Olympus SP-570UZ: uspěje první 20× ultrazoom v testu?
Olympus je průkopníkem mezi ultrazoomy, vždy přináší jako první větší a větší rozsah ohniskových vzdáleností. Dokázal se však nový model SP-570UZ s 18x násobným optickým zoomem zbavit nectností svých předchůdců?
Kapitoly článku:
- Olympus SP-570UZ: uspěje první 20× ultrazoom v testu?
- Expoziční režimy a ostření
- Výbava a nastavení
- Fotografické testy
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Olympus SP-570UZ nahrazuje starší model SP-560UZ, který byl vybaven 18× násobným optickým zoomem. Designem se fotoaparáty příliš neliší, papírově došlo také jen k několika změnám. Model si zachovává široké možností nastavení včetně manuálních režimů, nechybí však neuvěřitelná spousta automatických funkcí, které drtivá většina uživatelů za celý život ani nevyzkouší.
Na první pohled nejde o žádného drobečka, v kategorii ultrazoomů je to jeden z těch větších a těžších fotoaparátů. Rozměry působí poměrně robustně, váha bez baterií a karty činí 445 gramů. Některé zdroje sice uvádí 365 gramů, fotoaparát jsem tedy výjimečně zvážil a opravdu má kolem těch 450 gramů bez baterií. Nabízen je pouze v černé barvě a svým designem připomíná nejednu kompaktnější DSLR.
Při pohledu zepředu je patrný velký objektiv, který nabídne neuvěřitelný 20× násobný zoom s rozsahem 26 - 520 mm. Je tedy výrazně širokoúhlý, na druhou stranu i tak nabízí bezkonkurenčně nejvyšší přiblížení. Skutečný rozsah ohnisek (bez přepočtu) činí 4,6 - 92 mm. Světelnost objektivu je vzhledem k rozsahu ohniskových vzdáleností dobrá. Na nejkratším ohnisku má hodnotu F2,8, na nejdelším ještě poměrně dobrých F4,5, čímž je fotoaparát plně srovnatelný s konkurencí. Přísětroj je vybaven závitem pro montáž předsádek s průměrem 48 mm. Na straně pro pravou ruku je umístěn grip, který umožňuje lepší držení přístroje. Z přední strany je patrné také pomocné zaostřovací světlo, které svítí opravdu velmi silně, na druhé straně pak najdete jednoduchý mikrofon. Nad objektivem je k vidění výklopný blesk, jehož zdvih by však mohl být ještě trochu vyšší.
Z horní strany jsou velmi dobře patrné rozměry fotoaparátu a zejména opravdu velmi výrazné vysunutí objektivu při maximálním přiblížení. V této třídě poněkud překvapí ovládání zoomu pomocí prstence. To opět dává fotoaparátu profesionálnější vzezření. Ovládání je však trochu nešikovné, vůbec neregistruje pomalé otáčení a působí tak velmi gumově. Až trochu rychlejší pootočení je zaznamenáno, ale i tak se prvních pár milimetrů točí naprázdno. Způsobuje to trochu horší dávkování zoomu, někteří lidé s tím měli trochu větší problém, osobně mi to až tolik nevadilo. Kdo se s tím trochu sžije, ten bude schopen zoom dávkovat přesně a rychle.
Vršek krytky blesku nás informuje o hlavních devizách fotoaparátu, na které ještě přijde řeč. Vpravo je grip vidět tentokrát z vrchní strany, tvarování je bezvadné, povrch z gumy, která neklouže a tak si lze dovolit držet tento půlkilogramový přístroj jen v jedné ruce a přitom mít možnost ovládat palcem kolečko nastavování expozice (více vpravo). Druhé kolečko blíže prostředku přístroje slouží k nastavování fotografických režimů. Jeho chod je poměrně tvrdý, palcem jej budete otáčet dosti ztuha, zejména držíte-li fotoaparát v jedné ruce.
