Olympus PEN E-P1: megarecenze letní novinky

Fotoaparát podporuje manuální a automatické ostření. To automatické je díky absenci zrcátka pouze na bázi detekce kontrastu. Manuální ostření je realizováno točením předního prstence na objektivu, ten však netočí předním členem, takže se nemusíte bát ani při použití polarizačních a přechodových filtrů. Vazba je zde elektronická, což může leckoho odradit (obzvláště měl-li zkušenost s ultrazoomem SP-570UZ se starší verzí firmwaru), ale nevěšte hlavu.

Vazba je poměrně pohotová, takže s tím skutečně nejsou problémy. Na LCD displeji se obraz 7× zvětší (lze jej zvětšit i 10×), což umožní dosti přesné ostření. Překvapivě poměrně dobře se dá použít i ve zhoršených světelných podmínkách při spoustě obrazového šumu. Obraz je sice dost rozlítaný, ale s trochou štěstí při kontrastnější linii zaostříte. Ideální to však není, to ne. Pokud fotoaparát nezaostří, nedovolí snímek vyfotit, ale nebyl by to E-P1, kdyby v menu nebyla položka, která to dovolí.

Objektiv je schopen v celém ohniskovém rozsahu zaostřit od 20 centimetrů od roviny snímače. Chcete-li to měřit od přední čočky objektivu, pak se jedná o 10cm vzdálenost. Úspěšnost ostření je poměrně dobrá i ve zhoršených světelných podmínkách. Automatický výběr ostřícího místa by mohl být trochu lepší. Většinou vybírá správně, ale občas se stává, že ostří trochu jinam, než by fotograf chtěl. V zásadě jej ale lze hodnotit dobře.

Co ale nelze hodnotit dobře, to je rychlost ostření. Ač to tak v reálu nepůsobí, ostření se ani zdaleka nedá srovnávat se zrcadlovkami nebo konkurenčními fotoaparáty Micro 4/3 systému. Dokonce je na širokém ohnisku pomalejší než většina kompaktů. Fotoaparát totiž vždycky projíždí celý ostřící rozsah, což nějakou dobu zabere a rozhodně si nechce pamatovat předchozí zaostření. Na nejdelším ohnisku se rychlost nemění, takže alespoň vůči kompaktům (které na dlouhém ohnisku ostří výrazně pomaleji než na krátkém) je tentokrát srovnatelný.

Vedle klasického manuálního a automatického je k dispozici i jejich kombinace. Tedy automatické ostření s možností ručního doostření. Dalším režimem je kontinuální ostření, které se chová přinejmenším prapodivně. Po namáčknutí spouště pořád doostřuje, nicméně je to přesně tímtéž způsobem jako normální ostření. Žádné doladění již zaostřeného jako u jiných fotoaparátů, ale projetí většiny ohniskového rozsahu a zaostření. A tak stále znova. Rozostřeno, zaostřeno, rozostřeno, zaostřeno,... Jednoduše řečeno, minimálně s objektivem 14-42 mm není ostření vyřešeno právě nejlépe.

Základní objektiv 14-42 mm není příliš určený pro makro. Nicméně při snímací vzdálenosti 10 centimetrů a maximálním ohnisku 84 milimetrů (po přepočtu) se s ním makro fotografie pořizovat dají. Není to sice makro v pravém slova smyslu, ale snímky jsou dobré, pozadí může být rozumně rozmazané,...

Při ideálním nastavení pak můžete fotit zhruba takto. V zájmu zachování co nejkratšího času má fotoaparát tendenci zvyšovat ISO citlivost, takže jsem zde fotil s ISO 500. Šum je na snímku vidět, ale je to stále ještě přijatelné.

Jak jsem již říkal, fotoaparát Olympus PEN E-P1 nabízí neuvěřitelně bohaté možnosti nastavení všeho, nač si vzpomenete. To se nevyhnulo ani expozici. Rozsah citlivostí začíná na ISO 100 a končí až na ISO 6400, a to v plném rozlišení. Skoky mezi jednotlivými citlivostmi mohou být 1 EV (tedy 100, 200, 400,...) nebo 1/3 EV (100, 125, 160, 200,...). Záleží jen na vás. Podobně si můžete nastavit, zda u bracketingu a korekce expozice budete mít standardní 1/3EV kroky nebo trochu menší 1EV kroky.

Aby těch nastavení nebylo málo, můžete automatice říci, v jakém rozsahu se má pohybovat. A to ještě po zmíněných 1/3 EV krocích. Je však překvapivé, že nejnižší ISO citlivost pro automatiku je až ISO 200. Automatika neumí využít ISO 100, nižší citlivost než ISO 200 lze nastavit pouze ručně. Směrem nahoru se žádná omezení nekladou, takže AUTO ISO může mít někdo nastaveno na 200-800, někdo na 200-6400 a někdo jiný klidně na 640-1250. Fantazii se meze nekladou. Dokonce si lze vybrat, zda se toto nastavení bude vztahovat pouze na P, A a S režim nebo na všechny včetně plné automatiky.

Expoziční časy lze nastavit od 1/4000 s po 60 sekund, což rozhodně potěší. Nezřídka se končí jen na půl minutě. Nechybí ani bulb režim. V režimu P je maximální čas závislý na ISO citlivosti. U ISO 6400 je to 1/8 sekundy, ISO 3200 pak 1/4 sekundy až u ISO 100 končí na 8 sekundách. iAUTO má maximum 8 sekund. Clona je pak nastavitelná v rozmezí F3,5 až F22 na nejširším ohnisku a F5,6 až F22 na nejdelším. Překvapivě zde tedy u vyměnitelného objektivu není vyšší clona na nejdelším ohnisku (zpravidla bývá F36).

