Nikon Coolpix SQ: Fotoaparát s osobitým designem

Z čelního pohledu má fotoaparát čtvercový profil, samozřejmě se všemi hranami pečlivě zaoblenými. Na tloušťku má necelé 2 centimetry. Protože se designově jedná spíš o módní doplněk, chybí fotoaparátu jakýkoliv grip, který by usnadnil držení. Nicméně, je-li v provozu dá se celkem pohodlně držet za celou pravou boční stěnu, protože snímaný objekt uživatel sleduje pomocí LCD displeje. Ano, podobně jako u celé řady ostatních Coolpixů, i tomuhle přístroji chybí hledáček. Použitá stříbrošedá barva dodává přístroji nádech luxusu. Lze říct, že je ergonomicky poměrně dobře vyřešený a s ovládáním zcela jistě nejsou naprosto žádné potíže - jedná se o standardní prvky, se kterými se uživatel setká u každého digitálního fotoaparátu.



Nicméně přejděme k podrobnějšímu popisu přístroje. Ve vypnutém stavu toho přední stěna moc nenabízí, vlastně na ní můžeme rozpoznat jen šedou desku s logem firmy a názvem fotoaparátu. Objektiv je totiž umístěn v otočném rameni (nicméně přístroj fotografuje i bez jeho otočení, jen manipulace by pak byla poněkud obtížnější), které ovšem na rozdíl od jeho starších bratříčků není umístěné v rámu. Po jeho natočení do horizontální polohy směřuje objektiv tradičně "dopředu". O prevenci před poškrábáním se stará plastová krytka, jejíž odnímání je jednoduché a proti případné ztrátě je krytka plastovou pružinou přichycena k očku pro poutko. Hned vedle objektivu (také na otočném rameni) je pak umístěn i blesk.



Přejdeme-li k horní stěně fotoaparátu, dostaneme se k popisu dvou, pro ovládání velmi důležitých prvků. Prvním z nich je samozřejmě spoušť aparátu, která funguje tradičním způsobem - namáčknutím dojde k aktivaci autofokusu a nastavení expozice, domáčknutím se potom exponuje vlastní snímek. Spoušť je umístěna v otočném prstenci, kterým se fotoaparát zapíná nebo vypíná. Nalevo od spouště je pak otočný volič jednotlivých snímacích režimů: přednastavené scény, expozice snímku, manuální expozice snímku, videoklip a setup. Nejčastěji bude tento volič asi v poloze expozice snímku (já jsem používal hlavně manuální expozici snímku). Nicméně název "manuální" je poněkud zavádějící. Nejedná se o plnou manuální expozici (o té se přístroji ani nezdá), je to je označení firmy Nikon, při kterém máte možnost v menu manuálně nastavovat některé hodnoty (např. nastavení bílé barvy) - ty totiž v automatickém režimu ručně nastavit nelze.

Zadní stěna přístroje toho k ovládání nabízí zřejmě nejvíc. Především zaujme kvalitním LCD displejem, který umožňuje nastavení jasu v několika krocích (během mých testů bylo poněkud nepěkné počasí, takže jsem toto nastavení nemohl posoudit na plném slunečním světle - nicméně věřím, že i v takovém případě bude displej viditelný). Jinak jsou všechny ovládací prvky rozmístěny dá se říct tradičně (tedy v podání Nikonu). Hned vpravo od LCD je známý křížový ovladač ("joystick"), kterým se velmi snadno uživatel pohybuje po menu a lehce potvrzuje jednotlivé volby. Nikon nepoužívá tlačítko OK, k potvrzení slouží šipka vpravo, protože pokud vybíráte z menu, používáte ji nejčastěji. Proto je jakákoliv volba velmi přirozená a člověk tak "minimalizuje" zbytečné přehmaty na nejnižší možnou míru.



Pod LCD displejem se nachází popořadě tři tlačítka - makro a samospoušť (v režimu prohlížení slouží k vymazání snímku), korekce expozice a blesk (v prohlížecím režimu slouží k označení přenášených snímků), posledním tlačítkem je volba Menu. Nad LCD se potom nachází dioda signalizující nabití bleskového světla a hned vedle ní je přepínač do režimu rychlého prohlížení. V pravém horním rohu je pak "kolébkový" ovladač (zde rozdělen do dvou tlačítek) zoomu.

Na tomto místě je potřeba říct, že všechna tlačítka reagují na stisk velmi rychle, žádným způsobem "nevrzají", a tak je s přístrojem radost pracovat.

Co ještě zbývá? Pravá boční stěna (tedy bráno vzhledem k zadnímu pohledu na fotoaparát). Nahoře je gumová krytka AV kontaktu a externího napěťového zdroje. Pod ní jsou pak plastová dvířka, za nimiž se ukrývá Li-Ion baterie a slot pro paměťovou kartu Compact Flash. Přístup ke všem těmto prvkům je velmi snadný, takže by případná výměna neměla uživateli činit naprosto žádné problémy. (Vzato kolem a kolem, pokud budete mít paměťovou kartu s dostatečnou kapacitou, nemusíte tyto části fotoaparátu "navštěvovat" nijak často). Úplně dole v rohu je pak očko pro poutko, kterým je fotoaparát také standardně vybaven, aby bylo držení fotoaparátu přeci jenom o něco bezpečnější.



Na spodní straně přístroje je velmi důležitý zejména kontakt k propojení se stojánkem (popřípadě USB), pro přenos nafotografovaných snímků do počítače. Nutno dodat, že stojánek skutečně usnadňuje manupulaci s kabely, může být trvale připojen na USB port počítače (a samozřejmě také připojen ke zdroji elektrické energie), takže přenos fotografií je pak velmi rychlý. Stačí fotoaparát umístit do stojánku a zmáčknout talčítko pro přenos snímků. Další funkcí je pak dobíjení baterií - a to jak umístěné ve fotoaparátu, tak i baterie, která je volná.