Nabídka režimů je klasická, zahrnuje plně automatický režim, automatický režim P, prioritu clony A, prioritu závěrky S, manuální režim M, vlastní režimy My1-My4, scénické režimy SCN, průvodce pro focení GUIDE, video a konečně modře označený mód prohlížení. Fotografy nadšence jistě potěší sáňky pro externí blesk, opět poměrně nevídaná věc. Nahoře nad gripem je pak tlačítko spouště s klasickým chodem a tlačítko pro změnu expozice. Jeho zmáčknutím v automatických režimech lze pohodlně přejít do módu nastavování úprav expozice v rozsahu -2EV až +2EV, v manuálním režimu se jím pak přepíná mezi nastavováním clony a závěrky.
Mnoho z vás jistě zajímá zadní strana. Té vévodí 2,7" LCD displej s rozlišením 230 000 pixelů. Má pěkný obraz a dobré pozorovací úhly. Odezva je poměrně dobrá, nedochází k žádnému obtěžujícímu zpoždění obrazu. V momentě zaostření však nastává šok a nutno říci příjemný. Ostrý obraz má najednou takovou živost a odezva displeje jako by se zmenšila na desetinu, obraz je úžasně plynulý až má člověk dojem, že Olympus na displeji ukazuje už to, kam uživatel s fotoaparátem ještě nezamířil. To samozřejmě platí pro dobré světelné podmínky, v šeru je obraz dost sekaný.
Nad displejem je elektronický hledáček, jehož rozlišení zůstává záhadou. Nutno přiznat, že obraz v něm působí dost kostkovaně. Automaticky se zapíná při prolézání menu, aby fotograf mohl mít případně okamžitý náhled toho, co fotí (je to rychlejší než ve spěchu vypínat menu). Nalevo jsou čtyři tlačítka. První slouží k přechodu do režimu přehrávání, osobně jsem tuto možnost volil raději než totéž na otočném ovladači nahoře. Druhé tlačítko pak má na starosti zapnutí/vypnutí úpravy stínů v protisvětle, v prohlížecím módu se stará o mazání. Tlačítko MENU logicky slouží jako vstup do ovládacího menu a poslední tlačítko DISP mění možnosti zobrazení displeje od čistého náhledu, přes náhled s informacemi o nastavení až po aktivování pomocné mřížky pro lepší kompozici.
Vraťme se zpět nad displej. Jsou zde ještě dvě tlačítka. První zapíná EVF hledáček, přičemž na LCD displeji zobrazí tabulku nastavení. Tyto hodnoty nelze jakkoli měnit, LCD displej nelze vypnout. Vedle je pak kulaté tlačítko zámku expozice či zaostření, případně obojího, nastavíte-li tak. Toto tlačítko slouží také k prohlížení fotografií pořízených v sekvenčním snímání. Pravá část přístroje pak nahoře obsahuje místo pro palec. Pod ním je kruhový ovladač. Prostřední tlačítko OK/FUNC slouží jako potvrzovací tlačítko, případně vás dostane do zjednodušeného nastavovacího menu. Za tuto funkci musím Olympus skutečně pochválit, protože nastavování v hlubokých menu není právě nejpřehlednější a nejrychlejší, zde máte přístup k 15 nejčastějším nastavením takřka okamžitě (např. citlivost ISO, vyvážení bílé, typ ostření, měření expozice, nastavení ostrosti, kontrastu a barevnosti,...).
