Nikon Coolpix SQ: Fotoaparát s osobitým designem
V dnešní recenzi se podíváme na fotoaparát, který nabízí (kromě standardních funkcí) hlavně svou image. Uživatel, který je ochotný zaplatit za to, aby byl tzv. "cool", bude zcela jistě nadšen. Ostatní možná potěší možnosti fotoaparátu, s cenou to ale bude zcela jistě horší :-).
Kapitoly článku:
Z čelního pohledu má fotoaparát čtvercový profil, samozřejmě se všemi hranami pečlivě zaoblenými. Na tloušťku má necelé 2 centimetry. Protože se designově jedná spíš o módní doplněk, chybí fotoaparátu jakýkoliv grip, který by usnadnil držení. Nicméně, je-li v provozu dá se celkem pohodlně držet za celou pravou boční stěnu, protože snímaný objekt uživatel sleduje pomocí LCD displeje. Ano, podobně jako u celé řady ostatních Coolpixů, i tomuhle přístroji chybí hledáček. Použitá stříbrošedá barva dodává přístroji nádech luxusu. Lze říct, že je ergonomicky poměrně dobře vyřešený a s ovládáním zcela jistě nejsou naprosto žádné potíže - jedná se o standardní prvky, se kterými se uživatel setká u každého digitálního fotoaparátu.
Nicméně přejděme k podrobnějšímu popisu přístroje. Ve vypnutém stavu toho přední stěna moc nenabízí, vlastně na ní můžeme rozpoznat jen šedou desku s logem firmy a názvem fotoaparátu. Objektiv je totiž umístěn v otočném rameni (nicméně přístroj fotografuje i bez jeho otočení, jen manipulace by pak byla poněkud obtížnější), které ovšem na rozdíl od jeho starších bratříčků není umístěné v rámu. Po jeho natočení do horizontální polohy směřuje objektiv tradičně "dopředu". O prevenci před poškrábáním se stará plastová krytka, jejíž odnímání je jednoduché a proti případné ztrátě je krytka plastovou pružinou přichycena k očku pro poutko. Hned vedle objektivu (také na otočném rameni) je pak umístěn i blesk.
Přejdeme-li k horní stěně fotoaparátu, dostaneme se k popisu dvou, pro ovládání velmi důležitých prvků. Prvním z nich je samozřejmě spoušť aparátu, která funguje tradičním způsobem - namáčknutím dojde k aktivaci autofokusu a nastavení expozice, domáčknutím se potom exponuje vlastní snímek. Spoušť je umístěna v otočném prstenci, kterým se fotoaparát zapíná nebo vypíná. Nalevo od spouště je pak otočný volič jednotlivých snímacích režimů: přednastavené scény, expozice snímku, manuální expozice snímku, videoklip a setup. Nejčastěji bude tento volič asi v poloze expozice snímku (já jsem používal hlavně manuální expozici snímku). Nicméně název "manuální" je poněkud zavádějící. Nejedná se o plnou manuální expozici (o té se přístroji ani nezdá), je to je označení firmy Nikon, při kterém máte možnost v menu manuálně nastavovat některé hodnoty (např. nastavení bílé barvy) - ty totiž v automatickém režimu ručně nastavit nelze.
Zadní stěna přístroje toho k ovládání nabízí zřejmě nejvíc. Především zaujme kvalitním LCD displejem, který umožňuje nastavení jasu v několika krocích (během mých testů bylo poněkud nepěkné počasí, takže jsem toto nastavení nemohl posoudit na plném slunečním světle - nicméně věřím, že i v takovém případě bude displej viditelný). Jinak jsou všechny ovládací prvky rozmístěny dá se říct tradičně (tedy v podání Nikonu). Hned vpravo od LCD je známý křížový ovladač ("joystick"), kterým se velmi snadno uživatel pohybuje po menu a lehce potvrzuje jednotlivé volby. Nikon nepoužívá tlačítko OK, k potvrzení slouží šipka vpravo, protože pokud vybíráte z menu, používáte ji nejčastěji. Proto je jakákoliv volba velmi přirozená a člověk tak "minimalizuje" zbytečné přehmaty na nejnižší možnou míru.
Pod LCD displejem se nachází popořadě tři tlačítka - makro a samospoušť (v režimu prohlížení slouží k vymazání snímku), korekce expozice a blesk (v prohlížecím režimu slouží k označení přenášených snímků), posledním tlačítkem je volba Menu. Nad LCD se potom nachází dioda signalizující nabití bleskového světla a hned vedle ní je přepínač do režimu rychlého prohlížení. V pravém horním rohu je pak "kolébkový" ovladač (zde rozdělen do dvou tlačítek) zoomu.
Na tomto místě je potřeba říct, že všechna tlačítka reagují na stisk velmi rychle, žádným způsobem "nevrzají", a tak je s přístrojem radost pracovat.
Co ještě zbývá? Pravá boční stěna (tedy bráno vzhledem k zadnímu pohledu na fotoaparát). Nahoře je gumová krytka AV kontaktu a externího napěťového zdroje. Pod ní jsou pak plastová dvířka, za nimiž se ukrývá Li-Ion baterie a slot pro paměťovou kartu Compact Flash. Přístup ke všem těmto prvkům je velmi snadný, takže by případná výměna neměla uživateli činit naprosto žádné problémy. (Vzato kolem a kolem, pokud budete mít paměťovou kartu s dostatečnou kapacitou, nemusíte tyto části fotoaparátu "navštěvovat" nijak často). Úplně dole v rohu je pak očko pro poutko, kterým je fotoaparát také standardně vybaven, aby bylo držení fotoaparátu přeci jenom o něco bezpečnější.
