Olympus mju Tough 6000 vs. 8000: 10 proti 12

V lednu jsem testoval outdoorový fotoaparát Olympus mju 1050 SW, který mě ale příliš nenadchnul. Fotografie nebyly příliš kvalitní, fotoaparát byl pomalý, rozsah ohnisek malý a začínala až od 38 mm. Proto jsem byl velmi zvědav na nové fotoaparáty Olympus řady mju Tough, které nahradily v nabídce spíše model mju 1030 SW, než kdysi testovaný model mju 1050 SW. Nicméně i přesto budu modely mju 1050 SW a nové Tough 6000 a 8000 trochu srovnávat.

 

Oba fotoaparáty, tedy mju Tough 6000 i mju Tough 8000, mají 3,6× optický zoom, který začíná na širokoúhlých 28 mm a končí na 102 milimetrech. Oba fotoaparáty dostaly oproti předchůdcům postrádanou mechanickou stabilizaci obrazu. Tough 6000 vydrží ponor do hloubky 3 metrů, pád z 1,5 metru a teploty do -10°C. Vyšší model Tough 8000 zvládne ponor až do 10 metrů, pád ze dvou metrů, tlak 100 kilogramů a navíc přidává i manometr pro měření atmosférického a hydrostatického tlaku, Nechybí mu ani měření nadmořské výšky.

 

Oba fotoaparáty mají pro kategorii kompaktů typicky malý 1/2,33" CCD snímač, levnější model mju Tough 6000 disponuje rozlišením 10 megapixelů, vyšší mju Tough 8000 má pak dokonce 12 megapixelů. Kromě samotných vlastností fotoaparátů se tedy podívám i na rozdíl v rozlišeních. Bude rozlišení 12 megapixelů o mnoho lepší, a bude vůbec lepší?

 

 

Fotoaparátům Olympus již tradičně nelze upřít zajímavý design, který se ve většině případů mnoha lidem líbí. Ani nové modely nejsou výjimkou. Oproti modelu mju 1050 SW nemají posuvný kryt objektivu, jejich tělo je z jednoho kusu. Oba tak působí podstatně robustněji. Zatímco model Tough 6000 je lehčí a jeho odolný vzhled je dán spíše mírně "gumovým" vzhledem podepřeným ještě žlutou barvou těla, Tough 8000 sbírá body zase díky větší hmotnosti a kovovému vzhledu.

Vypadá také o něco luxusněji a ačkoli je odolnější, díky lesklému vzhledu o něj budete mít trochu více strach. Škrábance budou snáze viditelné. Oba fotoaparáty jsou tenké, takže pochopitelně nelze čekat tak pevné držení přístroj jako u zrcadlovek nebo většiny ultrazoomů s gripem. Nicméně se nedá říct, že by držení bylo nepohodlné, to vůbec ne.

Žlutý lak je pozorovatelný především na přední části fotoaparátu. V horním pravém rohu (z tohoto pohledu) se skrývá malý postranní objektiv s 3,6× optickým zoomem. Vrch i spodek fotoaparátu jsou vyvedeny ve stříbrné barvě s černým plastovým lemováním. Nalevo od objektivu si můžete všimnout pomocnou LED diodu, která slouží k přisvícení u makro fotografií, rovněž slouží jako indikátor samospouště. Nelze ji ale využít jako pomocnou AF diodu, tou fotoaparát bohužel nedisponuje. Sice je tu možnost rozsvítit tuto diodu ručně, ale lepšího ostření se nedočkáte. Vedle diody je ještě integrovaný blesk poměrně slabého výkonu. Na horní stříbrné liště je ještě malý mikrofon.

Tough 8000 má krásně lesklý kovový povrch, struktura umístění prvků a jejich funkčnost je stejná jako v předchozím případě. Tedy totožný objektiv, pomocná LED dioda pro makro snímky, slabší blesk a malý mikrofon.

Oba fotoaparáty mají stejný objektiv. Ten začíná na velmi příjemných 28 milimetrech, které zajišťují rozumně širokoúhlý obraz. Nabízí 3,6× optický zoom, což je větší rozsah, než u kdysi testovaného mju 1050 SW, ale díky podstatně širokoúhlejšímu ohnisku je to maximální pouze 102 milimetrů, což je méně než 114 mm u mju 1050 SW s pouhým 3× zoomem. Každopádně velký rozdíl to není a mám za to, že rozsah je dostatečný pro většinu potřeb fotografa a celkově příjemnější.

