Olympus E-300: Černé káčátko mezi zrcadlovkami
Každý příznivce zrcadlovek ví, že na tomto trhu hraje prim Canon s Nikonem. Olympus je oblíbená značka kompaktů, která se proslavila svými stylovými foťáčky, ale v profi oblasti už tak pevná v kramflecích není. Po exotické digitální zrcadlovce E-1, která byla směřována do segmentu Canonu 10D a Nikonu D100, přichází s módní vlnou levných zrcadlovek Olympus E-300.
Kapitoly článku:
Módní vlna levných zrcadlovek vytvořená Canonem 300D a následně Nikonem D70 přinutila Olympus k uvedení vlastního řešení – Olympusu E-300. Rozdíl mezi jejím předchůdcem E-1 je asi podobný jako mezi D70 a D100. Jedná se tedy o pokročilejší model, který mnohdy překonává svého staršího bratříčka, ale přeci jen je E-300 směřována do amaterského až poloprofesionálního segmentu trhu zrcadlovek. Přesto netrpí ani ořezáním funkcí jako v případě Canonu 300D nebo absencí vertical gripu jako u D70. Oproti konkurenci má i skvělou konstrukci a ultrazvukový čištič senzoru (na prach na senzoru hodně trpí Nikony). Když se na tyto výhody podíváme, tak nám při dané ceně vyjde, že se jedná o nejvýhodnější digitální zrcadlovku na trhu - bohužel toto nemůžu tvrdit, protože FourThirds systém objektivů Olympus staví do pozice chudého příbuzného. Největší vadou Olympusu na kráse je, že uživatel nemůže růst – nemůže si dokoupit zajímavé a přitom výhodné objektivy jako je 50/1.8 nebo zoomy s širokým využitím jako je 24 – 70/2.8. Z hlediska blesků je situace také velmi složitá, protože kromě blesků Olympus nabízí řešení jen Metz přes SCA adaptéry. Také nemáte garantováno, že Olympus bude nabízet top profesionální modely, jako je Canon 1Ds nebo Nikon D2X, abyste měli zajištěný profesionální postup. To je přece největší kouzlo zrcadlovek – pomalu si dokupovat objektivy a příslušenství a pomalu stoupat po fotografickém žebříčku. Olympus E-300 je díky příjemné ceně vhodný pro lidi, kteří jsou unaveni ze všech nectností kompaktů, jako je vysoký šum nebo nemožnost si nastavit hodně vysoké clony, ale přitom nechtějí do fotoaparátu příliš investovat. Pro ty je tady E-300!
Objektivy
Jak jsem už několikrát napsal, E-300 diskvalifikuje malé množství nabízených objektivů. Tyto objektivy mají však ještě jednu velkou nectnost, jsou nehorentně drahé. Kitový objektiv 14-45/3.5-5.6 dostanete v ceně zrcadlovky, ale samostatně ho seženete kolem 8 000 Kč. Což je hodně na objektiv, který svou optickou kvalitou odpovídá Canonu 18-55/3.5-5.6 nebo Nikonu 28-80/3.5-5.6. Tyto objektivy mají reálnou hodnoty 2 – 3 tisíce a konkurence je za danou cenu prodává. Olympus chce za objektiv, který má výraznou chromatickou aberaci a nehezké odrazy (lens flare), nehorentních 8 000 Kč. Porovnával jsem ostrost kresby s Canonem 50/1.8 za 3000 Kč a Olympus vyšel poražen.
Přesto nelze říct, že je kitový objektiv špatný, pouze je průměrný a nijak nevybočuje z šedého průměru běžných zoomu. Daná cena je samozřejmě nadsazená. Bohužel se jedná o ten nejlevnější objektiv v nabídce Olympusu. Pokud zatoužíte po zoomu, tak si připravte 10 000 Kč za 45-150/3.5-4.5. Optické kvality podle mého názoru budou podobné, anebo o trošku lepší než v případě 14-45. Daných 10 000 Kč však musíte obětovat pokud chcete smysluplně fotit portréty, protože 45 mm nedocílíte adekvátní hloubky ostrosti. Pokud byste chtěli lepší objektivy, s lepší světelností a vlastnostmi, přichystejte si v peněžence 20 – 30 tisíc za jeden objektiv. Mám však pro příznivce Olympusu dobrou zprávu – Sigma začíná dělat objektivy i pro bajonet FourThirds a ceny objektivů budou určitě o mnoho přijatelnější, než v případě Olympusu. Bohužel v současné době je jakékoliv vylepšování příslušenství Olympusu drahým špásem, snad časem spadnou ceny.
