Nikon Coolpix S9100: rudý bojovník

Nikon Coolpix S9100 nabízí pouze autofokus. Nabídka režimů je nicméně bohatá. Začíná slušnou detekcí tváří, pokračuje rovněž docela dobrým automatickým výběrem ostřících bodů (z 9 možných), manuálním výběrem z 99 pozic (velká pochvala!), středovým ostřením a sledováním objektů. To má docela zvláštní funkčnost, některé předměty sleduje v pohodě (např. kapotu auta), některé naopak vůbec (cyklista na silnici).

Rychlost ostření je zejména na širokém ohnisku naprosto fantastická, překonává nejednu zrcadlovku. Na nejdelším ohnisku je sice znatelně pomalejší než na tom širokém, ale stále na tom není špatně. Horší to začne být teprve za horšího světla, kdy zejména na dlouhých ohniscích ostří opravdu velmi dlouho (vyzkoušeno na koncertě). Překvapila mě jedna chyba, patrně nějaký bug ve firmwaru, kdy středové ostření není schopno správně ostřit na nejdelším ohnisku. Ať jsem dělal co jsem dělal, fotoaparát pořád ostřil úplně mimo. Back focus jak vyšitý (což je s kontrastním ostřením poněkud překvapivá záležitost).

Myslel jsem, že jsem dostal k testu vadný kus, nicméně automatický výběr ostřících bodů už dokázal na nejdelším ohnisku ostřit bez potíží. Celkově je zde ale podobně jako u většiny moderních Nikonů problém s méně úspěšným ostřením. To, že dostanete rozmazanou fotografii kvůli špatnému zaostření, není až tak ojedinělý jev.

Nikony vždycky bývaly přeborníky v makru, bohužel to neplatí o Coolpixu S9100. Na širokém ohnisku sice můžete ostřit již od 3 centimetrů, ale to je na velmi širokém 25mm ohnisku. Takže docela k ničemu (budete si stínit). O čtyři pozice zoomu dál je sice zelená šipka označující údajně nejlepší makro, ale vzdálenost kolem 7 centimetrů rozhodně není žádná výhra. Maximální přepočtené zvětšení tak jen jemně přesahuje hodnotu 0,55×, a to je opravdu málo.

I přes malé zvětšení vypadá makro na kleštích docela slušně. To je ale z části dáno také tím, že jsem byl moc blízko a nezaostřil jsem až na špičku.

U fotoaparátu najdete pouze automatiku a korekci expozice od -2 EV do +2 EV. Měření expozice může být celoplošné Matrix nebo zdůrazněný střed. Expozice je nastavována většinou dobře, fotoaparát raději lehce podexponovává, aby moc nepřepaloval, což osobně hodnotím jako lepší přístup. Citlivosti mohou být nastaveny od ISO 160 do ISO 3200, automatika končí na ISO 800. Lze ji ale omezit na maximální citlivost ISO 400 a snížit tak množství šumu u vašich fotografií.

Světelnost objektivu F3,5 na nejširším ohnisku je viditelně silně podprůměrná a zhruba do 100mm ohniska patří objektiv k těm nejhorším. Postupně se začíná probojovávat do středu pole (v polovině ohniskového rozsahu má F5,2) a na konci patří k nejsvětelnějším objektivům ve své kategorii, byť hodnota F5,9 na nejdelším ohnisku je stejně špatná jako u konkurence. Cloní se jen ND filtrem s 2EV účinkem.

Fotoaparát podporuje až Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů při 30 progresivních snímcích za sekundu. Samozřejmě jsou k dispozici i nižší rozlišení a nechybí dokonce ani zpomalené režimy až při 240 fps. Cenou je samozřejmě výrazně nižší rozlišení těchto videosekvencí. Zajímavostí je i to, že stiskem tlačítka OK můžete přepínat mezi 30fps a zpomaleným HS záznamem v rámci jedné videosekvence.

Obraz je dostatečně ostrý, průběžné ostření funguje většinou docela slušně, občas se ale samozřejmě chvilkového rozostření přeci jen dočkáte (a pokud budete hodně zoomovat a švenkovat, o to delší bude tento časový úsek). Přicloňování je většinou plynulé, stinnou stránkou je ale jen elektronická stabilizace, která mnoho účinku skutečně nepobrala.

Překvapením je velmi slušná kvalita záznamu za špatného světla a dobrý je také zvuk i na koncertech. Občas je to sice už nad síly mikrofonů, ale v zásadě patří k tomu lepšímu.

Pro posouzení kvalit videa si můžete stáhnout jednu venkovní videosekvenci ve Full HD (49 sekund, 87 MB), jednu za špatného světla z koncertu (27 sekund, 47 MB), dále zpomalenou 240fps videosekvenci (18 sekund, 1,8 MB), 120fps záznam (13 sekund, 5 MB) a konečně také HD zpomalené video při 60 fps (15 sekund, 17 MB). Jako poslední je tu 16sekundové (6MB) video s přepínáním mezi 30 fps a 120 fps. Točil jsem se na židli :-)

Coolpix S9100 má mechanickou stabilizací realizovanou posunem čipu. Je možné ji vypnout, nechat zapnout nebo dokonce nastavit tzv. hybridní režim, kdy se vyfotí dva snímky a složí dohromady. První se vyfotí s vysokou citlivostí a základem pro ostrost, druhý pak s nižší citlivostí a je základem pro správné barvy. Test probíhal s časem 1/8 sekundy na vzdálenost 2 metrů s ohniskem 106 mm.

Stabilizace má slušný účinek, řekl bych, že v praxi ještě vyšší, než se projevilo v tomto testu. Stativ je ale stále nezastupitelný.

Detekce tváří je slušná, dobrý je i rozsah ohnisek jak na skupinové, tak i na detailní portréty. Stinnou stránkou je ale horší světelnost, která v interiérech může zapříčinit pohybovou neostrost a u detailních portrétů zase méně rozmazané pozadí. Rozdíly proti konkurenci ale nejsou dramatické.

V nasvícené části jsou detaily poměrně slušné, nicméně stín prosvětlený bleskem už vykazuje silnější patlání, kresba je o něco slabší. Efekt červených očí je u většiny fotek spíše mírný. Oči tedy bývají lehce načervenalé, ale ne tak, že by to byla první věc, kterou si na fotce všimnete.

Li-Ion akumulátor EN-EL12 s napětím 3,7V a kapacitou 1050 mAh má dle výrobce vydržet na pořízení průměrných 270 snímků nebo 80 minut Full HD videa. Praxe ale ukazuje výdrž mnohem větší, což je dáno také tím, že se blesk musí vyklápět ručně a to se nikomu nechce moc dělat. Pokud tedy budete fotit často bez blesku, není problémem se dostat i na 440 snímků, což je velmi slušná výdrž. Protože se fotoaparát nabíjí přes USB (baterie je ve fotoaparátu), nepřekvapí velmi dlouhé nabíjení, které trvá téměř čtyři hodiny!