Na spodní straně přístroje je velmi důležitý zejména kontakt k propojení se stojánkem (popřípadě USB), pro přenos nafotografovaných snímků do počítače. Nutno dodat, že stojánek skutečně usnadňuje manupulaci s kabely, může být trvale připojen na USB port počítače (a samozřejmě také připojen ke zdroji elektrické energie), takže přenos fotografií je pak velmi rychlý. Stačí fotoaparát umístit do stojánku a zmáčknout talčítko pro přenos snímků. Další funkcí je pak dobíjení baterií - a to jak umístěné ve fotoaparátu, tak i baterie, která je volná.
 |
| Nikon Coolpix SQ |
Nicméně přejděme k podrobnějšímu popisu přístroje. Ve vypnutém stavu toho přední stěna moc nenabízí, vlastně na ní můžeme rozpoznat jen šedou desku s logem firmy a názvem fotoaparátu. Objektiv je totiž umístěn v otočném rameni (nicméně přístroj fotografuje i bez jeho otočení, jen manipulace by pak byla poněkud obtížnější), které ovšem na rozdíl od jeho starších bratříčků není umístěné v rámu. Po jeho natočení do horizontální polohy směřuje objektiv tradičně "dopředu". O prevenci před poškrábáním se stará plastová krytka, jejíž odnímání je jednoduché a proti případné ztrátě je krytka plastovou pružinou přichycena k očku pro poutko. Hned vedle objektivu (také na otočném rameni) je pak umístěn i blesk.
 |
| Nikon Coolpix SQ - čelní pohled |
Přejdeme-li k horní stěně fotoaparátu, dostaneme se k popisu dvou, pro ovládání velmi důležitých prvků. Prvním z nich je samozřejmě spoušť aparátu, která funguje tradičním způsobem - namáčknutím dojde k aktivaci autofokusu a nastavení expozice, domáčknutím se potom exponuje vlastní snímek. Spoušť je umístěna v otočném prstenci, kterým se fotoaparát zapíná nebo vypíná. Nalevo od spouště je pak otočný volič jednotlivých snímacích režimů: přednastavené scény, expozice snímku, manuální expozice snímku, videoklip a setup. Nejčastěji bude tento volič asi v poloze expozice snímku (já jsem používal hlavně manuální expozici snímku). Nicméně název "manuální" je poněkud zavádějící. Nejedná se o plnou manuální expozici (o té se přístroji ani nezdá), je to je označení firmy Nikon, při kterém máte možnost v menu manuálně nastavovat některé hodnoty (např. nastavení bílé barvy) - ty totiž v automatickém režimu ručně nastavit nelze.
Zadní stěna přístroje toho k ovládání nabízí zřejmě nejvíc. Především zaujme kvalitním LCD displejem, který umožňuje nastavení jasu v několika krocích (během mých testů bylo poněkud nepěkné počasí, takže jsem toto nastavení nemohl posoudit na plném slunečním světle - nicméně věřím, že i v takovém případě bude displej viditelný). Jinak jsou všechny ovládací prvky rozmístěny dá se říct tradičně (tedy v podání Nikonu). Hned vpravo od LCD je známý křížový ovladač ("joystick"), kterým se velmi snadno uživatel pohybuje po menu a lehce potvrzuje jednotlivé volby. Nikon nepoužívá tlačítko OK, k potvrzení slouží šipka vpravo, protože pokud vybíráte z menu, používáte ji nejčastěji. Proto je jakákoliv volba velmi přirozená a člověk tak "minimalizuje" zbytečné přehmaty na nejnižší možnou míru.
 |
| Nikon Coolpix SQ - zadní stěna |
Pod LCD displejem se nachází popořadě tři tlačítka - makro a samospoušť (v režimu prohlížení slouží k vymazání snímku), korekce expozice a blesk (v prohlížecím režimu slouží k označení přenášených snímků), posledním tlačítkem je volba Menu. Nad LCD se potom nachází dioda signalizující nabití bleskového světla a hned vedle ní je přepínač do režimu rychlého prohlížení. V pravém horním rohu je pak "kolébkový" ovladač (zde rozdělen do dvou tlačítek) zoomu.
Na tomto místě je potřeba říct, že všechna tlačítka reagují na stisk velmi rychle, žádným způsobem "nevrzají", a tak je s přístrojem radost pracovat.
Co ještě zbývá? Pravá boční stěna (tedy bráno vzhledem k zadnímu pohledu na fotoaparát). Nahoře je gumová krytka AV kontaktu a externího napěťového zdroje. Pod ní jsou pak plastová dvířka, za nimiž se ukrývá Li-Ion baterie a slot pro paměťovou kartu Compact Flash. Přístup ke všem těmto prvkům je velmi snadný, takže by případná výměna neměla uživateli činit naprosto žádné problémy. (Vzato kolem a kolem, pokud budete mít paměťovou kartu s dostatečnou kapacitou, nemusíte tyto části fotoaparátu "navštěvovat" nijak často). Úplně dole v rohu je pak očko pro poutko, kterým je fotoaparát také standardně vybaven, aby bylo držení fotoaparátu přeci jenom o něco bezpečnější.
 |
| Nikon Coolpix SQ - místo pro baterii a paměťovou kartu |
Na spodní straně přístroje je velmi důležitý zejména kontakt k propojení se stojánkem (popřípadě USB), pro přenos nafotografovaných snímků do počítače. Nutno dodat, že stojánek skutečně usnadňuje manupulaci s kabely, může být trvale připojen na USB port počítače (a samozřejmě také připojen ke zdroji elektrické energie), takže přenos fotografií je pak velmi rychlý. Stačí fotoaparát umístit do stojánku a zmáčknout talčítko pro přenos snímků. Další funkcí je pak dobíjení baterií - a to jak umístěné ve fotoaparátu, tak i baterie, která je volná.