Blesky
Blesk je pro fotografa stejně důležitý jako dobrý objektiv a zde Olympus opět znatelně kulhá za konkurencí. Olympus nabízí řadu blesků (50 a 36), které poskytují standardní funkce na úrovni Sigmy 500 ST nebo Canonu 420EX. Avšak o pokročilých funkcích jako je wireless systémové odpalování skupiny blesků si můžeme jen zdát. Situaci naštěstí trochu zachraňuje Metz se svým Metz 54 MZ4, který k Olympusu připojíte přes SCA adaptér. Je to jediný solidní blesk, který k Olympusu E-300 (ale i E-1) můžete koupit.
Design a konstrukce
Kromě výjimečnosti FourThirds systému se E-300 může chlubit atypickým Porro hledáčkem, který má zrcadla sestavena do boku. Jedná se o zcela unikátní řešení, které tady ještě nebylo. Díky tomu se v zrcadlovce ušetřilo místo a celý fotoaparát díky tomu vytváří velice kompaktní dojem. Oproti Canonu 300D i 350D je rozměrově menší, avšak hmotnostně je na skoro stejné úrovni jako 300D. Naproti Canonu se však může chlubit skvělou konstrukcí, jejíž základ tvoří hliník. Obal fotoaparátu je tvořen z tvrzené umělé hmoty. Celkově se fotoaparát konstrukčně podobá spíše Canonu 20D než Canonu 300 a 350D, kterým má konkurovat. Zejména Canon 300D proti němu působí jako levný taiwanský výrobek. U Olympusu se vám nestane, že vám fotoaparát nepříjemně umělohmotně vrže, jak to známe u levných Canonů. Na druhé straně díky kompaktnímu vzhledu v očích laika nepůsobí fotoaparát tak profesionálně jako Canon 300/350D. Kompaktní design má však větší výhody než udržovat váš "profesionální" image. Fotoaparát skvěle padne do ruky a dobře se s ním fotí. Je také přenosnější než konkurence a dokonce si myslím, že ho pohodlně strčíte do kapsy, když si tělo dáte do jedné a objektiv do druhé. V kategorii konstrukce a designu boduje Olympus na plné čáře – ve své cenové kategorii se jedná o jedničku z tohoto hlediska.
LCD monitor a hledáček
Zde opět musím Olympus pochválit. LCD monitor je nejlepší, který se na zrcadlovkách objevuje. Kromě toho, že má 134 tisíc pixelů (lehce nadstadardní oproti průměrným 120 tisícům). Hlavní výhodou je vysoká kvalita displeje, který je značně kontrastní a lze pozorovat z širších úhlů. Protože jsem při testování měl jenom jednu kartu a neustále měnil Olympus za Canon 300D, tak musím říct, že Olympus překonával v kvalitě displeje Canon o třídu, zejména pokud šlo o světlé plochy. Hledáček displeje bych velikostí i světelností přirovnal k 300D. Atypická konstrukce zrcadel nijak nezhoršila světelnost hledáčku. Velký plus Olympusu je v informačním displeji, který konečně zobrazuje i hodnotu ISO (o tom si u jiných digitálních zrcadlovek zatím můžeme nechat zdát).