Hodnoty se upravují horním pravým kolečkem, které jinak slouží k nastavování expozice. Vrchnímu tlačítku lze přiřadit svůj vlastní význam, měl jsem tam například pro testovací účely vypínání a zapínání stabilizace obrazu. Levé tlačítko slouží k aktivaci makra a supermakra, spodní pro samospoušť a pravé k nastavení módu blesku. Toto nastavování mě osobně zklamalo tím, že první zmáčknutí jen aktivovalo menu a teprve druhé začalo s posunem nastavení. Nejspíš to mnoha lidem bude vyhovovat, protože takto uvidí výchozí nastavení. Mě však zejména nastavování samospouště trochu vytáčelo, neboť jsem zvyklý, že druhou položkou je nastavení samospouště na dvě vteřiny. I zde je tomu tak, u jiných fotoaparátů se však k tomu dopracujete dvojím kliknutím, u Olympusu prvním aktivujete nastavování, druhým se dostanete na 12 vteřin (které jsem ze zvyku v rychlosti potvrdil) a teprve třetím na kýžené dvě vteřiny. Při testování jsem si tak mnohokrát protrpěl 12-vteřinové čekání, protože jsem byl zvyklý na druhé kliknutí. To však nemohu brát jako velkou výtku, neboť někomu jinému toto může vyhovovat. Dle mého názoru však zbytečně zdržuje.
Z levé strany je dobře patrný zajímavé lakování přístroje. To působí jakoby dojmem poprskání nějakou kapalinou (moc mi to připomínalo kapičky silic z loupaného pomeranče). Dává to fotoaparátu docela nezvyklý vzhled a upřímně řečeno, líbilo se mi to. Dobře vidíte délku přístroje při zasunutém objektivu a zejména kroužek zoomu. Na objektivu ještě najdete dvě tlačítka, horní přepíná režimy sekvenčního snímání, spodní přepíná mezi manuálním a automatickým ostření. Nahoře je opět patrný vyklápěcí blesk a pod ním tlačítko pro jeho otevření. Vystouplý hledáček má ovládání kolečkem, které upravuje dioptrické nastavení. Je však příliš blízko hledáčku a má tuhý chod, takže nastavení je velmi nepohodlné a nepřesné. Na druhou stranu většina bude používat LCD displej. Dole je pak ouško na provlečení řemínku, níž pak gumová krytka pro napájení a zapojení USB kabelu. Krytka je z velmi široké gumy a vyklopení vyžadovalo držet ji pořád silou, aby fotograf mohl připojit USB kabel. Na druhou stranu je to první fotoaparát, kde jsem neměl pocit, že krytku při první příležitosti zničím.
Pravá strana neobsahuje nic zvláštního. Je zde patrný grip pro držení, ouško pro řemínek a poté krytka paměťové karty. Bohužel ta je určena pouze pro xD karty, které jsou při stejné kapacitě asi čtyřikrát dražší než SD a SDHC karty, jsou dosti pomalé a navíc se nevyrábí ve vyšších kapacitách. Proč Olympus nenásledoval kroky Fujifilmu, který začal vybavovat své fotoaparáty kombinovaným xD/SDHC slotem, je mi záhadou. Chápu, že Olympus stál za vývojem xD karet, ale očividně to není to pravé ořechové. Velká škoda.
Vespod je kromě závitu pro stativ také místo pro uložení čtveřice AA baterií. Osobně toto řešení příliš nemusím z důvodu nejistého informování o stavu baterií. Mohu předeslat, že v tomto má SP-570UZ opravdu hodně velké rezervy, informace o stavu nabití prakticky neexistují. Problémem je velmi nepraktické zavírání víka, pokud se na to člověk dobře "nevyspí", může se zavřením krytky bojovat velmi dlouho, neboť ta jde pořádně ztuha. Časem jsem se to naučil, ale první pokusy byly občas trochu zoufalé. Krytka se pak může ještě zamknout.
Zde pak vidíte slot pro xD kartu a zadní část přístroje. Kruhový ovladač je zarámován ve chromovaném kolečku, které dává pocit větší atraktivity přístroje. Nalevo od něj se nachází malé světlo indikující práci, konkrétně zejména ukládání na xD kartu. Vzhledem k jejímu nízkému výkonu si bohužel oranžového blikání užijete více než dost.