Není v mých silách zde popisovat všechny možnosti zámků expozice a chování fotoaparátu po namáčknutí a domáčknutí spouště. Pro každý režim (např. pro různá ostření) si zde lze vybrat jiné chování fotoaparátu, zda se bude zamykat jen ostření a expozice se vypočte až při domáčknutí spouště nebo úplně jinak. Možností je opravdu mnoho. S měřením expozice jsem neměl výraznější problém, překvapivě mi zde ale více sedělo celoplošné měření, a nikoli integrální se zdůrazněným středem, které obvykle preferuji. Komu by to nestačilo, má zde i bodové měření klasické, bodové měření s podexpozicí (low-key) a s přeexpozicí (high-key).

Fotograf zde najde i expoziční bracketing a překvapivě dokonce citlivostní bracketing. Bojíte se šumu nebo rozmazanosti? Nevadí, jen využijete ISO bracketing, vyfotíte tři snímky s různou citlivostí. Patrně jeden bude bez šumu, ale rozmazaný, druhý vcelku OK, třetí ostrý, ale zašuměný. Pokud náhodou ten první udržíte ostrý, máte kvalitní foto, pokud ne, budete mít aspoň ostrý snímek se šumem. Bracketingů je zde povícero.

Výčet ještě ve zkratce doplním možností omezit délku bulb režimu, kdy se automaticky vypne, i když budete držet spoušť a velmi zajímavým stabilizačním opatřením. Zatímco obvykle se používá obyčejná samospoušť na dvě sekundy (fotoaparát podporuje ještě 12 sekund), zde si dokonce můžete nastavit zpoždění tlačítka spouště! Pokud tedy při domáčknutí spouště hodně hýbete fotoaparátem, můžete si nastavit její zpoždění na 1/8 sekundy až půl minuty a udělat si tak vlastně další samospoušť.

Fotoaparát má stabilizaci řešenou mechanicky, konkrétně posunem snímacího čipu. Stabilizaci lze vypnout, zapnout, nebo ji nechat stabilizovat pouze vertikální nebo horizontální pohyby. Snímky byly foceny při citlivosti ISO 200, cloně F9 a expozičním času 1/6 s na 42 (84)mm ohnisko na vzdálenost zhruba dva metry.

Účinek stabilizace je znatelný, výrobce tvrdí dokonce až 4 EV navíc. Těžko říci, zda až tak moc, ale rozhodně je stabilizace hodně účinná. Dokonce ani není nutno ji vypínat při snímání ze stativu, ale pochopitelně uděláte lépe, když ji v takovém případě vypnete.

Hlavní ovládací kolečko je umístěno v levé části přístroje. Je zakryté a vyčuhuje z něj pouze malá černá část. Díky tomu se vždy dá pootočit pouze o jednu polohu. Občas to dost zdržuje.

Nabídka je poměrně chudá, ale to zas tolik nevadí. Scénické režimy jsou vyvedeny pod volbu SCN, chyběly mi tu jen uživatelské režimy (C1, C2).

Dále se jen ve zkratce podíváme na scénické režimy přístupné pod volbou SCN.

 

Olympus PEN E-P1 nabízí vedle standardních VGA videosekvencí i HD, tedy rozlišení 1280×720 pixelů. Ostření lze nechat na automatice, což ale nemusí být kvůli pomalejšímu, hlučnějšímu a zvláštně skokovému ostření nejlepší nápad, nebo použít manuální ostření.

Protože má objektiv mechanický zoom, ten je pochopitelně podporován. U videosekvencí se zaznamenává zvuk. Smear efekt na videu nenajdete, spíše přepálenou oblohu. Přicloňování je plynulé. K dispozici jsou dvě kvality nahrávání videosekvencí.

Na ukázku jsem pro vás připravil dvě videosekvence. Jedna 24sekundová v HD kvalitě s manuálním zoomem (95 MB) a druhá s automatickým ostřením ve VGA kvalitě o délce 25 sekund (50 MB).

S objektivem 14-42 mm není focení portrétů problém. Nabízí široké ohnisko pro větší skupinky lidí a přepočtených 84 mm je pro detailní portréty také rozumné. I když někdy by se mohlo větší ohnisko hodit, zejména pro nenápadné focení, které může být někdy hodně zajímavé. Hodně zklame absence blesku, fill-in si nemůžete dovolit.

Snímek má přiměřeně malou hloubku ostrosti. Samotná ostrost je rozumná, i když o chloupek lepší být mohla. Na snímku je minimální jasový šum, nic, čím byste se měli zabývat.

Úprava vyfoceného snímku vyrovnáním stínů příliš nepomohla. Stíny jsou sice světlejší, ale to i světlé oblasti. Kdybyste přidali na expozici, výsledek by byl stejný. Škoda, že se tato funkce netýká jen tmavých oblastí.

Scénický režim e-Portrét sice hezky vypadá na papíře u technických údajů, méně tak hezky už vypadají reálné výsledky. Snímek je pořízen v rozlišení 5 megapixelů a tvář dostává opravdu velmi silné vyžehlení. Ještě celkem dobře to může občas vypadat u ženských tváří, ale u mužských se této funkci vyhněte obloukem. Protože fotoaparát nemá zabudovaný blesk, nemohl být otestován.