Nikon Coolpix P90: napodruhé mnohem lépe

Nový Nikon Coolpix P90 je velmi očekávaný fotoaparát, neboť nabízí spoustu zajímavých technologií. Velmi mě také zajímalo srovnání s jeho předchůdcem v podobě modelu Coolpix P80, který se společnosti Nikon příliš nepovedl. Hodně šuměl i na nejnižší citlivosti, za šera a ve tmě odmítal ostřit. Doufejme tedy, že hlavní problémy se podařilo vyřešit.

 

Nikon Coolpix P90 totiž vypadá velmi zajímavě. Ač zbytečně rozlišení 12 megapixelů na malinkém 1/2,33" CCD snímači lze vnímat spíše jako negativum marketingového oddělení, další prvky už vypadají o mnoho lépe a pro výslednou fotografii budou snad více k užitku. Fotoaparát má impresivní 24× optický zoom ve výborném rozsahu 26 až 624 milimetrů, což musí stačit prakticky pro všechny příležitosti. Otázkou bude, jak se výrobce popral s optickou kvalitou, kontrastem, vinětací a chromatickou aberací. Radost udělá i výklopný LCD displej, nechybí manuální ovládání expozice, ostření a mohli bychom pokračovat dále.

 

 

Tělo Nikonu je plastové, zpracování nijak nevybočuje ze standardu. Fotoaparát se díky rozumně velkému gripu drží velmi dobře, zde nemám námitek. Hmotnost fotoaparátu je také v normě, 460 gramů bez baterií je klasika. Zajímavě působí rozměrný tubus objektivu, samotné tělo fotoaparátu je spíše tenčí. Nikon P90 lze koupit pouze v černé barvě.

Na přídi je rozměrný objektiv s širokým tubusem. Nad ním je mechanicky výklopný blesk. Jeho výška vyklopení je dobrá. Nalevo nahoře od objektivu (z tohoto pohledu) lze vidět přisvětlovací AF diodu a malinký mikrofon. Pak už je vidět jen velký grip se spouští a zoomovací páčkou nahoře.

Objektiv nabídne výtečný 24× optický zoom v rozsahu 26 až 624 milimetrů. Začíná tedy na velmi širokoúhlém ohnisku a končí na takové ohniskové vzdálenosti, která se jen tak nevidí. Překonává jej pouze nedávno testovaný Olympus SP-590UZ. Světelnost objektivu na nejširším ohnisku má velmi pěknou hodnotu F2,8, na nejdelším je to pak F5,0. Stejně jako u Olympusu, i zde platí, že ač to není právě nejkrásnější číslo, které bychom si přáli, s ohledem na ohniskovou vzdálenost jde o dosti příjemnou hodnotu. Velmi účinná stabilizace je zde řešena posunem CCD čipu. Krytka objektivu má vynikající způsob uchycení dovolující rychlé sundání i nasazení.

Zde vidíte maximálně vysunutý objektiv. Rovněž lze vidět výklopný blesk a pod ním EVF hledáček. Nalevo je jen ouško na provlečení popruhu na krk. Napravo je naopak velké kolečko ovládání fotografických režimů. V pravé části gripu je pak fotoaparát obalen lesklým plastem. Na něm je tlačítko pro spuštění fotoaparátu, k němuž rovněž nemám výhrady. Vepředu na gripu je tlačítko spouště, které má výborný chod. Má přiměřeně hluboký chod i rozumně nastavený odpor při namáčknutí.

Páčka zoomu má dvě polohy rychlosti. Malé naklopení znamená pomalé zoomování, větší pak zoomování podstatně rychlejší. Prsty nekloužou, takže potud vše v pohodě. Při pomalém zoomování není žádný problém, druhý stupeň (rychlejší zoomování) však vyžaduje podstatně silnější přimáčknutí, člověk může mít až pocit, že páčku může ulomit. Je to ale silně individuální, nechal jsem zoomování zkusit i jinými a většinou si nikdo nestěžoval.

Zadní část si probereme ve třech etapách. Začnu seshora. Tam naleznete EVF hledáček, který to bohužel nepřehání ani s velikostí, ani s rozlišením. 0,24" a 230.000 bodů je pouze typický standard. Každopádně za silného světla je hledáček podstatně lépe použitelný než LCD displej. Nalevo od něj je tlačítko pro přepínání obrazu z LCD na EVF a zpátky. Pravé tlačítko pak upravuje množství zobrazovaných informací, a to ať na LCD nebo EVF. Tedy zobrazení bez informací, s nimi nebo dokonce s vodící mřížkou.