Interní (vyskakovací - pop up) blesk
Olympus má zajímavě řešený interní blesk, který se po "vyskočení" nachází 40 mm nad objektivem, což je na vyskakovací blesk v zrcadlovce slušná hodnota. Blesk má jednu malou nectnost – automaticky nevyskočí, když fotoaparát zjistí nedostatek světla. Blesk lze aktivovat pouze mechanicky. Na druhou stranu má širokou paletu módů: Auto, Slow Sync (synchro na první lamelu), Slow Sync (synchro na druhou lamelu), Slow Sync s redukcí červených očí, Fill-in a Fill-in s redukcí červených očí. Oproti konkurenčním levným zrcadlovkám toho umí blesk opravdu hodně. Zejména se vám bude hodit synchronizace na druhou lamelu, kdy se blesk aktivuje až na konci expoziční doby, díky tomu se nestane, že se na fotkách objeví mrknutí. Fill-in mód se hodí venku, kdy potřebujete přisvítit pozadí. Zábleskovou expozici můžete korigovat bleskovou expozici +/- 2 EV po krocích 0,5 či 0,3 EV. Čím však blesk vybočuje z řady je manuální režim, blesk lze regulovat na 1/4, 1/16, 1/64 výkonu. Na interní blesk se jedná o něco úplně výjimečného, protože regulace síly záblesku se objevuje u blesků, které stojí 5 000 Kč a více.
Směrové číslo (síla blesku) je průměrných 11. To vám stačí opravdu jen do malých místností a k tomu ještě nemůžete moc clonit. Synchronizační čas s fotoaparátem 1/180 se pohybuje spíše pod průměrem, protože konkurence má až 1/500 (Nikon D70). Při nedostatku světla si pro ostření prosvěcuje po vzoru Canonu 300 D bleskem, což není zrovna elegantní řešení. Nejlepší je lampa po vzoru Nikonu D70.
Ultrazvukový čistič senzoru
Specialitka Olympusu, která udržuje čistotu digitálního senzoru. Pracuje na principu vysokofrekvenčních vibrací, které ze senzoru "setřepou" prach. Čistič se aktivuje vždycky po zapnutí fotoaparátu a lze také zapnout pomocí menu fotoaparátu.
Fotografické módy
Olympus E-300 má standardní módy – P (programový), S (priorita k času), Av (priorita k cloně), M (manuální režim). Tyto základní módy mají všechny zrcadlovky, i když prioritu k času označují Tv (Time Value) – Olympus používá S jako Shutter.
Kromě standardních módů nabízí E-300 širokou paletu scénických módů pro amatéry. Ze standardu na ovládacím kolečku si lze navolit:
Portrét (Portrait) – fotoaparát se snaží navolit, co nejnižší clonu a nastavení Sharpness (Ostrost) je -1
Krajinka (Landscape) – fotoaparát nastavuje vysokou clonu, upravuje nastavení modré a zelené, vyvážení bílé na 5200K a Sharpness +1 a Contrast +1
Blízké a malé objekty (Macro) – fotoaparát volí clony nad 4 a zapojuje poloautomatický ostřící mód AF-S + M
Sport – fotoaparát nastavuje nízké clony, aby bylo možno využít nejdelší časy. Zapojuje se ostřící mód pro pohybující se objektivy C-AF
Night Scene – fotoaparát nastavuje ideální kombinaci mezi clonou a časem pro noční scénu, vyvážení bílé na 5300K. Sharpness -1, Contrast -2
Další scénické módy lze nastavit pomocí módu Scene a výběrem na LCD displeji. K dispozici jsou tyto možnosti:
1. Portrét
2. Krajinka
3. Krajinka + Portrét
4. Noční scéna
5. Noční scéna + Portrét
6. Macro
7. Západ slunce
8. Svíčka
9. Ohňostroj
10. Dokumenty
11. Muzeum
12. High Key (speciální fotografická technika s vysokým kontrastem
13. Pláž a sníh
14. Sport
Konkrétní nastavení těchto módu se mi nepovedlo zjistit. Já osobně vůbec scénické režimy nepoužívám. Fotím buď s prioritou clony, anebo prioritou závěrky. Pro amatérské využití se, ale scénické režimy můžou hodit.
