Nikon Coolpix S1100pj: kino v kompaktu

Dnes jsme otestovali kompaktní fotoaparát Nikon Coolpix S1100pj. Navazuje na předchozí model Coolpix S1000pj, který byl prvním kompaktem s integrovaným projektorem. S1100pj má přinést o 40 % silnější projektor, v neposlední řadě má 14MPx snímač, 5× optický zoom od širokoúhlých 28 milimetrů a velký dotykový LCD displej s velmi vysokým rozlišením. V testu se podíváme jak fotí i jak prezentuje fotografie.

 

 

Vzhledem k integrovanému projektoru není Coolpix S1100pj tak malý, jak by se na první pohled mohlo zdát. Vyniklo to zejména při srovnání s kompaktem Coolpix S5100, který jsem testoval současně s tímto přístrojem. Testovaný přístroj měl zajímavou nažloutlou hráškově zelenou barvu. Zpracování fotoaparátu je dobré, držení rovněž, čemuž pomáhá dostatečná plocha na palec i s mírným výstupkem. Ovládání je dotykové pomocí LCD displeje, o něm budu mluvit za chvíli.

Objektiv nabízí 5× optický zoom v rozsahu od širokoúhlých 28 milimetrů po maximálních 140 mm. To je dostatečný rozsah pro běžné použití. Velmi mě zklamala světelnost objektivu, která začíná na hrozivých F3,9 (ne, opravdu si nedělám legraci), na nejdelším ohnisku je pak s F5,8 standardně špatná. Ještě, že zde najdeme optickou stabilizaci, která nabízí i hybridní režim (dvojexpozice).

Projektor má rozlišení jen 640×480 pixelů, na základní prohlížení snímků to však stačí. Jeho výkon má být sice o 40 % lepší než u předchůdce (dle výrobce), ale logicky nelze v takto malém balení čekat zázraky. Osobně mi přišla nejlepší vzdálenost na promítání asi 1,5 až 2 metry, kdy vykreslí plochu asi jako standardní 32" nebo 37" televize. Pokud máte i lehce barevnou stěnu, samozřejmě se dočkáte zkreslených barev, takže hledejte stěny bílé. Na větší vzdálenosti je kontrast už příliš slabý a saturace barev slabá. Nicméně ani při menších vzdálenostech nečekejte výkony normálních projektorů.

Nahoře vidíte zajímavé kolečko, jehož stisknutím spustíte projektor a točením pak zaostříte obraz. Osobně se mi více osvědčilo přibližně zaostřit a pak zkusit posunout fotoaparát vpřed a vzad a lépe tak najít přesnou rovinu ostrosti. Směrem doprava najdeme tlačítko pro zapnutí. Dále je zde velká spoušť s příjemným chodem a poněkud zvláštně citlivá páčka zoomu. Nějak nerespektuje míru vychýlení a občas o ní stačí jen trochu drcnout, aby následně přezoomovala na maximum.

Na zádi je dostatečně velký 3,0" LCD displej s vyšším rozlišením 460.000 bodů (320×480 pixelů). Obraz má tedy příjemně ostrý. Pozorovací úhly jsou překvapivě špatné, seshora se barvy zesvětlují, zespoda dochází k inverzi barev. Ač dnes už bývají dotykové displeje dost vychytané, Nikon jakoby zůstal v počátcích tohoto snažení. Bříšky prstů se fotoaparát opravdu ovládat nedá, to byste museli hodně silně tlačit. Dodávaný stylus situaci mnohem výrazně zlepší a pokud chcete fotoaparát ovládat rukama, nechte si na pravém palci delší nehet. To je asi nejrychlejší a nejpohodlnější ovládání. Jinak máte smůlu.

Dále by mě docela zajímalo, jak se projevuje nový systém zpracování obrazu EXPEED C2. Čekal jsem rychlost minimálně na úrovni starších Nikonů, ale nový S1100pj je překvapivě pomalý. Odezvy na stisk tlačítek jsou zdlouhavé, člověk nikdy neví, zda se stisk vlastně zaznamenal. V ovládání přístroje tedy vidím velmi zásadní nedostatky.

Napravo nahoře je ovladač pro dálkové ovládání fotoaparátu, kterým se dá ovládat jak projektor, tak i samotný fotoaparát (např. zoomování a focení). Pod ním je reproduktor a tlačítko pro natáčení videosekvencí. Prodleva na jeho stisk je poměrně dlouhá. Následuje tlačítko pro výběr scénického režimu a poslední pro vstup do režimu prohlížení snímků.

Napájení zajišťuje překvapivě velký Li-Ion akumulátor EN-EL12, který má vzhledem ke svým rozměrům nabízí poněkud malé napětí 3,7 V a kapacitu 1050 mAh. Podle výrobce by měl vydržet na pořízení 220 snímků, případně na jednu hodinu promítání.

Jak již bylo řečeno, dotykové ovládání je velmi nepohodlné a ani s dodávaným stylusem, který jej významně vylepšuje, není ovládání nijak úžasné. Spodní šipka rozklikává jednoduché menu pro nastavení několika základních parametrů, levá pak nastavuje makro a blesk.

Takto vypadá např. nastavení rozlišení. Stisk zeleného tlačítka SCENE pak zobrazuje menu pro výběr scénických a jiných fotografických režimů.

Technické menu stále vykazuje hlavní vadu, a tou je neuvěřitelná pomalost odezvy na tlačítka. Režim prohlížení stejně jako u jiných levných Nikonů neukazuje expoziční nastavení, tedy žádný expoziční čas, clonu, ani citlivost. Posouvání mezi snímky je dotykové a opět docela obtížné.

Ovládání mě tedy ani trochu nenadchlo, podívejme se v dalších kapitolách na fotografické kvality přístroje.