Velkým lákadlem oproti svému předchůdci i mnoha jiným ultrazoomům je výklopný LCD displej. Ten sice není plně polohovatelný jako u Canonů SX1 IS a SX10 IS, ale stále jej lze vyklopit o 90° nahoru pro snímání od země a o 45° dolů při snímání nad hlavou. To umožnilo Nikonu trochu na displeji šetřit. Pozorovací úhly ze stran a seshora jsou slabší (od cca 15° dochází ke výraznějšímu, ale ještě akceptovatelnému poklesu kontrastu), zezdola dochází k úplné inverzi. Na displeji lze ocenit jeho velkou 3,0" úhlopříčku.

Napravo od LCD displeje je už jen pár ovládacích prvků. Nejvýše je tlačítko pro vstup do režimu prohlížení fotografií. Lze z něj vyjít nejen stisknutím tohoto tlačítka, ale také namáčknutím spouště, což např. Nikon L100 nepodporoval. V prohlížecím režimu se mi nelíbí ten fakt, že fotografie zobrazená s plnými detaily (exp. časem, clonou a citlivostí) nejde zvětšit. Musí se přejít do jiného zobrazení bez informací a tam už fotografii lze zvětšit do detailů. Škoda.

Stejně jako u Nikonu L100, i zde nemám nejmenší výhrady k čtyřsměrnému ovladači, který je velmi příjemně ovladatelný. Možná trochu škoda, že všechna menu jsou orientována vertikálně. K samospoušti a korekci expozice se tedy dostanete tlačítkem vpravo/vlevo, ale pohybovat v menu se už musíte šipkami nahoru/dolů. Nicméně to nelze fotoaparátu vyčítat, když postranní stisky doprava bere jako potvrzení volby, což je překvapivě příjemné řešení. Tlačítko vpravo se mačká intuitivně o něco pohodlněji než OK, které rovněž slouží k potvrzení. Namáčknutí spouště zde ale pro potvrzení překvapivě neslouží.

Směrem nahoru ovládáte blesk (pouze pokud je vyklopený), doleva korekci expozice, dolů zapínáte makro režim nebo manuální ostření, vlevo je pak samospoušť. Prostřední tlačítko OK má funkci výhradně jako potvrzovací tlačítko. Obvyklá funkce rychlého menu zde bohužel vůbec není, takže každé fotografické nastavení musíte hledat v hlavním a poměrně rozsáhlém menu. To vidím jako docela zbytečnou vadu na kráse, která prodlužuje jinak velmi rychlé a pohotové ovládání.

Spodní tlačítka jsou tvořena dvojicí koš a MENU. Pomocí koše můžete velice rychle smazat poslední fotografii. Když tedy vyfotíte nepovedený snímek, nemusíte chodit do režimu prohlížení a odtud mazat, prostě jen zmáčknete tlačítko, dáte "ano" a je vymalováno. Tlačítkem MENU se dostanete do hlavního menu fotoaparátu, které je tvořeno třemi hlavními záložkami. První záložka je věnovaná fotografickým nastavením, další režimu prohlížení a třetí pak technickým nastavením fotoaparátu jako je datum a čas, formátování karty a podobně. Pro urychlení práce je zde aktivní vždy poslední volená položka, což práci trochu zrychluje, nicméně tzv. "rychlé menu" to nenahradí.

Na této fotografii vidíte maximální délku fotoaparátu danou maximálním zazoomováním (na nejširším ohnisku se vysune zhruba jen o centimetr) a také vyklopení LCD displeje nahoru. Nahoře je vidět krytku pro USB kabel, dole pak krytku prostoru pro napájení pomocí A/C adaptéru (nutno dokoupit zvlášť).

Z levé strany je dobře patrná informace o 24× optickém zoomu objektivu. Pro blesk je určeno tlačítko, které jej mechanicky odjistí. Na těle je pak ještě vidět reproduktor a ouško na provlečení popruhu na krk. Určitě si všimněte výstupku pod objektivem, díky němuž můžete fotoaparát bez obav položit na rovnou podložku a fotí rovně bez toho, abyste objektiv museli podpírat.

Vespod je tradičně vidět závit pro stativ, který je zde kovový a jeho umístění je zhruba v těžišti fotoaparátu. Nalevo se nachází krytka prostoru pro akumulátor a paměťovou kartu. Je jištěna posuvnou pojistkou.

Pod touto krytkou naleznete Li-Ion akumulátor EN-EL5. To je trochu zklamáním, protože má napětí pouze 3,7 V a nezachrání to ani poměrně vyšší kapacita 1100 mAh. Sám výrobce udává výdrž na 200 snímků, což zní pro fotoaparát této kategorie jako velmi špatný vtip. Na reálné hodnoty se však podíváme ve třetí kapitole. Jako paměťové karty jsou zde použity SD a SDHC karty, což lze díky jejich nízké ceně, vysoké kapacitě a solidnímu výkonu rozhodně chválit.

Fotoaparát Nikon Coolpix P90 po prvním seznámení potěší rychlým a vcelku rozumným ovládáním, hodně však zamrzí absence rychlého menu. Přístroj se dobře drží a práce s ním je pohodová.