Nikon Coolpix S210: solidní drobek

Autofokus, ostření

Nikon Coolpix S210 nabízí pochopitelně automatické ostření a jakési pseudomanuální ostření výběrem zaostřovacího bodu. V podstatě nemusíte nejprve zaměřit na zaostřovaný objekt a následně komponovat, ale můžete rovnou komponovat a šipkami navolit místo, kam chcete ostřit a fotit. Nevidím v tom téměř žádnou výhodu, mnohem rychlejší a pohodlnější je prostě zaostřit namáčknutím a překomponovat. Využití to ale přeci jen najde. Zejména je-li fotoaparát na stativu, nechce měnit jeho natočení a přitom ostřit mimo střed snímku.

Co se týče rychlosti ostření, řadí se fotoaparát k průměru. Nebude vám tedy připadat pomalé, ale rovněž přímé focení bez namáčknutí nebude příliš pohotové. S běžným ostřením nemá problém. Pokud je dodržena rozumná vzdálenost, zaostří v běžných světelných podmínkách prakticky vždycky bez potíží. Absence pomocného zaostřovacího světla jej sice trochu limituje za šera a tmy, přesto na tom není oproti fotoaparátům s pomocným světlem o mnoho hůř (v případech, kdy by se pomocné světlo mohlo na výsledku projevit). Obecně však má s ostřením v horších světelných podmínkách občas docela problémy (třeba i na vzdálenost 100 metrů za šera). Ostří dlouho a často bez valného úspěchu.

Při pohledu na specifikace nebude nikdo asi moc nadšen. Nikon hlásá ostřící vzdálenost od 60 centimetrů v normálním režimu a 10 centimetrů v makro režimu. To jsou dost slabé hodnoty. V praxi je to však mnohem lepší. V normálním režimu zaostří fotoaparát již od 27 centimetrů na širokém ohnisku a 46 centimetrů na nejdelším. To není špatné. Makro režim sice neovlivní vzdálenost na nejdelším ohnisku (zůstává na 46 centimetrech), ale umožní na nejširším ohnisku fotit od 7 centimetrů. To je znatelně lepší výsledek než udává Nikon, ale stále se jedná o podprůměrné makro.

Makro režim

Kleště jsem fotil z co nejbližší vzdálenosti, tedy ze zhruba 7 centimetrů. Fotoaparát neměl problémy s ostřením. Vše zvládl bez problémů a velkých prodlev. U této fotografie se mi akorát zdá, že automatika zbytečně snímek podexponovávala. Bílý papír je docela šedivý.
Na makro focení Coolpix S210 není. I podstatně lepší možnosti, než jsou udány výrobcem, nejsou natolik dobré, aby se fotoaparát dal rozumně použít. Makro režim přináší neustálé automatické zaostřování, které jednak spotřebovává více energie a jednak slyšíte a cítíte fotoaparát neustále pracovat (mírně vibrovat), což není příjemné.

Nastavení expozice - automatika

U automatického nastavení expozice narazíte na dva menší problémy. Klasický režim focení nabídne nejdelší čas závěrky 1 sekundu, přičemž jen některé scénické režimy dovolí i časy delší (úsvit/soumrak 2 sekundy, ohňostroj 4 sekundy). Při nedostatku světla má automatika občas tendenci snímky podexponovávat. S 1/2 sekundy může být snímek občas velmi tmavý a dokonce ani jedna sekunda nestačí, což souvisí s druhým problémem a tím je špatná světelnost objektivu. Kvůli tomu je nutno používat delší časy závěrky, mechanická stabilizace chybí a tak bude spousta fotografií rozmazaných. K dispozici je pouze elektronická stabilizace eVR. Při použití delších časů si automatika občas vyhodnocuje expozici trochu zvláštním způsobem. Samozřejmě, problém lze řešit bleskem.

Za lepších světelných podmínek, kdy automatika nastaví čas 1/4 s a kratší, však pracuje naprosto bezchybně. Snad se mi ani nepodařilo dostat fotografii, která by byla špatně exponována. Navíc je s podivem, že fotoaparát se poměrně velmi dobře vypořádává s velkým dynamickým rozsahem scény. Ačkoli ještě na LCD displeji vypadají být osoby focené v protisvětle docela tmavé, na výsledné fotografii má tvář poměrně solidní kresbu a ani pozadí není přepálené. Expozici je dále možno ručně upravit v rozsahu -2 EV do +2 EV, kde v případě použití blesku tímto upravujete jeho sílu.

Stabilizace obrazu

Fotoaparát nenabízí žádnou mechanickou stabilizaci (tedy ani optickou v objektivu ani posunem čipu), přesto se snaží problém roztřesení řešit. Pochopitelně jinými cestami. První možností je režim High ISO, tedy vysoké ISO, díky čemuž se volí vyšší citlivost, kratší časy a snímky jsou ostřejší.

Druhým zajímavým režimem je BSS. To sice není žádná stabilizace, ale přesto jsem se rozhodl tento prvek zařadit do této kapitoly. Jedná se vlastně o speciální sekvenční snímání, kdy držením spouště dochází k neustálému snímání scény (až 12 snímků) a automatika posléze vybere jeden jediný nejostřejší, který uloží. Ostatní snímky zmizí v nenávratnu.

