Nikon D5100: jeden z nejlepších?

Dnes jsme se konečně podívali na oblíbenou digitální zrcadlovku Nikon D5100, která patří do vyššího low-endu. V podstatě jde o jakýsi mix mainstreamového modelu D7000, ze kterého přebírá některé vnitřnosti jako např. snímací čip a low-endového modelu D3100, ze kterého přebírá podobnou ergonomii ovládání a velikost. Jeho 16MPx snímací čip jsme zkoušeli už i v jiných přístrojích (stejný základ čipu má např. i Sony NEX-5N) a projevil se jako asi nejlepší APS-C čip v dnešní době. Jak si povede v D5100? Na to se podíváme v dnešní recenzi. K té jsme použili také velmi oblíbený 18-105mm VR objektiv s téměř 6× optickým zoomem.

 

 

Nikon D5100 patří do třídy low-endových zrcadlovek a na těle je to znát. Tělo působí typicky na svou třídu, nečekejte tedy přehnanou odolnost a nadprůměrné zpracování. Krytka paměťové karty působí poněkud volně a zadní čtyřsměrný ovladač je na docela nevhodné pozici. Rukou budete skoro pořád tisknout pravou šipku a posouvat si ostřící body doprava. Grip je menší, takže poněkud těžší 18-105mm VR objektiv už je trochu větší zátěží.

Za zrcátkem najdete 16MPx CMOS čip s rozměry 23,6×15,6 mm. Vedle patice pro objektiv je tlačítko pro odjištění objektivu. Nad paticí je výklopný blesk. Směrem nalevo (z tohoto pohledu) je grip, na němž najdete infračervený přijímač. Dále tu vidíte přisvětlovací AF lampu, která funguje také jako indikátor samospouště nebo pro redukci efektu červených očí.

K testu jsme použili oblíbený objektiv AF-S DX NIKKOR 18-105 mm f/3,5-5,6 ED VR. Nabízí univerzální téměř 6× optický zoom v přepočteném rozsahu 27 až 158 milimetrů. Světelnost má typické hodnoty F3,5 na nejširším a F5,6 na nejdelším ohnisku. Clona je 7lamelová. Zoomování je plynulé, docela vhodné i pro natáčení videa. Ostřící kroužek má mechanickou vazbu, ostření s ním je přesné, limitem je ale menší hledáček zrcadlovky. Na těle objektivu najdete přepínat optické stabilizace a manuálního ostření. Automatické ostření lze ale kdykoli přebít manuálním doostřením bez toho, aniž byste museli cokoli kdekoli přepínat.

Po stranách vidíte ouška na provlečení popruhu. Blesk je výklopný elektronicky tlačítkem na levé straně. Směrem doprava zde najdete otočené kolečko fotografických režimů s trochu tužším chodem, ale určitě ne přehnaným. U kolečka najdete přepínač Live View režimu. Tlačítko Info upravuje zobrazení LCD displeje. Červené tlačítko spouští nahrávání videosekvencí, nejprve ale musíte mít aktivován režim Live View. Nechybí zde ani tlačítko pro korekci expozice, které jen stačí držet a otočným kolečkem pak upravit tyto hodnoty. Nahoře na gripu najdete také páčku pro zapnutí přístroje a tlačítko spouště. Ta se občas nechtěla spustit nebo se spustila až po nějaké době, nepřišel jsem ale na důvod (možná vada kusu).

Na zádi najdete plně výklopný 3,0" LCD displej s rozlišením 921.600 bodů (640×480 pixelů). To umožňuje dosáhnout velmi ostrého obrazu. Pozorovací úhly jsou velmi dobré, horší je ale pozorovatelnost na slunci. Tam se při silném slunečním světle docela těžko poznává úroveň jasů na vyfoceném snímku.

Hledáček má 95% pokrytí na každou stranu a pouze 0,78× zvětšení. Opravdu není moc velký, takže pro manuální ostření to není úplně to pravé ořechové, ale to je problém většiny zrcadlovek této třídy. Nalevo najdete tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu. Naopak napravo je tlačítko "i", které umožní upravovat nastavení pomocí stavového LCD displeje (bez zmáčknutí tohoto tlačítka displej jen ukazuje nastavené hodnoty bez možnosti jejich úpravy).

