Olympus PEN E-PL2: PEN počtvrté a zase lépe

Olympus PEN E-PL2 je dalším pokračováním oblíbených PENů. Jde o nižší řadu E-PL, která obětovala trochu ze své stylovosti, má však interní blesk a je určena pro trochu méně náročnější klientelu. E-PL2 je vybaven starším 12MPx Live MOS snímačem, který vychází ze senzoru už z prvního PENu, umí natáčet HD videosekvence, k dispozici je i mechanická stabilizace čipu. Podíváme se na set s objektivem M.Zuiko Digital 14-150mm 1:4-5,6, ke kterému dnes vyšla i samostatná podrobná recenze.

 

 

K testu jsme dostali stříbrnou variantu. Fotoaparát má na svou kategorii rozumné rozměry, s pancakem jej strčíte do kapsy, s testovaným ultrazoomem se vám to už nepovede. Pogumovaný grip je sice malý, ale docela dobře tvarovaný, takže držení je rozumně jisté. Ultrazoomový objektiv je nicméně dost těžký, takže trochu opatrnosti nikdy neuškodí.

S lehčími objektivy se fotoaparát drží velmi dobře. Zpracování přístroje hodnotím jako nadprůměrné, působí solidním a bytelným dojmem, velmi dobře (kvalitativně) vypadá i krytka prostoru akumulátoru a paměťové karty.

Na přídi si všimnete bajonetu pro Micro Four Thirds objektivy a pojistku pro jejich odjištění. Není mi ale jasné, proč jsou objektivy v průměru patice tak rozměrný a zašroubování objektivu vyžaduje dokonce použití velké síly. Jde to strašně ztuha. Rychlá výměna objektivů je tak hodně ztížena. Dále zde vidíte 4/3" Live MOS snímač, který známe už z prvního PENu E-P1. Do nejnovějšího modelu E-PL2 se probojoval bez výraznějších změn, což bohužel není dobrý předpoklad. Ač byla obrazová kvalita ve své době slušná, dnes jsme o dva roky dále a na konkurenci to už nemusí stačit.

Objektiv M.Zuiko Digital 14-150mm 1:4-5,6 nabízí zhruba 10,7× optický zoom, je tedy velmi univerzální. Světelnost F4 na nejširším ohnisku ani F5,6 na nejdelším příliš nadšení nevzbudí, jde však o standard této třídy, takže není moc co kritizovat. Stabilizace je řešena posunem čipu, v objektivu ji tedy nenajdete a pokud jej použijete u fotoaparátů Panasonic, budete bez stabilizace. Zoomovací kroužek má plynulý chod v první polovině ohniskového rozsahu, od cca 40mm ohniska ale začíná lehce přituhovat a velmi jemné zazoomování zejména při videu může být trhané. I přesto patří v tomto ohledu objektiv k těm lepším. Manuální ostření má elektronickou vazbu, ta je ale přesná a rychlá. Jen škoda, že se neukazuje přibližná zaostřená vzdálenost.

Po stranách jsou vidět dvě ouška na provlečení popruhu. Vlevo je interní blesk, o němž ještě budu mluvit. Následují sáňky na blesk, případně jiné příslušenství. Směrem doprava je malý mikrofon a především ovládací kolečko fotografických režimů. To je poměrně tuhé, umím si představit spoustu problémů v létě, pokud budete mít zpocené prsty. Ke spouští nemám nejmenší výhrady, chod je krátký, přesný, síla potřebná k domáčknutí tak akorát. Jako poslední je zde tlačítko pro spuštění přístroje.

Oproti původní řadě E-Px nabízíí E-PL2 i interní vyskakovací blesk. Vyskakuje docela vysoko, nevýhodou je jeho slabý účinek. Při citlivosti ISO 100 by měl směrné číslo 7, což je docela málo (při nativních ISO 200, které jsou u E-PL2 minimum, je tedy síla o něco lepší). Každopádně přítomnost blesku, byť takhle slabého, považuji za velké plus ve srovnání s již zmíněnými přístroji E-P1 a E-PL2.

