměrně svižným chodem. Přechody mezi režimy a surfování v nabídkách je poměrně rychlé, leč mohlo být ještě kousek svižnější. Patří k lepšímu průměru. Zpracování pořízených fotografií se také nijak nevymyká ze zvyklostí, trvá to asi sekundu, než fotoaparát fotografii zpracuje a uloží na kartu.

Rozhodně lze ocenit velmi rychlé ostření, a to dokonce i na nejdelším ohnisku. Ovšem to už byste neměli mířit na jednobarevné plochy, fotoaparát vyžaduje něco svislého, nebo alespoň více šikmého. Na přechod pro chodce v úhlu cca 20° se nechytil, pootočení fotoaparátu o pár stupňů navíc (přechod v úhlu cca 40°) však už nečinilo žádné problémy a fotoaparát ostřil velmi rychle. Upozorňuji, že pro výpočet snímkovací frekvence sekvenčního snímání se nepočítá s první snímkem pořízeným v čase 0,0 s. Režimy sekvenčního snímání R, SR a P jsou k dispozici pouze ve scénickém režimu Sport (dostupném na ovládacím kolečku fotoaparátu).

• První snímek - cca 3,2 sekundy (Po zapnutí se nejprve zdá, že se dobrých 1,5 sekundy nic neděje. Poté najednou najede obraz na LCD displeji včetně fotografických informací a fotoaparát je připraven na focení. Velmi mě potěšil ten fakt, že spoušť zmáčknutá i před úplným najetím fotoaparátu je registrována a přístroj tedy okamžitě fotí. To bohužel neplatí pro blesk. Pokud není nabitý, zmáčknutí spouště je ignorováno. Je nutno spoušť pustit a znovu zmáčknout.)
• Snímek bez namáčknutí - cca 0,65 sekundy (Díky poměrně slušně rychlému ostření je fotoaparát schopen pořídit snímek za cca 0,65 s po zmáčknutí spouště, a to i na delších ohniscích. Pokud máte zapnutou korekci zkreslení objektivu, čas se prodlouží na přibližně 0,8 - 0,85 sekundy.)
• Snímek s namáčknutím - bez prodlevy (Zde je fotoaparát skutečně bleskurychlý, odezva je v podstatě okamžitá.)
• Zazoomování - 1,35 sekundy (Změna ohniska z nejkratšího na nejdelší je velmi rychlá.)
• Odzoomování - 2,4 sekundy (Prvně uvádím údaj v odzoomování, protože se velmi výrazně liší od údaje při zazoomování. Změna ohniska od nejdelšího k nejkratšímu je poměrně dlouhá, objektiv mění ohnisko jen vlažným tempem.)
• Sekvenční snímání R - 12,8 fps (30 snímků za 2,25 sekundy, s ukládáním na kartu cca 11 sekund. Fotoaparát snímá ve vysoké rychlosti 3MPx fotografie. Pak je dalších cca 9 sekund ukládá na kartu.)
• Sekvenční snímání SR - 5,3 fps (30 snímků za 5,5 sekundy, s ukládáním na kartu cca 14 sekund. Opět v 3MPx rozlišení, ale se sníženou rychlostí.)
• Sekvenční snímání P - 3,8 fps (30 snímků za 7,65 sekundy, s ukládáním na kartu cca 16,7 sekundy. Stále pořizuje snímky v rozlišení 3 MPx s trochu sníženou rychlostí. Snímky jsou opět na kartu ukládány po dobu 9 sekund.)
• Sekvenční snímání - 1,0 fps (9 snímků za 8,12 sekundy, ukládání na kartu si vezme dalších cca 9 - 10 sekund. Zobrazují se pořízené snímky, nemění se však ani zaostření, ani expozice.
• BSS - cca 1,0 - 1,1 fps (Fotoaparát vyfotí 10 snímků klasickým sekvenčním snímáním a vybere nejostřejší snímek. Pouze ten uloží.)
• Mozaika 16 snímků - 1,25 fps (16 snímků za 12 sekund. Fotoaparát klasickým sekvenčním snímáním vyfotí 16 snímků a ty spojí do jediné fotografie.)

