Nikon Coolpix S6300: vlk v rouše beránčím

Snímací čip má 1/2,3" úhlopříčku a rozlišení 16 megapixelů. Pixelová hustota je tedy velmi vysokých cca 56 MPx/cm2, což by mohlo znamenat velký šum i na nízkých citlivostech. V této kapitole se podíváme, jak si přístroj vede v otázce šumu i odšumování.

Nejnižší citlivost ISO 125 je víceméně v pořádku. Odšumování je sice silnější, ale ještě nepůsobí nepatřičně, linie si drží rozumnou celistvost.

S citlivosti ISO 200 je to už o něco horší, linie se začínají více třepit (za což může i zbytečně silné doostřování) a slabší detaily jako např. prolisy na disku se pomalu ztrácejí.

Citlivost ISO 400 ale překvapivě vypadá hodně podobně jako ISO 200, jen slabší detaily mizí o něco více.

ISO 800 ztrácí hodně ostrosti, linie se opět více třepí a rozmazávají. S touto citlivostí bych byl už hodně opatrný.

Citlivost ISO 1600 dále navyšuje roztřepení hran, ty jsou plné ustřelených pixelů.

Překvapilo mě, že si ISO 3200 zachovává docela dobrou barevnost. Co se týče detailů, tak v tomto už má opravdu problém. Šumu je hodně, linie jsou rozbité. Dále se podíváme na snímky plyšového zajíce a míru zachování detailů při různých citlivostech.

Fotoaparát se tu moc nepředvedl, už na nejnižší citlivosti je vidět přehnané odšumování, které má silně destruktivní charakter na detailech obrazu. Další citlivosti jsou kombinací silného odšumování a zbytečného doostřování.

Fotoaparát podporuje i multiexpozici (Noční snímek z ruky), která jak dobře vidíte, zajišťuje mnohem celistvější linie. I na fotografii při citlivosti ISO 800 se dá velmi dobře koukat. Musíte ale počítat s rozmazanější kresbou v trávě a podobných plochách (viz kapitolu Galerie ilustračních snímků).

V protisvětle se kladou zvýšené nároky na čip i objektiv. My se podíváme i na úroveň hardwarového HDR.

S detaily to věru není žádná sláva, silné odšumování si na nich vybírá svou daň. V tomto případě byly odlesky objektivu minimální, velmi nízká je i chromatická aberace.

Bohužel většina snímků v protisvětle bude vypadat spíše takto. Objektiv skutečně hodně trpí na odlesky a nevyhýbá se to ani delším ohniskům (tam vytváří známou kombinaci 3×3 červených koleček). Chromatická aberace patří k těm méně výrazným, u slunce se ale vše přepaluje, mizí větve.

Zde bylo lepší trochu stáhnout expozici, což zajistilo lépe prokreslenou oblohu, přičemž krajina se ještě netopila ve stínech. Hlavní důvod podexpozice ale uvidíte u následujícího snímku s HDR (při focení do HDR fotoaparát uloží normální snímek, viz výše a HDR snímek, viz níže). HDR režim najdete ve scénických režimech pod položkou Protisvětlo.

Samotné HDR má totiž tendenci více prosvětlovat stíny než zachraňovat přepaly (pochopitelně dělá obojí, jen to první ve větší míře). Proto je dobré fotografie podexponovat, abyste zachránili přepaly tak trochu svépomocí a o stíny už se postará samotné HDR. Fotografie je jasově a barevně mnohem hezčí, připravte se ale na výraznější chromatickou aberaci u prosvětlených větví, které jsou navíc spíše jen šedivé.