Se 14-150mm objektivem bohužel musíte čekat výrazný stín objektivu při focení na širokých ohniscích. I když se blesk vyklápí vysoko, objektiv je hodně dlouhý a překáží. Stačí trochu zazoomovat, nebo použít kratší objektiv a je po problému. Velkou výhodou je i snadná polohovatelnost blesku, stačí jej prstem přiklopit a můžete blýskat i o strop. Kvůli malému výkonu blesku to sice nebudete asi dělat často, ale je to příjemný nápad (a u světelnějších objektivů může přijít vhod).

Na zádi je velký 3,0" LCD displej s rozlišením 460.000 bodů (320×480 pixelů). Pozorovací úhly jsou slušné, ze strany dochází jen k mírnému poklesu kontrastu, barvy ale zůstávají. Trochu horší je to s pozorovatelností na slunci, displej se docela leskne. Nad displejem vidíte zdířku pro připojení příslušenství, nalevo je pak ještě posuvné mechanické tlačítko pro vyklopení blesku.

Vpravo nahoře je červené tlačítko, které spouští natáčení videosekvencí, prodleva je akceptovatelná (zhruba půl sekundy). Vedle je malý reproduktor. Těsně vedle displeje je čtveřice tlačítek. To první s ikonkou lupy zvětšuje náhled při manuálním ostření, případně zvětšuje náhled vyfoceného snímku. Při prvním stisku má navíc funkci polohování ostřícího bodu. Jinak řečeno, po jeho zmáčknutí zezelená ostřící bod a vy jej šipkami můžete snadno polohovat. Když zmáčknete tlačítko podruhé, objeví se již zmíněný 7× zvětšený náhled. V interiéru je ale docela zašuměný a z ruky se manuálně ostří docela těžko (přes hledáček je to mnohem snazší).

Druhé tlačítko Fn je opakem lupy a v menu mu můžete přidat téměř libovolnou funkci. Já si tam dal např. přepínání na manuální ostření. Následuje spouštění režimu prohlížení fotografií a tlačítko pro mazání snímků. Směrem více doprava zde máme tlačítko INFO, které upravuje zobrazení LCD displeje. Čtyřsměrný ovladač má okruží, které může např. upravovat korekci expozice v režimu P, clonu a čas v dalších režimech. Podobně jako téměř jakémukoli tlačítku, i tomuto okruží můžete upravit mnoho vlastností, tedy nejen směr otáčení, ale také to, co vlastně bude upravovat (např. v režimu P může sloužit jako korekce expozice, může ale také provádět programový posun). Nabídka úprav tlačítek je téměř nekonečná.

Směrem nahoru se volí korekce expozice, vpravo je blesk, dole sekvenční snímání a samospoušť (chválím, že zůstává aktivována i po vyfocení snímku) a nalevo je pak výběr ostřícího bodu. Tlačítka vpravo a dolů (blesk a sekvenční snímání) lze opět v menu upravit k obrazu svému. Jako poslední je zde tlačítko MENU. Abyste se dostali k pokročilým nastavením, musíte jejich záložku nejprve povolit (MENU je čtyřzáložkové, ale můžete mu doplnit další dvě - technická nastavení a nastavení pro bezdrátový modul PENPAL). Pokud povolíte rozšířená technická nastavení, budete doslova ztraceni. Opravdu zjistíte, že můžete nastavit prakticky všechno.

Vedle již zmíněných směrů otáčení ovladačů můžete nastavit třeba i chování spouště (co se stane, když ji namáčknete v tom kterém režimu a co, když ji domáčknete), jsou zde čtyři funkční tlačítka (Fn, nahrávání videa, blesk a sekvenční snímání), kterým můžete dodat téměř libovolnou funkci, v menu můžete upravit nastavování expozice (např. u automatického ISO jeho rozsah, i to, ve kterých režimech bude fungovat - lze jej aktivovat i u manuálního režimu M), zajímavé je i doladění expozice. Pokud vám přijde, že fotoaparát u nějakého z různých měření expozic přepaluje, stačí jen natvrdo expozici stáhnout (tato korekce pak bude považována za výchozí). Tohle je jen maličký zlomek toho, co vše můžete ve fotoaparátu nastavit.