Nikon Coolpix P80 tedy dle výsledků nabízí průměrnou dobu startu fotoaparátu, lehce nadprůměrně rychlé ostření a velmi rychlé sekvenční snímání v nízkém rozlišení. Bohužel v plném rozlišením patří s výsledkem 1,1 fps spíš k průměru.

Optický a digitální zoom

Objektiv NIKKOR se může chlubit velmi dobrým rozsahem ohniskových vzdáleností. Tento 18× násobný zoom začíná na širokoúhlých 27 milimetrech, díky čemuž se vám na fotografii vejde skutečně mnoho objektů. Couvání zpátky tak bude ve většině případů minulostí.
Na snímku si lze všimnout v rozích ztráty detailů a zkreslení. Aberace sice přítomna je, ale není v tomto případě příliš silná, což lze pochválit. 27mm ohnisko očividně nabízí velmi široký úhel záběru.
Přiblížení dané 18× násobným zoomem je vskutku vynikající. Dopravní značka, která na výchozí fotografii nejde téměř vidět, zde tvoří velmi dobře viditelný prvek fotografie. Snímek je přiměřeně ostrý a detailní. Objevuje se zde aberace, nicméně není příliš rušivá.
Překvapivě i 4× násobný zoom podává koukatelný výsledek. Rozhodně i tak varuji před použitím digitálního zoomu, maximálně tak do 2× zvětšení. Je zajímavé, že zde byly potlačeny některé aberace (načervenalé okraje přechodu pro chodce), naopak některé zvýrazněny (horní hrana dopravní značky).

Protisvětlo

Pokud nebude slunce svítit plnou silou do objektivu, ale bude částečně přikryto několika listy, dočkáte se poměrně rozumných fotografií v protisvětle. Alespoň na kategorii kompaktů a ultrazoomů. Snímek bude mít typicky nedostatečný dynamický rozsah a objeví se i slabší nazelenalý odlesk.
Bohužel pokud dostanete nápad ničím slunce nezakrýt, objektiv vás vůbec nepotěší. Jednak slunce vytvoří skutečně silný přepal, ale objektiv především silně trpí na odlesky. Těch se objeví hned několik, a to velmi silných a často i značně rozměrných. Mají pětiúhelníkový tvar, stejně jako clonový otvor. Clona je totiž pětilamelová.
Na uvedených fotografiích se můžete podívat i na aberace. My se na ně podíváme ještě podrobněji v závislosti na zvolené cloně. Předkládám tedy fotografie pořízené na nejkratší a nejdelší ohnisko s nejnižší a nejvyšší volitelnou clonou. Snímky na malé ohnisko jsou 2× zvětšeny, další snímky jsou ponechány v původním rozlišení a jedná se o výřez 400×300 pixelů z fotografie.

ohnisko 27 mm, clona F2,8

ohnisko 27 mm, clona F8

ohnisko 486 mm, clona F4,5

ohnisko 486 mm, clona F8

Chromatické aberace jdou sice na snímcích vidět, ale v kategorii ultrazoomů určitě nepatří k tomu nejhoršímu. Výsledné snímky jsou jimi sice postiženy na mnoha místech, ale jejich síla bývá zpravidla slabší, a tedy téměř neruší. Pozor, na LCD displeji jdou aberace vidět o něco lépe než následně na počítači.

Na malém ohnisku jsou většinou v protisvětle patrné modré okraje, na nejdelším ohnisku pak modrozelené a červené. Kolem bílých objektů (viz kapitola o zoomu s fotografiemi mateřské školky) se objevují lehce žlutozelené a nafialovělé okraje. Naštěstí to není příliš vážné.

