Nikon Coolpix P80: ultrazoom plný protikladů

Dále připojuji několik ilustračních snímků, abyste mohli lépe posoudit kvalitu snímků v dalších podmínkách.
Dokázal bych si představit i ostřejší kresbu. Snímek má trochu šumu, a to jak jasového tak barevného. Naštěstí ale ani jeden z nich není tak výrazný, aby fotografii kazil. Objevuje se mírná chromatická aberace, fialové a zelenožluté okraje některých linií.
Zde automatika podávala trochu lepší výkon, neboť volila nižší citlivost. Nicméně jsem ponechal fotografii na mé vlastní nastavení, neboť automatika zvolila velmi nízkou clonu, a tedy i nízkou hloubku ostrosti. Osobně jsem se snažil mít všechna autíčka co nejostřejší, a tak jsem zvolil clonu F4,5, což vyústilo v nutnost použít ISO 200. Bohužel na šumu je to vidět, všimněte si zejména šedivých interiérů nebo karosérie šedého Fiatu Bravo.
Často jsem míval pocit, že ISO 64 je nějak příliš citlivé. I pod mrakem a při maximální cloně mi většinou vycházely fotografie dost přepálené. Bylo to však jen zdání. Venku bylo více světla, než bych na první pohled očekával. Fotit projíždějící auta je s fotoaparátem Nikon Coolpix P80 díky jeho dobrým rozměrům, hmotnosti a velkému ohnisku snadné. Velké ohnisko má tu výhodu, že můžete auto více přiblížit a stačí vám kratší čas k tomu, abyste rozmazali pozadí.
Pokud jsem fotil proti světlu, nebyl žádný problém a dokonce i při dvousekundové expozici dokázal fotoaparát bez problémů a rychle ostřit. Pokud jsem ale v tentýž moment fotoaparát otočil a fotil po světlu, tedy nikoli proti němu, na stejnou oblast sklenice jsem nebyl schopen zaostřit. Automatika bohužel vypověděla službu.
Díky nepříznivému počasí se trochu přepaluje obloha. Svislé linie vytváří slabou chromatickou aberaci, ale opět nic, co by nějak vadilo. Na třídu ultrazoomů bojuje Nikon Coolpix P60 s chromatickými aberacemi poměrně úspěšně. Horší je to s barevným šumem.
Při citlivosti ISO 400 disponuje snímek docela silným zrnem, to má ale velmi zajímavou a příjemnou strukturu, takže u této fotografie se mi zašumění líbí. Snímek byl pořízen v režimu supermakro.
I při použití poměrně nízké citlivosti jde na šedých plochách poměrně dost barevného šumu. Všimněte si také aberací u cestujícího, který právě nakupuje jízdenku.
Maximální přiblížení, které fotoaparát dokáže. Je vidět, že silné slunce fotoaparátu nesvědčí a snímek obsahuje několik nepříjemných přepalů.
Poněvadž supermakro je u tohoto fotoaparátu dosaženo až při ohnisku 56 mm, můžete mít oproti mnoha jiným kompaktům opravdu pěkné makro snímky s minimální hloubkou ostrosti. Poměrně dlouhé ohnisko umožní při stejné vzdálenosti o něco větší detail.
Dlouhé ohnisko umožňuje i focení zvěře na poměrně velkou vzdálenost. Nesmíte však čekat výborné výsledky, nemáte-li stativ a je méně světla. V tomto případě bylo světla dostatek, takže s ostrostí problém nebyl. Problémem je obecně nižší kvalita snímků pořízených tímto fotoaparátem.
Supermakro opět v akci. S tímto režimem si můžete opravdu vyhrát do sytosti. Navíc je někdy možno ostřit již od cca 0,5 centimetru, takže skutečně lze jít velmi blízko.
Pokud je málo světla a je nutno zvyšovat citlivost, jen málokterá fotografie dopadne dobře. Sami vidíte, že ISO 279 je příliš, šum je velmi znatelný. U takových fotografií jde také dobře vidět silné zkreslení objektivu, které se dá korigovat povolením jeho korekce ve fotoaparátu.
Východ slunce. Slunce bylo zachyceno zajímavě šišatě. Opět mi vadí všudypřítomný barevný šum. Měření expozice zamířením k slunci správně podexponovalo snímek, který má celkem příjemnou atmosféru.
Posledním ilustračním snímkem je tento krásný veterán.