Zde se ještě můžete detailněji podívat na ovládací kolečka nastavení fotografických režimů a kolečka pro pohyb v menu a nastavování vlastností expozice. I zde je trochu problém v tom, že kolečko nereaguje hned, ale až na druhé cvaknutí. Dobře je také vidět páčka pro zapínání přístroje, která opět navozuje pocit zrcadlovky. Drtivá většina kompaktů má více či méně podařená tlačítka, většinou posuvná.
Celkově tedy přístroj potěší slušnou ergonomií a příjemným držením. Ke většině nastavení se dá vcelku pohodlně dostat a některé jsou obzvlášť povedené. Horší stránky ovládání jdou spíše na vrub software.
Ergonomie a rozmístění ovládacích prvků
Na první pohled nejde o žádného drobečka, v kategorii ultrazoomů je to jeden z těch větších a těžších fotoaparátů. Rozměry působí poměrně robustně, váha bez baterií a karty činí 445 gramů. Některé zdroje sice uvádí 365 gramů, fotoaparát jsem tedy výjimečně zvážil a opravdu má kolem těch 450 gramů bez baterií. Nabízen je pouze v černé barvě a svým designem připomíná nejednu kompaktnější DSLR.
Při pohledu zepředu je patrný velký objektiv, který nabídne neuvěřitelný 20× násobný zoom s rozsahem 26 - 520 mm. Je tedy výrazně širokoúhlý, na druhou stranu i tak nabízí bezkonkurenčně nejvyšší přiblížení. Skutečný rozsah ohnisek (bez přepočtu) činí 4,6 - 92 mm. Světelnost objektivu je vzhledem k rozsahu ohniskových vzdáleností dobrá. Na nejkratším ohnisku má hodnotu F2,8, na nejdelším ještě poměrně dobrých F4,5, čímž je fotoaparát plně srovnatelný s konkurencí. Přísětroj je vybaven závitem pro montáž předsádek s průměrem 48 mm. Na straně pro pravou ruku je umístěn grip, který umožňuje lepší držení přístroje. Z přední strany je patrné také pomocné zaostřovací světlo, které svítí opravdu velmi silně, na druhé straně pak najdete jednoduchý mikrofon. Nad objektivem je k vidění výklopný blesk, jehož zdvih by však mohl být ještě trochu vyšší.
Z horní strany jsou velmi dobře patrné rozměry fotoaparátu a zejména opravdu velmi výrazné vysunutí objektivu při maximálním přiblížení. V této třídě poněkud překvapí ovládání zoomu pomocí prstence. To opět dává fotoaparátu profesionálnější vzezření. Ovládání je však trochu nešikovné, vůbec neregistruje pomalé otáčení a působí tak velmi gumově. Až trochu rychlejší pootočení je zaznamenáno, ale i tak se prvních pár milimetrů točí naprázdno. Způsobuje to trochu horší dávkování zoomu, někteří lidé s tím měli trochu větší problém, osobně mi to až tolik nevadilo. Kdo se s tím trochu sžije, ten bude schopen zoom dávkovat přesně a rychle.
Vršek krytky blesku nás informuje o hlavních devizách fotoaparátu, na které ještě přijde řeč. Vpravo je grip vidět tentokrát z vrchní strany, tvarování je bezvadné, povrch z gumy, která neklouže a tak si lze dovolit držet tento půlkilogramový přístroj jen v jedné ruce a přitom mít možnost ovládat palcem kolečko nastavování expozice (více vpravo). Druhé kolečko blíže prostředku přístroje slouží k nastavování fotografických režimů. Jeho chod je poměrně tvrdý, palcem jej budete otáčet dosti ztuha, zejména držíte-li fotoaparát v jedné ruce.