Světelnost objektivu je zvláštní kapitola. Na nejširším ohnisku má podprůměrnou hodnotu F3,5. Ta s velmi zajímavým průběhem stoupá a kupodivu jednou i výrazně klesne, aby na nejdelším ohnisku skončila na hodnotě F5,1. To tedy není o mnoho horší než hodnota na nejširším ohnisku a v kategorii kompaktů patří k těm lepším. Maximální clona je pouze F5,0 na nejširším a F7,1 na nejdelším ohnisku. Stabilizace zde není řešena opticky v objektivu, ale posunem CCD čipu. Při stabilizování vydává fotoaparát zajímavé zvuky, patrné je to zejména při delších expozicích, kdy zajímavě vrčí. Konečně tak byly vyslyšeny prosby o jakoukoli mechanickou formu stabilizace, předchůdci měli pouze digitální.

Seshora mají oba fotoaparáty velmi podobné uspořádání. Vynecháme-li nezajímavé dva šroubky a jen neznatelně vysunutou objímku objektivu, pozornost zůstane upřena na pravou část fotoaparátu. V obou případech je zde poměrně dlouhé tlačítko spouště. To má rozumně dlouhý chod i odpor. Ke kulatému tlačítku pro spuštění fotoaparátu také nelze mít větší výhrady.

Zadní část modelu mju Tough 6000 je z černého plastu. Vévodí jí rozumně velký 2,7" LCD displej, který má již tradičně poměrně dobré pozorovací úhly a je vcelku dobře pozorovatelný i při ostřejším slunci. Při malém naklonění sice ztratí trochu kontrastu, ale se vzrůstajícím úhlem natočení se to již nezhoršuje. Jeho rozlišení je typických 230.000 bodů (320×240 pixelů). Hledáček zde pochopitelně není. Pravá strana je vyhrazena hlavním ovládacím prvkům.

U vyšší varianty najdete totožný LCD displej s podobnými vlastnosti, pouze v kovovém těle vypadá menší. Nicméně jeho úhlopříčka je pořád 2,7 palce a rozlišení 230.000 pixelů. I zde je druhá strana vyhrazena ovládacím prvkům.

Ovládací prvky jsou u obou fotoaparátů téměř stejné. Hlavní rozdíl je v ovládání zoomu, kde Tough 8000 má dvě oddělená tlačítka, Tough 6000 jediné naklápěcí. Fotoaparáty zoomují poměrně rychle a velmi tiše. Výtku mám k digitálnímu zoomu, který se spouští prakticky ihned po dosažení maximálního optického. Zastavit přesně na hranici není až tak jednoduché, snadno to přejedete. Řešením je pochopitelně digitální zoom vypnout, protože je stejně zbytečný. Každopádně jistá malá prodleva by zde být mohla, ale zase to nemusí být snad dvě sekundy jako u fotoaparátů Nikon, kde se raději na digitální zoom vykašlete, než byste měli čekat.

Hlavní otáčecí kolečko má pouze šest poloh s mírně tužším chodem (dané spíše jeho polohou a ergonomií) a rozumně silnou aretací. U modelu Tough 6000 šlo kolečko trochu více ztuha, fotoaparát byl již s velkou pravděpodobností používán ve vodě. Patrně špinavé, protože při točení to trochu znělo, jakoby se vevnitř drtil písek, na funkci to však nemělo žádný vliv. Vedle kolečka je dioda signalizující práci s paměťovou kartou.

Čtyřsměrný ovladač je znatelněji vystouplý, aby se dal dobře ovládat i při horších klimatických podmínkách. Nicméně doporučuji si ostříhat nehty, protože s delším nehtem se s ním nepracuje právě nejlépe a prst má tendenci sklouzávat a mačkat postranní tlačítka. Směrem nahoru se upravuje expozice. Jak je u fotoaparátů Olympus obvyklé, dostanete přímo i náhled jednotlivých nastavení, bohužel je to díky pomalému překlikávání jednotlivých obrazovek běh na dlouhou trať. Náhledy jsou tedy sice fajn, ale dokážu si představit i mnohem rychlejší a pohodlnější nastavování.

Směrem doleva spouštíte makro režimy, dole je pouze 10sekundová samospoušť (2sekundová opět z nepochopitelného důvodu chybí) a napravo se aktivuje blesk. Dále zde najdete čtyři rohová tlačítka. To nahoře vlevo slouží ke spuštění menu. To doznalo grafických úprav, takže působí moderně, i když svým rozvržením obrazovek je totožné s předchozími. Má tedy hezčí ikonky, problém s přechodem mezi menu nabídkami však pořád zůstal. Chcete-li tedy přejít z jedné části podmenu do druhé, je nutné nejprve z menu plně vyskočit a opět se do něj vrátit, abyste si už mohli vybrat to požadované.

