Nikon Coolpix P90: napodruhé mnohem lépe

Příslušenství

Coolpix P90 je dodáván v typické černozlaté krabici. Protože jde o ultrazoom, je krabice poměrně veliká.
Uvnitř naleznete fotoaparát, krytku na objektiv se šňůrkou, popruh na krk, krátkou verzi manuálu, Li-Ion akumulátor, nabíječku včetně kabelu, USB a AV kabel, dále CD-ROM se softwarem a CD-ROM s plnou verzí manuálu.

Výdrž baterie

O energii se stará Li-Ion akumulátor EN-EL5 s napětím 3,7 V a kapacitou 1100 mAh. Nikon hovoří o výdrži pouze na 200 snímků, což je opravdu velmi nízké číslo. S testem sekvenčního snímání se mi sice podařilo dostat na mnohem vyšší čísla, ale když je odmyslím (ono pořídit 200 snímků na sekvenční snímání si zas tolik energie nevezme), tak průměrná výdrž byla zhruba mezi 250 a 300 snímky. To není mnoho. Nabíjení trvá přibližně tři hodiny, což je poměrně dlouhý čas. Baterie dává o svém vybití vědět s velmi dostatečným předstihem, zhruba kolem 80 snímků před vyčerpáním energie.

Dodaný software

Na CD-ROM k fotoaparátu najdete program Nikon Transfer pro kopírování fotografií z fotoaparátu do PC, dále je zde ArcSoft Panorama Maker pro tvorbu panoramat a Apple QuickTime 7, Microsoft DirectX 9 a nějaké ovladače.
Aplikace Nikon Transfer je bezproblémová, graficky jednoduchá a v podstatě si vystačíte s jednou obrazovkou (i když je zde několik záložek).
Pro tvorbu panoramat je zde obvyklý software ArcSoft Panorama Maker 4. Ten většinou sám najde snímky, které tvoří panorama. Stačí je jen složit do správného pořadí (i to sám zvládne) a výsledkem je pak více či méně povedené panorama.

Zobrazení LCD a menu

U Nikonu Coolpix P90 najdete vedle LCD displeje i EVF hledáček. Ten se hodí při silném slunečním světle, kdy toho na LCD displeji nejde moc vidět. Rozlišení EVF hledáčku nijak nevybočuje ze standardů třídy, obraz v něm je přiměřený. Velký LCD displej má 3,0" úhlopříčku, je výklopný o 45° dolů a 90° nahoru. Pozorovací úhly tak mohou být i trochu slabší.

V levém horním rohu je ikonka motivového programu. Směrem níže může být zobrazení samospouště, na ukázce je však až další ikona, a to vyvážení bílé. Pod ní najdete barevné ladění, redukci šumu, korekci expozice blesku, korekci expozice a ISO citlivost. V horním řádku může být mezi ikonkou makra a blesku graf zoomu. V horním pravém rohu se při slabší baterii ukazuje ikonku signalizující její brzké vybití.

Pod ní je pak rukou signalizována stabilizace (případně vedle ní ikonka roztřesení), směrem níže je to korekce zkreslení a D-Lighting. Ve volném prostoru mohou být ukazatele časové zóny a vložení datumovky, většinou ale budete mít zobrazenu až JPEG kompresi snímku s rozlišením. Ve spodním řádku je zleva expoziční čas, clona a počet zbývajících snímků, který může být doplněn o "IN" v případě použití interní paměti.

Nad expozičním časem a clonou vidíte ukazatel kruhového voliče, který vám říká, že jeho otočením můžete tyto hodnoty upravovat (i v režimu P lze ovlivňovat clonu). Po namáčknutí spouště se změří expozice, nastaví čas a clona, všechny ostatní ikonky s výjimkou nabíjejícího se blesku pohasnou. V případě úspěšného zaostření zezelená ostřící rámeček.


Na levém snímku vidíte nabídku samospouště, na levém pak manuální nastavení expozice. Tlačítkem korekce expozice se překlikáváte mezi nastavení clony a času. Graf nad těmito hodnotami ukazuje pře(pod)expozici snímku při daném nastavení. Je zvláštní, že plus je nalevo, čekal bych ho naopak napravo.


Toto je režim manuálního ostření, kdy se část obrazu zvětší pro lepší přesnost, ale díky klasickému rozlišení LCD displeje 230.000 bodů to není až tak jednoduché. Dá se však ostřit poměrně rychle, kroků není zas tak moc. Napravo je natáčení videosekvencí, v pravém horním rohu vidíte elektronickou stabilizaci, dole rozlišení a čas, který lze natočit.


Protože fotoaparát nemá rychlé menu, je nutno veškerá nastavení provádět v hlavním menu. Je to zbytečně zdlouhavý způsob, i když samotné fotografické menu je provedeno docela přehledně a dá se v něm rychle pohybovat. Po rozkliknutí se zobrazí seznam voleb, viz vpravo.


Ve stejném duchu se vede i hlavní menu fotoaparátu s technickými nastaveními i menu pro videosekvence. To je však dosti chudé, jsou zde jen tři možnosti nastavení. Rozlišení, ostření a elektronická stabilizace.


V režimu prohlížení můžete zrušit veškeré informace nebo si nechat zobrazit vlevo nahoře čas a datum pořízení s názvem souboru, dole je pak rozlišení snímku s JPEG kompresí, tlačítkem OK lze přidat hlasovou poznámku a vpravo dole je pak i pořadové číslo snímku s celkovým počtem.

Tlačítkem DISP můžete ještě upravit režim prohlížení na podrobný výpis. Nahoře je složka na kartě, níže název souboru, režim, ve kterém byla fotografie pořízena, pak expoziční čas s clonou. Dále následuje korekce expozice, ISO citlivost a opět pořadové číslo s celkovým počtem. Nalevo je i histogram. Je velmi mrzuté, že z tohoto zobrazení nelze fotografii zvětšit. To skutečně nechápu. Člověk tam musí pořád pendlovat mezi zobrazeními, aby viděl expoziční nastavení a mohl také posoudit kvalitu snímku. Opravdu k vzteku.


U videosekvencí se dole zobrazuje její rozlišení a délka, tlačítkem OK se spouští. Spuštěnou videosekvenci pak vidíte na pravém snímku, kde je uveden rovněž graf průběhu přehrávání.


Pokud fotografujete a nějaký snímek se nepovede, stačí stisknout tlačítko koše, automaticky se zobrazí poslední snímek a vy jej můžete takto velmi rychle a pohodlně vymazat. Napravo pak vidíte úpravu D-Lighting již pořízené fotografie.