Poslední funkcí je elektronická stabilizace obrazu eVR. Zde již nejde o zvyšování ISO (na to je režim High ISO), ale o úpravu již vyfocených fotografií. Je možné navolit automatickou stabilizaci, kdy se snímek vyhovující složitým kritériím hned po vyfocení "stabilizuje", tedy před uložením na kartu se ve fotoaparátu zpracuje a zaostří. Je rovněž možné tuto stabilizaci zakázat a v prohlížecím módu u fotografií, které odpovídají již zmíněným kritériím (ani dlouhý, ani krátký čas závěrky, žádný blesk, sekvenční snímání a další), spustit "stabilizaci" ručně. U automatické volby poznáte práci delším ukládáním na kartu (asi 3 sekundy). U vzorku, který nám přišel do redakce se objevovalo chybové hlášení "ERROR CODE 0", ale snímek byl zpracován.
Vidíte, že upravená varianta je trochu rozmazaná, ale doporučuji si oba obrázky stáhnout a v nějakém prohlížeči obrázků se na ně střídavě dívat. Lze si všimnout, že zatímco první obrázek se jakoby skládá ze dvou (vzájemně posunutých o cca 2 pixely směrem doleva a mírně nahoru), u upravené verze jsou sloučeny dohromady v jeden obraz. Výsledek je tedy takový, fotografie neobsahuje roztřesení vznikající nejčastěji ucuknutím ruky (jakoby dvě fotografie v jedné, jedna před ucuknutím a druhá po něm při stálém exponování), ale ztrácí mírně na ostrosti a je zbavena šumu. Záleží na tom, co vám více vyhovuje, osobně jsem raději pro stabilizovanou verzi. Ta se dá ještě v programech dále doostřit.

Expoziční a fotografické režimy

Stisknutím tlačítka MODE se můžete dostat k volbě jednotlivých fotografických režimů. Těch je šest a v podstatě nahrazují ovládací kolečko u většiny pokročilejších fotoaparátů. K dispozici je:

• Fotografování
• Vysoká citlivost
• Program (scénické režimy)
• Záznam zvuku
• Video
• Nastavení

Zde tedy lze navolit používání scénických režimů. Bohužel pro výběr je nutno vyjet z tohoto menu a zmáčknout tlačítko MENU, které teprve obsahuje jednotlivé scénické režimy. Jejich nabídka je celkem slušná, není ani přehnaně chudá, ani přehnaně bohatá. Uvádím přehled s popisem, jaký fotografovi podává fotoaparát.

• Portrét (Program použijte pro portrétní snímky se zdůrazněním motivu)
• Krajina (Používá se k fotografování krajiny. Zaostření na nekonečno)
• Sport (Stisknutím a podržením tlačítka spouště zachytíte pohyb v sérii snímků)
• Noční portrét (Používá se u portrétů proti tmavému nočnímu pozadí. Při dlouhé expozici může být snímek rozmazaný)
• Párty/interiér (Použijte při osvětlení svíčkami nebo nízké hladině osvětlení v interiéru)
• Pláž/sníh (Zachová se jas sluncem osvětlených vodních hladin, písku a sněhu)
• Západ slunce (Zachyťte krásné červenavé západy a východy slunce)
• Úsvit/soumrak (Fotografujte krajiny ve slabém přírodním světle za úsvitu či před soumrakem)
• Noční krajina (K fotografování noční krajiny s dlouhými časy závěrky. Doporučuje se použít stativ)
• Makro (Fotografujte malé předměty jako květiny nebo hmyz)
• Muzeum (Fotografujte v muzeu a kde je zakázáno použití blesku)
• Ohňostroj (Zachyťte ohňostroj pomocí dlouhých časů závěrky. Doporučuje se použít stativ)
• Reprodukce (Pořizujte ostré snímky textu nebo kreseb na bílé tabuli)
• Protisvětlo (Fotografujte objekty v protisvětle bez ztráty detailů ve stínech)
• Panoráma asistent (Pořiďte překrývající se snímky, které lze na počítači spojit do panoramatu)

Funkce Panorama asistent sice nespojí jednotlivé snímky již ve fotoaparátu, ale docela slušně pomůže fotografovi v pořízení série snímků tak, aby nebyl problém s jejich spojením. V jedné čtvrtině obrazu se tak objeví průhledný náhled kraje předchozího snímku, aby bylo nač dobře navazovat. Pochopitelně je nutno volit rozumnou vzdálenost a pokud možno využívat delší ohniska (čím dále jste od objektů, tím lépe - bude menší zkreslení). Nikon pro tuto aktivitu dodává software ArcSoft Panorama Maker 4, který dává překvapivě dobré výsledky. Ostatně posuďte sami (fotografie má rozměr cca 11500×2300 pixelů). Dokonalé to není, "švy" jdou vidět, ale vcelku se jedná o dobrou práci.

