Olympus mju 9000: 10× ultrazoom v kompaktním balení

Olympus již tradičně posílá k testování speciální novinářské vzorky, které nejsou v krabici a většinou jim chybí i část příslušenství. Nedostali jsme tak řemínek, popruh na ruku a především ani MASD-1 redukci, díky čemuž jsem byl nucen používat xD kartu.

Přišel nám však samotný fotoaparát, Li-Ion akumulátor s nabíječkou a kabelem, plná verze manuálu a USB kabel, který bohužel není kompatibilní s fotoaparáty jiných značek.

Fotoaparát napájí 3,7 V Li-Ion akumulátor s kapacitou 925 mAh, který má dle výrobce vydržet zhruba na 250 snímků. Ve skutečnosti dokáže i s častým zbytečným blýskáním vydržet kolem 350 snímků, což je docela fajn. Když blesk vypnete, dostanete se i ke 400 snímkům. Budete mít však subjektivně pocit, že je to o něco méně, protože červená signalizace vybité baterie na sebe začíná upozorňovat již zhruba 100 snímků před vybitím. Takže si ji užijete více než dost.

K fotoaparátu je dodáván software Olympus Master 2 na přiloženém CD-ROM. Nám CD dodáno nebylo, tak jsem byl nucen si software stáhnout.

Aplikace patří mezi ty trochu "barevnější", ale přehlednost a ovladatelnost je dobrá. Výběr složky na uložení fotografií z fotoaparátu není složitý a především lze přímo z programu vytvářet nové složky, což překvapivě většina programů pro stahování fotografií neumí.

Po stažení se fotografie zobrazí v menších náhledech. V horním řádku vidíte spoustu ikonek mezi nimiž nechybí třeba upload na YouTube.

Po rozkliknutí fotografie se náhled zvětší a v pravém sloupci si můžete všimnout, že máte poměrně dost úprav snímku. Photoshop to sice není, ale oproti konkurenčním programům je toho trochu více.

Samotné úpravy jsou ale dělené na jednotlivá podokna, takže to chce pokaždé potvrzovat volby. Zobrazování ve druhém náhledu "po úpravě" patří mezi pomalejší. Nicméně celkově hodnotím software Olympus Master jako zdařilý.

Fotoaparát je vybaven průměrně velkým 2,7" LCD displejem, který má klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů). Jeho pozorovací úhly jsou slušné, pozorovatelnost na slunci průměrná. Nelze k němu tedy mít žádné vážnější připomínky.

Menu fotoaparátu je typické pro tuto značku. Hlavní je tedy levý sloupec, jehož pořadí ikonek odpovídá rychlému menu. Nahoře je ikona motivového programu, směrem níže pak vyvážení bílé, ISO citlivost, sekvenční snímání, měření expozice, rozlišení a kvalita JPEG komprese. Poslední dvě možnosti jsou viditelné pořád, ostatní pak pouze v případě, že nejsou navoleny výchozí hodnoty. Horní řádek ukazuje nastavení blesku, zvuku, mechanickou stabilizaci a makro režim. Dole uprostřed se může ukázat ještě ikonka samospouště a v pravém horním rohu počet zbývajících snímků.

Samospoušť zklame tím, že nabízí pouze 10 sekund. Kratší 2sekundová samospoušť zde není, což je velká škoda. Vždyť stačí, aby programátoři dopsali jeden řádek zdrojového kódu firmwaru a tuto užitečnou věc nabídli. Nestalo se tak. Při namáčknutí spouště se dole ukáže expoziční čas a clona. Nalevo se ještě může ukázat korekce expozice. Vpravo nahoře si můžete všimnout červenou ikonku blesku, která signalizuje, že by bylo dobré zapnout blesk. Nenechte se tím vzrušovat, fotoaparát by pálil blesk velmi často, této ikonky si užijete při vypnutém blesku více než dost. Při automatickém blesku si pak užijete spoustu zbytečných záblesků.