Zaostřování – Auto Focus
E-300 má pouze 3 zaostřovací body, což je na dnešní dobu poměrně málo. Trochu mi to připomíná mou první zrcadlovku Canon 500N. Největší problém je v hrubosti zaostřování, velmi těžko lze zaměřit na malý bod na objektu. Zaostřování akorát stačí na fotografování architektury či krajin, ale při portrétování narazíte na nepřesnost tohoto ostření. Canon či Nikon mají mnohem jemnější zaostřování. Rychlost ostření závisí na objektivech, bohužel jsem nemohl vyzkoušet více objektivů, a tak nemůžu porovnat, jak rychle ostří drahé objektivy Zuiko Digital. Námi testovací 14-45 byl poměrně rychlý a překonával svou rychlostí kitový Canon 18-55.
Fotoaparát nabízí několik ostřících módů – AF-S (obdoba AI AF u Canonu) je inteligentní ostření pro běžné použití, C-AF (obdoba AI Servo) zajíšťuje sledování pohybujících se objektů, hodí se při focení sportu. Velmi zajímavě je u Canonu řešeno manuální ostření. U jiných značek se manuální ostření zapíná na objektivu. U Olympusu se to provádí ve fotoaparátu. Nejlepší ostřící funkcí je tzv. AF-S + M. Je to automatické ostření s možností manuální korekce. U Canonu se tato vymoženost jmenuje FTM a nachází se jen u objektivů s cenou 10 000 a víc (u těch které mají ultrazvukové ostření).
Expozice – Metering
Čas uzávěrky lze nastavovat od 30 sekund do 1/4000s. Tím E-300 nevybočuje z průměru. Pokud byste potřebovali delší expozici než 30s, tak můžete používat režim Bulb (otevření spouště po dobu držení spouště). Časový limit je 8 minut. Konkurence nabízí neomezenou expozici v režimu Bulb, je zde omezení jen z hlediska napájení. Pokud máte fotoaparát v síti můžete exponovat klidně celou noc. Bohužel u Olympusu to nejde a nejedná se tedy o fotoaparát vhodný pro astrofotografii (zde bych doporučil Canon 20Da). Korekci expozice lze provádět v širokém rozpětí +/- 5 EV po kroku 1/3, 1/2 a 1 EV. Je to velmi slušný rozsah, i když pochybuji, že ho někdo reálně bude používat. Protože na fotce, která je - 5 EV pod správnou hodnotou expozice pravděpodobně nebude nic vidět. Reálně se využívá rozsah +/- 1,5 EV.
E-300 má tři druhy expozice měření expozice. Kromě standardního bodového (2 % obrazu) a vyváženého ke středu má Olympus speciální měření ESP (Electro Selective Pattern). ESP je ve fotoaparátu zapojenou defaultně a pravděpodobně ho budete používat nejčastěji. Jedná se o podobné měření jako je Evulative od Canonu. Taky je změřena expozice zaostřeného objektu a pozadí a z toho následně vybráno ideální expoziční nastavení. Milé také je, že i při blokování expozice si můžete volit druh měření expozice. U Canonu jste odkázání jen na bodové měření.
Sekvenční focení
Olympus nabízí kontinuální snímání série až 10 snímků. Má to však háček, musíte zvýšit kompresi obrázků. V nejkvalitnějším SHQ a RAW dokáže fotoaparát pouze sérii 4 snímků. Rychlost sekvenčního focení je 2,5 až 3 fps (zde se údaje rozchází a já to při testu nebyl schopen odhadnout).
Odpalování spouště
Fotoaparát nabízí možnost odpálit spoušť s 2 a 12 sekundovým zpožděním Dvousekundové zpoždění se hodí při dlouhých expozicích, kdy nechcete zmáčknutím spouště foťák roztřepat. Zde musím poznamenat, že E-300 nabízí možnost předsklopení zrcátka (tzv. MLU), ale tato možnost se otevře, pokud si nahrajete nový oficiální firmware 1.2. Spoušť můžete také odpalovat pomocí infračerveného paprsku nebo drátěnou spouští, ale na to potřebujete také drahý vertikální/bateriový grip.