Nikon Coolpix P90: napodruhé mnohem lépe

Nový Nikon Coolpix P90 je tedy otestován. Shrňme si všechna pozorování a rozhodněme, zda se jedná o dobrou volbu ve své třídě a zda napravil poněkud pošramocenou reputaci danou nepovedeným modelem P80, který tomuto fotoaparátu předcházel.

Velkým lákadlem je každopádně objektiv se svým ohniskovým rozsahem. Ten začíná na širokoúhlých 26 mm a končí při 624 mm, což znamená neskutečně dobré přiblížení. Světelnost je v normě, mechanická stabilizace dost účinná. Fotoaparát má velmi příjemné ovládání. Skvělou věcí je velký 3,0" LCD displej, který je výklopný a velmi dobře tak zlepšuje focení nad hlavou a zejména od země. Ovládání vylepšuje také otočný volič na zadní straně fotoaparátu.

Obrovskou radost udělají ostřící vzdálenosti. Už bez makra je to velmi dobré a v makro režimu je to bomba. I při ohnisku téměř 100 mm lze fotit z necelého centimetru, a tak se s tímto fotoaparátem ve své třídě velmi dobře fotí makrofotografie. Na ultrazoom je ostření navíc velmi rychlé, úspěšnost byla oproti předchůdci výrazně zlepšena, ale dokonalé stále není. U nastavení expozice pochopitelně nechybí manuální možnosti, potěší možnost omezit rozsah ISO citlivostí pro automatiku. Tím lze účinně ovládat kvalitu obrazu.

Dost mě překvapila úroveň šumu. Pochopitelně to není ideální, 12MPx na 1/2,33" snímači není vůbec dobrý nápad, ale zatím jde o jeden z nejlepších výsledků, které jsem při takto vysoké hustotě pixelů viděl. Pokud by však výrobce nechal rozlišení 8 nebo 10 megapixelů s tímto zpracováním, udělal by lépe. Rychlost fotoaparátu je nadprůměrná, zde Nikon opravdu nezklamal. Docela dobře funguje vyrovnávání stínů D-Lighting, ale pouze na slabší nastavení. Nejsilnější naopak dělá velmi nepřirozené snímky.

Přehled negativ bude poměrně krátký. Dost mi chybělo rychlé menu. Chcete-li nastavovat vyvážení bílé nebo ISO citlivost, je nutno lézt do rozsáhlého hlavního menu, což velmi rychlé ovládání zbytečně zdržuje. Nepotěší ani akumulátor, který vydrží jen na zhruba 250 snímků, což je v této třídy podprůměrný výsledek.

Nejvíce však zklame nastavení expozice, které sice dobře pracuje ve stínu, ale při slunečním světle má velkou tendenci přepalovat snímky. Je často nutno stahovat expozici až o 0,7 EV. Toto je zároveň částečně problém LCD displeje, který fotografie ukazuje o něco jasněji. Na počítači jsou snímky trochu lepší. Při této přeexpozici ale silně vylézá největší chyba objektivu, kterou je chromatická aberace. Opět jde o problém při slunečním světle a zejména na delších ohniscích. Při zamračeném počasí nebo menších ohniskových vzdálenostech není tato chyba tak viditelná. Chybu lze částečně snížit právě stažením expozice.

Objektiv má silné soudkovité zkreslení, to lze softwarově ve fotoaparátu účinně odstranit, tím se ale prodlevy mezi snímky trochu prodlouží. Na delších ohniscích objektiv začíná vinětovat. Tradičně nepřesvědčí videosekvence. Jejich kvalita je podprůměrná, za což může rovněž dnes už archaické VGA rozlišení. Vyvážení bílé při žárovkovém osvětlení opět moc nepřesvědčí, ale občas se dokáže trefit (buď to tedy zvládne správně nebo je naopak snímek úplně oranžový).

V celkovém hodnocení mě tedy Nikon Coolpix P90 docela potěšil. Po zkušenostech s modelem P80 je vidět, že si výrobce opravdu dal záležet a ačkoli fotoaparát má několik chyb, dost z nich lze manuálními zásahy částečně ovlivnit. Automatika některé věci prostě občas nezvládá. Volbou tohoto fotoaparátu chybu určitě neuděláte. Má však silnou konkurenci v Pentaxu X70, který má totožný objektiv.

Za zapůjčení fotoaparátu Nikon Coolpix P90 děkujeme Nikonu.