Olympus PEN E-P1: megarecenze letní novinky

Společnost Olympus nám netradičně dodala fotoaparát i s krabicí a kompletním příslušenstvím. Nutno říci, že krabice vypadá hezky a při vybalování fotoaparátu působí trochu luxusnějším dojmem než obvykle.

Uvnitř najdete fotoaparát s krytkou, složený objektiv s oběma krytkami, plnou verzi manuálu (manuál se opravdu hodí i po měsíci používání, věřte mi), CD-ROM se softwarem, nabíječka a kabel k ní, USB a AV kabel.

Olympus E-P1 má velkou Li-Ion baterii BLS-1 s napětím 7,2 V a vysokou kapacitou 1150 mAh. To dává dohromady opravdu solidní množství energie. O to více překvapí fakt, že Olympus udává na jedno nabití pouhých 300 snímků.

Skutečnost je taková, že se fotoaparát opravdu zahřívá trochu více než obvykle, ale to je znatelnější také díky jeho kovovému tělu. Praktická výdrž se alespoň v době testování pohybovala spíše nad 300 snímky, baterii jsem nabíjel třikrát a průměrná výdrž činila zhruba 350 fotografií na jedno nabití. To je o něco lepší, ale vzhledem k velké baterii by to určitě mohlo být lepší.

Jako základní software je zde použit Olympus Master 2, který mám docela v oblibě. Svým zpracováním je dobře funkční aplikací, která příliš neztrácí ani na přehlednosti.

Upload snímků není žádný problém, nejsou zde nepříjemná překvapení, fotografie se poté ukazují v miniaturách. Ty lze samozřejmě rozkliknout.

Možnosti úprav jsou rozumně bohaté, Photoshop to pochopitelně není. Každou volbu je ale nutno potvrzovat, což zdržuje, a ani překreslování není příliš rychlé.

To je např. na tomto obrázku, kdy se druhý snímek ztmavil až po nějaké době. Jinak si zde můžete i trochu vyhrát.

Větší legrace ale začíná u úprav RAW snímků. Zde můžete ze snímků vydolovat ještě trochu víc. Možností zde ale není až tak moc, takže jste trochu brzděni v rozletu.

LCD displej má velkou úhlopříčku 3,0", bohužel rozlišení je klasických 230.000 bodů (320×240 pixelů). To je fajn u kompaktu, ale u fotoaparátu této třídy, obzvlášť když nemá hledáček, působí takové rozlišení až zbytečně šetřivě. Pozorovací úhly jsou již tradičně na Olympus velmi dobré, naopak pozorovatelnost na slunci je překvapivě horší. První a nejspíš nejčastěji viděnou obrazovku bude ta následující. Informuje vás o tom, že máte zamčený objektiv a bylo by dobré jej vysunout.

Kdo už držel nějaký novější Olympus v ruce, nebude displejem nijak překvapen. Jen místo jednoho levého sloupce jsou zde sloupce dva. V tom levém vidíte ikonku motivového režimu, blesk, ISO citlivost, měření expozice, ostření a detekci tváře. V pravém je nahoře stav baterie (jehož citlivost - dobu, kdy zčervená - můžete v menu nastavit!!!), může se zde objevit kolečko zaostření a umělecký filtr, většinou zde ale najdete až vyvážení bílé, sekvenční snímání, mód stabilizace, poměr stran a rozlišení s kvalitou JPEG komprese. Spodní řádek zleva ukazuje expoziční čas, clonu, korekci expozice a počet volných snímků. V levém spodním rohu mohou být ještě ikonky korekce expozice blesku, zámku expozice a ostření.

Pokud zmáčknete tlačítko INFO, můžete se dostat k dalším stylům zobrazení. Jedním je např. tento s histogramem. Napravo je pak další s měřítkem.

Vskutku velmi zajímavým počinem je vodováha, podle které můžete snáze vyrovnávat horizont. Užitečná věcička. Při rozkliknutí menu se pak můžete dostat na jednotlivé volby. Pohybovat se mezi nimi můžete tlačítky, otočnými voliči, jak je libo.

V manuálním režimu nastavujete expoziční čas a clonu (čím, to už si můžete vybrat v menu, např. oběma otočnými voliči). Napravo se pak v rozmezí -3 EV až +3 EV ukazuje, jak moc jste s expozicí mimo. Na pravém snímku je stav po namáčknutí spouště, vidíte, že fotoaparát sám rozpoznal scénu s makrem.

Dalším zobrazení je tzv. multi view, kdy si můžete zobrazit náhledy při různých nastavení expozice nebo vyvážení bílé. Pravý snímek ukazuje volbu ostření.

Pokud jste v některém z menu (viz nahoře úprava ostření) a stisknete tlačítko INFO, dostanete se do tzv. super ovládacího panelu. Zde máte rychlý přístup prakticky ke všem nastavením. Dále zde vidíme výběr uměleckých filtrů.

Scénické režimy jsou ve formě seznamu včetně doprovodného obrázku. Kdo chvíli počká, dozví se i několik informací o daném režimu.

Konečně se dostáváme do skutečně velmi obsáhlého menu. To se dělí na pět záložek (stránek). V první a druhé jsou některá technická i fotografická nastavení. Třetí se věnuje prohlížení, pravá legrace ale začíná u čtvrtého. To se totiž dělí na další podmenu A-I, kde každé z nich má ještě spoustu dalších možností. Na následujícím snímku vidíte volby A-F.

Zde je rozkliknuto "E", které se věnuje expozičním krokům a ISO citlivosti. Vpravo je pak ukázáno, jak se vybírají jednotlivé volby. Je tu např. možnost nastavit si zpoždění spouště!

Poslední pátá záložka se věnuje technickým nastavením fotoaparátu. Při natáčení videosekvencí zůstává vpravo režim stabilizace, zaostřování a kvalita videosekvence. Dole je pak zbývající čas, směrem doleva naleznete korekci expozice a clonu.

Při zobrazování snímků vidíte v základním nastavení rozlišení a kvalitu JPEG komprese - přesněji kompresní poměr, zde 1/4, tedy 1:4. Následuje poměr stran, znovu kvalita JPEG komprese, název složky a souboru, dole pořadové číslo snímku. Nalevo je pak datum a čas pořízení. V podrobném zobrazení je snímek v menším náhledu, pod ním ale naleznete čtyři histogramy. Napravo je ikonka programu, expoziční čas a clona. Na dalším řádku korekce expozice a ohnisko objektivu. Na prázdném řádku může být korekce blesku.

Následuje měření expozice a ISO citlivost. Dále je to vyvážení bílé s korekcí do modré i zelené, barevný prostor s typem barevného stylu. Následují stejné položky jako v předchozím případě, tedy poměr stran, JPEG komprese, název složky a souboru, pořadové číslo snímku.

U videosekvence je zobrazení trochu jednodušší. Vyvážení bílé, kvalita videosekvence, datum a čas pořízení, složka s názvem souboru a jeho pořadové číslo. Při přehrávání se ukazuje uplynulý čas a celkový.