Napravo si můžete všimnout krytky prostoru pro připojení USB a HDMI kabelů. E-PL2 není úplně nejužší fotoaparát jako běžné kompakty, ale ve své třídě je jeden z těch menších. Testovaný objektiv ale rozměry celého přístroje značně zvětšuje.

Na levé straně není nic zvláštního.

Vespod je kovový závit pro stati, je však poněkud mimo osu objektivu blíže ke krytce prostoru pro Li-Ion akumulátor a paměťovou kartu. Zbytečně tak dochází k tomu, že při práci se stativem nelze baterii ani kartu vyměňovat.

Baterie BLS-5 má vyšší napětí 7,2 V a solidní kapacitu 1150 mAh. Fotoaparát podporuje paměťové karty SD, SDHC a SDXC.

K fotoaparátu jsme dostali také obrovské množství příslušenství. Mezi nimi je to např. makrosvětlo MAL-1 (cena cca 1200 Kč s DPH). Tato světla mají lepší využití u kompaktu Olympus XZ-1, neboť pro PENy zatím nejsou pravé makroobjektivy (snad jen Panasonic Leica 45mm F2,8) a se standardními objektivy tato světla kvůli malé délce jejich ramen nemusí dosvítit do vzdálenosti, ze kterých objektiv ostří.

Podstatně zajímavějším příslušenstvím je hledáček VF-2. Ten nabízí vysoké rozlišení 1.440.000 bodů (800×600 pixelů), takže má opravdu hodně ostrý obraz. Přišel mi však o něco menší než u M4/3 fotoaparátů Panasonic s tímtéž hledáčkem přímo v přístroji.

Hledáček je plně výklopný, dioptrická korekce se provádí otáčením gumového okruží. Na hledáčku mi chybělo automatické přepínání mezi hledáčkem a LCD displejem. Při prohlížení snímku a v hlavním menu sice dojde k automatickému přehození, ale ne vždy je pohodlné nastavovat volby ve quick menu přes hledáček. U PENu E-PL2 má tento hledáček mnohem větší opodstatnění než u kompaktu XZ-1. S PENem to bez hledáčku tak nějak "nejde". Jednoduše řečeno, je to větší a těžší fotoaparát, ten si o hledáček úplně říká. Bohužel je tu jedno velké "ale". Tím je cena. 6000 Kč s DPH za hledáček je cena opravdu hodně vysoká. Adekvátní by byla tak nanejvýš třetinová.

Dalším zajímavým zařízením je Olympus PENPAL PP-1. Jedná se o Bluetooth modul, který má umožnit posílat snímky na mobilní telefony (údajně ne na všechny). Předtím je zkomprimuje a sníží rozlišení na max. 1920×1440 pixelů. Ve své vnitřní paměti uchová až 2600 takových snímků, z čehož mi vychází kapacita vnitřní paměti kolem 4 GB. Bohužel můj notebook se nedokázal s přístrojem řádně spárovat (obecně můj notebook má s Bluetooth velké problémy), takže zde bych chybu nepřičítal PENPALu. Nemohl jsem však zařízení řádně otestovat. Naopak s mým mobilem, stařičkou Nokií, neměl žádné problémy.

K dispozici jsme měli i stereo mikrofon ME-51S včetně redukce EMA-1.

Olympus PEN E-PL2 se zdá být po prvním ohledání zajímavým přístrojem ve své třídě. Nabízí dobrou kvalitu zpracování, neuvěřitelné možnosti nastavení, bohužel elektronický hledáček je k dispozici pouze za tučný příplatek. V dalších kapitolách se podíváme na praktické výsledky.