Nakonec se podíváme na funkci D-Lighting, která prosvětlí fotografie pořízené v silném protisvětle. Ze siluet tedy získáte použitelné fotografie i bez fill-in blesku.
Zde vidíte, že zatímco obloha je exponována poměrně dobře, plyšák se utápí ve stínech. Po vyfocení jsem tedy zkusil aplikovat funkci D-Lighting.
Aplikace funkce D-Lighting prosvětlí stíny. To se sice projeví zvýšeným šumem, nicméně si dovolím tvrdit, že to není až tak špatné a tato funkce má svůj smysl.

Noční scéna

Rozhodl jsem se dát větší důraz i na noční fotografie, a proto nyní přináším více snímků téže scény s různými citlivostmi. Každopádně nejprve začneme naší standardní noční scénou a ještě si povíme, jaké teoretické předpoklady fotoaparát pro noční focení má. Nabízí rozsah expozičních časů do 8 sekund, dlouhé noční expozice tedy nenabídne, ale i s 8 sekundami se dá trochu kouzlit.
Fotoaparát nabídne vcelku slušné detaily, bohužel ale také i na ISO 64 dosti vysokou hodnotu barevného šumu. Ten je prokletím tohoto fotoaparátu. Velkým problémem je ostření, které u přístroje v noci prakticky nefunguje. Úspěšné zaostření je skutečně dílem náhody, v podstatě nemožné. Tento problém nastává i v hůře osvětlených místnostech, kde je ostření také většinou nemožné, a výrazně nepomáhá ani pomocné zaostřovací světlo. Stačí rozsvítit, mít trochu více světla a fotoaparát rázem ostří jedna radost.
Pro lepší porovnání nabízím čtyři snímky téže scény v různých rozlišeních. Základem je ISO 100 pro kvalitní snímek, ISO 400 pro snímek s nejvyšší použitelnou citlivostí a dále ukázky při ISO 800 (když se to přežene) a ISO 3200, které je naprosto nepoužitelné.

Ať jsem se sebevíce snažil, fotoaparát hledal marně nějakou linii, které by se mohl chytit. Jinak než manuálně zaostřit prostě nešlo. Navíc u kompaktů je to dost těžké. Takže nezbývalo než pořídit snímek, porovnat ostrost, upravit vzdálenost, pořídit snímek a opět zkoumat ostrost. zde se mi kupodivu na druhý pokus povedlo dobře zaostřit. Na snímku jsou pěkné hvězdičky kolem světel, ale opět jako v předchozím případě je snímek sužován výrazným barevným šumem. Přitom jasový se zde téměř nevyskytuje.
Zde je použita citlivost ISO 400. Snímek dostal výraznější jasový šum, fotoaparát však očividně odšumuje, takže barevný šum není až tak výrazný a je patrné, že začíná být kvůli tomu trochu rozmazaný. Ztrácí na ostrosti. Kvalita tedy není vůbec dobrá, ale na fotografie nejmenších formátů by to snad ještě mohlo stačit.
ISO 800 už rozhodně nepoužívejte. Detaily jsou vymyté, fotografie je rozpitá a obsahuje velké množství jasového šumu. Myslím že už ani není třeba přidávat snímek v citlivosti ISO 1600. Pro zajímavost se však podíváme na ISO 3200.
Fotografie pořízené s citlivostí ISO 3200 mají rozlišení maximálně 3 megapixely a je tedy jasné, že šum bude dobře vidět i v rozlišení 500×375 pixelů. Tato citlivost je rozhodně nepoužitelná, leda, že byste si vystačili s fotografiemi s rozlišením cca 200 pixelů na šířku. Tam by fotografie ještě mohla vypadat slušně.

Standardní scéna

Standardní scéna se šenovskými mlýny obsahuje na můj vkus příliš obrazového šumu. Zde je patrnější ten jasový než barevný, nicméně výhoda je v tom, že má příjemnou pravidelnou strukturu, a je tedy dobře odstranitelný v odšumovacím softwaru.