Nikon Coolpix S8000: stabilní dravec

Společnost Nikon se přidala k dnešní módní vlně malých ultrazoomů. Letitými rivaly zde byla řada TZ od Panasonicu a SX od Canonu. V poslední době k nim ale přibyly fotoaparáty od všech důležitých výrobců, Nikon pochopitelně nezůstal pozadu a zkusil to s modelem Coolpix S8000. Ten stojí trošku na okraji zájmu a my se dnes podíváme, zda je to oprávněné nebo ne.

 

Přístroj disponuje 14MPx CCD snímačem a jeho objektiv nabídne ve své třídě typický 10× optický zoom. Velkým lákadlem může být 3,0" LCD displej s extrémně vysokým rozlišením 921.000 bodů. Samozřejmostí je spousta stabilizačních programů, zaujme i nabíjení přes USB, které se začíná těšit větší oblibě.

 

 

K dispozici je stříbrná, hnědá a černá varianta. My jsme dostali tu černou. Spolu s hranatým designem tak fotoaparát působí docela plastově a levně. Situaci trochu zlepšuje několik kovových prvků, ale celkový dojem z přístroje je spíše horší. Dílenské zpracování není příliš na výši, výklopný blesk má poněkud zvláštní aretaci a tlačítko MENU se u testovaného kusu zasekávalo. Držení přístroje je i přes jeho plochost docela dobré, vzadu je ploška pro umístění palce a co je jednoznačné pozitivum, jsou rozměry a hmotnost. Tento kompakt se vejde opravdu všude a ani si nevšimnete, že ho mát u sebe. Je opravdu tenký a lehký.

Příď zaujme zajímavým vyklenutím kolem objektivu. To fotoaparátu pomáhá vypadat ještě štíhleji. Nad objektivem směrem doleva (z tohoto pohledu) je přisvětlovací AF dioda, která ale ne vždy postačuje. Úplně nalevo je gumovější povrch naznačující jakoby grip, vysunut ale není ani trošku. Pak zde už jen najdete různá označení a loga.

Objektiv NIKKOR nabízí solidní 10× optický zoom, což je v této třídě takový lehce nižší standard. Začíná na ohnisku 30 milimetrů, není tedy příliš širokoúhlý, ale stále je to dle mého názoru dostatečně široké ohnisko. Výhodou toho je, že i přes 10× zoom nabízí maximální ohnisko 300 mm, což je plně srovnatelné s konkurencí. Světelnost F3,5 na nejširším ohnisku vůbec nepotěší a ani F5,6 na nejdelším není úplně nejlepší, patří alespoň k průměru. Stabilizace je zde řešena posunem CCD čipu, Nikon slibuje ještě další tři stabilizační techniky od zvyšování ISO citlivosti, přes BSS technologii a konče u detekce pohybu.

Objektiv je zde vysunut při maximálním zoomu. Nalevo je výklopný blesk, jehož vyklápění si řídí sama automatika. Naštěstí Nikon nezkopíroval praštěný způsob Canonu a blesk se vyklápí skutečně jen tehdy, když bude použit. Zaklopit jej musíte vždy ručně. Směrem doprava najdete dvojici mikrofonů pro stereo zvuk a tlačítko pro spuštění přístroje. Páčka zoomu umožňuje rychlé a poměrně přesné ovládání, k tlačítku spouště rovněž nemám žádné výhrady.

Na zadní straně překvapí LCD displej. Jeho 3,0" úhlopříčka je sice standardní, ale to se nedá říci o rozlišení. To totiž činí 921.000 bodů, což odpovídá rozlišení 640×480 pixelů! Výsledkem je skutečně velmi ostrý a detailní obraz. Pozorovací úhly displeje jsou nadprůměrné, horší je to ale s pozorovatelností na slunci, tam má displej trošku problémy.

Napravo od displeje jsou ovládací prvky. Jako první si lze všimnout tlačítko s červenou tečkou pro natáčení videosekvencí. Jak je u HD videa většiny fotoaparátů obvyklé, po stisknutí musíte počítat s menší prodlevou, tu způsobuje zaostření. Směrem níže je tlačítko se zeleným fotoaparátem, které nahrazuje klasické kolečko fotografických režimů. Zde si můžete vybrat jednotlivé režimy od automatiky až ke scénickým režimům. Napravo od něj je modré tlačítko pro prohlížení snímků. To lze zmáčknout i při vypnutém fotoaparátu, čímž se spustí jen tento prohlížení režim. Prohlížení je rychlé.

Následuje čtyřsměrný ovladač, který je zároveň otočný a slouží tak k rychlému nastavování některých hodnot, případně k rychlému prohlížení snímků. Směrem nahoru volíte blesk, vpravo korekci expozice, dole makro a nalevo samospoušť. U té bych upřednostnil, kdyby se v následném menu dalo pohybovat i tlačítkem doleva (tj. tím, který se ono menu spustí, ať není nutno přeskakovat na další tlačítko nahoru/dolů). Rovněž by vůbec nemuselo být špatné, kdyby se samospoušť pamatovala a nemusela nastavovat po každém snímku.

Tlačítko pro korekci expozice spustí menu, kde můžete upravit nejen již zmíněnou funkci, ale také odstín a sytost. Nějak jsem nepochopil, proč se nastavení odstínu ovládá jinak než zbývající dvě (nejprve je nutno se na displeji proklikat na nastavující graf, zatímco korekce i sytost jsou na nastavujícím grafu hned). Následující problém je asi jen můj, nicméně i tak jej zmíním. Ve směru hodinových ručiček se čas zvyšuje, proto bych intuitivně předpokládal, že točením kolečka v tomto směru budu expozici přidávat a ne nelogicky ubírat.

Co se týče expozičních ukazatelů, v tomhle měl Nikon vždycky hrozný zmatek a nikdy nepochopím, proč má u svých zrcadlovek plus nalevo a minus napravo. Prostřední tlačítko OK je potvrzovací, máte-li nastavenou uživatelskou volbu ostřícího bodu, pak slouží právě k onomu nastavení. Rychlé menu zde není, pouze to hlavní. Pochopitelně ke vstupu do něj slouží tlačítko MENU. Zde se koná trochu šok, množství fotografických nastavení zahrnuje pouhopouhých 7 položek. Poslední tlačítko s ikonkou koše slouží k mazání (v režimu focení smaže poslední nafocený snímek, což se mi zdá jako výborný nápad).

Napravo je jen krytka prostoru pro HDMI kabel a ouško na provlečení poutka na zápěstí.

Nalevo nenajdete vůbec nic, můžete se jen podívat, jak je fotoaparát široký.

Vespod je krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu, úplně na kraji pak závit pro stativ. Vzhledem k muší váze přístroje jeho vyosení ani nevadí, potěší, že je kovový.

Napájení má na starosti Li-Ion akumulátor EN-EL12 s napětím 3,7 V a kapacitou 1050 mAh. Jako paměťové karty jsou použity tradiční SD a SDHC.

Po první prozkoumání je jasné, že Nikon Coolpix S8000 si nehraje na profesionální kompakt, ale spíše na fotoaparát, který nabídne velké možnosti zoomování při co nejmenších zásazích fotografa. Následující kapitoly se budou věnovat praktickým výsledkům při focení.