Nahoře napravo je tlačítko pro vstup do menu prohlížení snímků. Vlevo dole se mění zobrazení LCD displeje, zobrazuje se nápověda, případně delším podržením aktivujete LED diodu, aniž byste museli zapínat speciální makro režim s LED přisvícením. Při zmáčknutí tohoto tlačítka, když je fotoaparát vypnutý, zobrazíte hodiny. Oproti mju 1050 SW to už naštěstí netrvá několik sekund, ale díky naběhnutí do sekundy se tato funkce dá i používat a je to docela fajn nápad.

Vpravo dole je poslední tlačítko, kterým můžete vstoupit do menu pro focení panoramat, zapnout ovládání poklepem, aktivovat Shadow Adjustment Technology nebo zapnout tzv. Multi okno, kde v náhledu vidíte funkci jednotlivých nastavení ještě před tím, než pořídíte snímek. Lze si zde např. ukázat nastavení různých poloh zoomu. Kliknutím na jedno ze zobrazení danou funkci aktivujete. Např. zazoomovat takto na maximální ohnisko je dílem desetinek sekundy.

Levá strana obou fotoaparátů nevypadá nijak zajímavě. Dva šroubky a to je asi tak všechno. Je dobře vidět šířka fotoaparátů. Nejtenčími kompakty sice nejsou, ale rozhodně patří k těm užším, takže se pohodlně vejdou prakticky všude.

Pravá strana je už zajímavější. V obou případech zde nahoře naleznete vodotěsný kryt USB portu. Dále je zde očko pro provlečení poutka na zápěstí. U Tough 8000 (vlevo) vystupuje z obrysu fotoaparátu, takže se poutko snadno přiváže. U Tough 6000 (napravo) musíte poutko prostrčit dovnitř fotoaparátu, ale ačkoli to vypadá téměř neproveditelně, jde to až překvapivě snadno. Dole si lze ještě všimnout reproduktor.

Tady je ještě pohled na zmíněné USB porty schované pod vodotěsnou krytkou. Vidíte, že těsnění chrání jen bezprostřední okolí portu. Po odklopení krytky po vytažení z vody se tedy nedivte, když vevnitř najdete pár kapek vody. Obvykle se jich tam ale moc nedostane a k samotnému portu se voda skutečně nepřiblíží.

Zespodu jsou oba fotoaparáty téměř totožné. Stativový závit je tedy plastový, umístěn téměř uprostřed fotoaparátu. Nalevo je krytka prostoru pro paměťovou kartu a Li-Ion akumulátor. I ta je pochopitelně vybavena těsněním.

Protože krytka obou fotoaparátů i vnitřnosti jsou stejné, bude stačit jediný snímek. Na krytce vidíte těsnění proti vniknutí vody. Oba fotoaparáty pohání Li-Ion akumulátor s napětím 3,7 V a kapacitou 925 mAh. Dle parametrů se dá očekávat průměrná výdrž. Podporovány jsou paměťové karty xD. K dispozici je však i MASD-1 redukce, díky níž lze použít mnohem levnější microSD karty, které přinesou i větší kapacitu a rychlost.

Neměl bych zapomenout ani na odolnost obou fotoaparátů. O hodnotách jsem již hovořil na začátku kapitoly, takže přidávám pouze jednu fotografii jako důkaz, že fotoaparát skutečně můžete vykoupat. Třeba v řece. Fotoaparát můžete ovládat také dotykově, kdy např. dvojité poklepání na displej spustí 2sekundovou samospoušť (jinak je k dispozici pouze 10sekundová). Můžete takto nastavovat ještě několik dalších nastavení (blesk, makro,...). V běžném provozu je pochopitelně mnohem pohodlnější klasické ovládání, ale na horách se zmrzlými prsty, s rukavicemi nebo naopak hluboko pod vodou jde o velmi dobrého a vítaného pomocníka. Tímto se dá také dostat do režimu prohlížení snímků, kde jen poklepáním na bok fotoaparátu přenete na další snímek.

Na první pohled působí nové outdoorové fotoaparáty Olympus poměrně dobře. Co se týče ergonomie, nebyly sice učiněny žádné převratné pokroky vpřed, ale nic se nezhoršilo a některé vlastnosti byly navíc vylepšeny (zejména je zde mechanická stabilizace). Takže příjemná změna.