Rychlé menu je přístupné po stisku tlačítka OK/FUNC. Jednotlivé volby se pak ukáží ve spodním řádku, kde jsou řazeny ve formě kruhového seznamu. Prolézání mezi nimi je tedy rychlé. Při dalším vstupu do tohoto menu automaticky fotoaparát najede na poslední volenou položku, takže její úprava je velmi rychlá. Na pravém snímku pak vidíte jednotlivé možnosti při volbě makro režimu.

Při korekci expozice se objeví čtyři náhledy na různá nastavení, což umožní ihned vědět, jak se tato nastavení projeví na výsledném snímku. Vzhledem k slušnému výkonu fotoaparátu už netrvá překlikávání mezi volbami věčnost jako u starších fotoaparátů Olympus. Pravý snímek ukazuje snímání panoramat, které je opravdu vychytané. Vyfotíte první snímek a posunujete fotoaparátem. Ukáže se obdélníček a kosočtverec, který je nutno do tohoto obdélníku umístit. Když tak učiníte, fotoaparát sám pořídí snímek. Je to tedy velmi rychlé, pohodlné a efektivní. Za panoramata si zaslouží přístroj pochvalu.

Výběr scénických režimů je řešen seznamem s doprovodnými obrázky. Pokud chvíli počkáte, fotoaparát ukáže krátký, ale poměrně zbytečný popis režimu. Nic důležitého totiž většinou neříká, jen zopakuje název režimu ve větě.

Stiskem tlačítka OR se dostanete do menu, kde můžete fotit panoramata, zapnout funkci vyvážení stínů a také užitečný náhled funkcí. V okénku se ukážou čtyři obrázky s různými nastaveními a vy hned víte, jak bude daná fotografie s tímto nastavením vypadat. Užitečné je to třeba u vyvážení bílé.

Fotoaparát nabízí i histogram. Při natáčení videa zbude v levém sloupečku možnost měnit vyvážení bílé a měření expozice (zde na výchozí nastavení, proto se neukazují), poslední dvě ikonky signalizují rozlišení a snímkovací frekvenci. V pravém rohu se ukazuje zbývající čas a kousek nad ním ikonka zapnutého zvuku.

Fotografické menu je k dispozici jako prostřední volba v hlavním menu, do kterého se logicky dostanete po stisku tlačítka MENU. Nabídka zahrnuje pouze 10 položek rozděleným na dvě stránky. To je na takový fotoaparát překvapivě málo a oproti svým konkurentům v podobě Canonu SX110 IS, SX200 IS, Panasonic TZ5 a podobným tak hodně ztrácí. Olympus mju 9000 je spíše automatický fotoaparát, který kreativnějšího fotografa příliš nenadchne. Uživatele, kteří požadují jednoduchou obsluhu naopak potěší.

Při prohlížení snímků můžete využít spoustu zobrazení. Bez informací, s málo informacemi a plné zobrazení. Zde pak v pravém sloupci vidíte expoziční čas se clonou, korekci expozice, ISO citlivost a vyvážení bílé, dále kvalitu JPEG komprese s rozlišením, číslo složky a název souboru na kartě, výčet končí pořadovým číslem snímku na kartě. Levý dolní roh ukazuje datum a čas pořízení snímku. Na pravém snímku je pak menší zobrazení s histogramem.

U videosekvencí fotoaparát ukáže datum a čas pořízení, číslo složky, název souboru a pořadové číslo snímku. Levý spodní roh informuje o tom, že tlačítkem OK spustíte přehrávání. Při něm se na chvíli ukáže použité vyvážení bílé, snímkovací frekvence a rozlišení, dole pak graf ukazující aktuální pozici ve videosekvenci včetně textové podoby, tedy délku přehrané části a celkovou délku videosekvence.

Po stisku tlačítka MENU se dostanete do hlavního menu, viz nahoru. To má ikonku klíče s kladívkem. Najdete zde několik nastavení fotoaparátu, volby se pak rozklikávají šipkou doleva nebo tlačítkem OK. Tím se také potvrzují volby.