Nyní se podíváme na pravou část zadní strany. Tlačítko AE-L/AF-L může zamykat expozici a ostření dle nastavení v menu. Umožní zamknout i oboje zároveň, může fungovat i jako trvalý zámek expozice (pak není třeba toto tlačítko držet a zámek funguje i po vyfocení snímku) a jako poslední je tu režim autofokusu. To se pak ostří tímto tlačítkem a naopak tato funkce je odepřena spoušti, ta jen fotí a spouští měření expozice. Následuje otočné kolečko pro nastavování clony, času, korekce expozice. Překvapivě jím není možno ovládat položky v menu. Nikon očividně lepší ergonomii ovládání vyhrazuje vyšším modelům, a tak se zde musíte spolehnout na šipky čtyřsměrného ovladače.

Bohužel tu najdete další, a to mnohem výraznější letitý ergonomický prohřešek (zaznamenali jsme jej např. na modelu D3100 a D5000). Je jím přehozená osa korekce expozice, kdy plus je z nějakého prazvláštního důvodu vlevo na ose a nikoli napravo, kde bývá už od 17. století od vynálezu kartézského souřadnicového systému. V menu sice můžete tuto osu přetočit, ale nepřetočí se ovládání. Vy tedy točíte kolečkem doprava (chcete přidat expozici), ale korekce míří na ose doleva (kde je už správně přetočený minus, a tedy záporná korekce). V menu tedy přehodíte i ovladač, takže kolečko začne správně fungovat u korekce expozice, ale zase se otočí všechno ostatní. Pak zase točením doprava, kdy chcete přidávat clonu, clonu ve skutečnosti ubíráte a podobně. Prostě zmatek nad zmatek.

Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a čtyřsměrný ovladač. Ten slouží k navigaci v menu nabídkách, pár sekund po uvedení do provozu (např. namáčknutím spouště) lze tímto ovladačem upravovat ostřící body. Těch je celkem 11, pouze ten centrální je křížový. Bohužel je ovladač docela nešikovně vystrčen ven, takže se dá při držení fotoaparátu snadno nechtít zmáčknout. Prostřední tlačítko OK slouží jako potvrzovací.

Tlačítko s ikonkou lupy zvětšuje náhled vyfoceného snímku, a to i krátce po jeho vyfocení (tedy i pří náhledu po vyfocení, nejen v režimu prohlížení). Pod tím je tlačítko nápovědy, je zároveň opakem lupy a náhled oddaluje. V režimu Live View pak přibližuje náhled na displeji a umožňuje snazší manuální ostření, přestože je obraz při větším přiblížení značně interpolován. Jako poslední je tu tlačítko pro smazání snímku.

Na pravé straně je jen ouško na provlečení popruhu a poměrně volná krytka prostoru pro SD karty (včetně nejnovějších SDXC).

Levá strana je o něco zajímavější. Předně je tu krytka různých připojení (na to se podíváme později), dále druhé ouško na provlečení popruhu. Je zde elektronické tlačítko pro vyklopení blesku a funkční tlačítko Fn, kterému můžete vybrat téměř libovolnou funkčnost. Měl jsem zde např. samospoušť. Je s podivem, že samospoušť se po každém snímku sama vypíná a pro další snímek je nutno aktivovat ji znovu. To bych čekal u levných kompaktů, ale u zrcadlovky mě takové chování zaráží. Na objektivu pak vidíte přepínače ostření a optické stabilizace, o nichž jsme již mluvili.

Po gumovou krytkou najdete vstup pro mikrofon, dálkové ovládání, USB a HDMI kabel.

V ose objektivu je kovový závit pro stativ a pod gripem pak malá krytka prostoru pro Li-Ion akumulátor.

Tím je model EN-EL14 s napětím 7,4 V a kapacitou 1030 mAh. Údajně by měl vydržet na pořízení 660 snímků na jedno nabití.

Ergonomií mě Nikon D5100 bohužel vůbec nepotěšil, je zde mnoho více či méně závažných přehmatů, ale důležité také bude vědět, jak fotoaparát vlastně fotí. Na to se podíváme v dalších kapitolách.