Videosekvence

Pořizování videí s tímto fotoaparátem patří k lepšímu průměru. Chybí zde sice možnost optického přiblížení, to je ale vynahrazeno dobře pracujícím přiblížením digitálním. Před spuštěním snímání videosekvence si můžete navolit libovolné ohnisko (klidně i to nejdelší), při snímání už může přijít ke slovu pouze již zmíněné digitální přibližování, které nemá příliš velký rozsah (pouze 2× násobné).
K dispozici je rovněž elektronická redukce vibrací. Paradoxně, máte-li pevnější ruku, bude to vítaný společník, jinak bych ji spíše nepoužíval. A to kvůli její vysoké účinnosti. Při malém třesu nádherně stabilizuje obraz, ale větší třes už může vyhodnotit jako výrazný posun scény a výsledkem jsou tedy nárazové skoky v obrazu. K dispozici jsou tři módy natáčení.

• 640×480 / 30 fps - velmi dobrá kvalita bez znatelných artefaktů (cca 1050 kB/s)
• 320×240 / 30 fps - stále slušná kvalita, pouze nižší rozlišení (cca 500 kB/s)
• 320×240 / 15 fps - pocitově trochu horší obraz, velmi sekaný (cca 250 kB/s)

Kvalitu videa a zejména elektronické stabilizace můžete posoudit z následujících dvou videí. Jsou téměř totožné, první 20-sekundový snímek (20,4 MB) je se zapnutou stabilizací, druhý 19-sekundový snímek (19,8 MB) má stabilizaci vypnutou.

Fotografování portrétů, blesk

Focení přátel u společného stolu bude často kvůli dlouhému základnímu ohnisku problém. To je trochu škoda, protože jinak fotoaparát podává docela dobré výkony a pleťová barva má téměř vždy rozumné odstíny, jediný problém je snad jen s nežádoucím efektem červených očí.
Někdy jsem měl pocit, že Nikon nějak zvláštně očísloval citlivosti. Čas mi připadal vzhledem k citlivosti ISO 200 až příliš dlouhý. Samozřejmě chyba byla u lidského faktoru. Zatímco člověk denní světlo vnímá prakticky za každého počasí téměř stejně (ať už svítí ostré slunce nebo je pod mrakem), pro fotoaparát jsou to velké rozdíly jasu.

Chtěl jsem ostrý snímek, jenže časy kolem 1/15 s při nejdelším ohnisku bez stabilizace už skutečně udržet nešly. Proto jsem musel trochu zkrátit ohnisko, což byl první krok ke stabilnější fotografii. Mohl jsem si dovolit delší čas (podle pravidla převrácené ohniskové vzdálenosti). Ten jsem však zkrátil díky tomu, že kratší ohnisko má nižší clonu a tedy čas byl nakonec nastaven na 1/19 s, což se už s ohniskem 74 mm dalo docela udržet. Pleť má sice trochu nažloutlé odstíny, nicméně se snímkem se fotoaparát popral statečně. Jen škoda, že není k dispozici mechanická stabilizace. Čarování s kratšími ohnisky není nejlepší vizitka.

Další možností mohlo být zvýšení ISO citlivosti. Osobně ale upřednostním raději dva tři pokusy o nerozmazaný snímek s nízkou citlivostí a delším časem než naopak. Takže mě Nikon potěšil. ISO 200 poskytlo solidní detaily, i když se v trochu vyšší míře objevily barevné šumy.
Vynucený blesk a blesk s redukcí efektu červených očí dávaly v podstatě totožné výsledky. Redukce zmíněného efektu byla trochu účinná, fotografie s předbleskem měly nežádoucí efekt malý nebo dokonce žádný. Redukce však mohla být účinnější. Bez redukce je bohužel velmi snadné efektu červených očí dosáhnout (viz fotografie). Trochu mě mrzí volba citlivosti ISO 255, už díky blesku si fotoaparát mohl dovolit ISO 200, dokonce i nižší. Na barevném šumu to jde bohužel vidět. Není to ovšem žádná tragédie. Naopak, jedná se o jedny z těch lepších fotografií, co se týče šumu i co se týče zachování detailů. V případě, že bude fotograf blízko fotografované osoby, doporučuji ubrat blesku na síle, je z fotografie příliš vidět. Odstup asi 0,75 metru navíc a delší ohnisko se hned projevily v přirozených tónech.
Pomalé synchro je mód určený pro focení za šera za tmy, proto v denních podmínkách nepodává dobré výkony. Expozice je tedy dlouhá, přibližně jako v prvním případě, ale k tomu je ještě odpálen blesk. Fotografie tak začíná být trochu nepřirozeně světlá a jako u většiny fotoaparátů, i zde má pleť trochu více žlutý až oranžový charakter. Problémem dlouhého času je pochopitelně i mírná neostrost.

Ačkoli fotoaparát obsahuje poměrně malý blesk, jeho účinnost je na kompakt dostatečná. Na nejmenší výkon dokázal osvítit chodbu docela slabě, ale každopádně jde vidět, co se kde nachází. Na standardní sílu je výkon slušný a chodba je osvícena dostatečně. Maximální síla je rovněž o něco lepší, ale konec chodby stále přináší mírný pokles jasu.

-2 EV

+0 EV

+2 EV