Nabídka režimů je klasická, zahrnuje plně automatický režim, automatický režim P, prioritu clony A, prioritu závěrky S, manuální režim M, vlastní režimy My1-My4, scénické režimy SCN, průvodce pro focení GUIDE, video a konečně modře označený mód prohlížení. Fotografy nadšence jistě potěší sáňky pro externí blesk, opět poměrně nevídaná věc. Nahoře nad gripem je pak tlačítko spouště s klasickým chodem a tlačítko pro změnu expozice. Jeho zmáčknutím v automatických režimech lze pohodlně přejít do módu nastavování úprav expozice v rozsahu -2EV až +2EV, v manuálním režimu se jím pak přepíná mezi nastavováním clony a závěrky.
Mnoho z vás jistě zajímá zadní strana. Té vévodí 2,7" LCD displej s rozlišením 230 000 pixelů. Má pěkný obraz a dobré pozorovací úhly. Odezva je poměrně dobrá, nedochází k žádnému obtěžujícímu zpoždění obrazu. V momentě zaostření však nastává šok a nutno říci příjemný. Ostrý obraz má najednou takovou živost a odezva displeje jako by se zmenšila na desetinu, obraz je úžasně plynulý až má člověk dojem, že Olympus na displeji ukazuje už to, kam uživatel s fotoaparátem ještě nezamířil. To samozřejmě platí pro dobré světelné podmínky, v šeru je obraz dost sekaný.
Nad displejem je elektronický hledáček, jehož rozlišení zůstává záhadou. Nutno přiznat, že obraz v něm působí dost kostkovaně. Automaticky se zapíná při prolézání menu, aby fotograf mohl mít případně okamžitý náhled toho, co fotí (je to rychlejší než ve spěchu vypínat menu). Nalevo jsou čtyři tlačítka. První slouží k přechodu do režimu přehrávání, osobně jsem tuto možnost volil raději než totéž na otočném ovladači nahoře. Druhé tlačítko pak má na starosti zapnutí/vypnutí úpravy stínů v protisvětle, v prohlížecím módu se stará o mazání. Tlačítko MENU logicky slouží jako vstup do ovládacího menu a poslední tlačítko DISP mění možnosti zobrazení displeje od čistého náhledu, přes náhled s informacemi o nastavení až po aktivování pomocné mřížky pro lepší kompozici.
Vraťme se zpět nad displej. Jsou zde ještě dvě tlačítka. První zapíná EVF hledáček, přičemž na LCD displeji zobrazí tabulku nastavení. Tyto hodnoty nelze jakkoli měnit, LCD displej nelze vypnout. Vedle je pak kulaté tlačítko zámku expozice či zaostření, případně obojího, nastavíte-li tak. Toto tlačítko slouží také k prohlížení fotografií pořízených v sekvenčním snímání. Pravá část přístroje pak nahoře obsahuje místo pro palec. Pod ním je kruhový ovladač. Prostřední tlačítko OK/FUNC slouží jako potvrzovací tlačítko, případně vás dostane do zjednodušeného nastavovacího menu. Za tuto funkci musím Olympus skutečně pochválit, protože nastavování v hlubokých menu není právě nejpřehlednější a nejrychlejší, zde máte přístup k 15 nejčastějším nastavením takřka okamžitě (např. citlivost ISO, vyvážení bílé, typ ostření, měření expozice, nastavení ostrosti, kontrastu a barevnosti,...).
Hodnoty se upravují horním pravým kolečkem, které jinak slouží k nastavování expozice. Vrchnímu tlačítku lze přiřadit svůj vlastní význam, měl jsem tam například pro testovací účely vypínání a zapínání stabilizace obrazu. Levé tlačítko slouží k aktivaci makra a supermakra, spodní pro samospoušť a pravé k nastavení módu blesku. Toto nastavování mě osobně zklamalo tím, že první zmáčknutí jen aktivovalo menu a teprve druhé začalo s posunem nastavení. Nejspíš to mnoha lidem bude vyhovovat, protože takto uvidí výchozí nastavení. Mě však zejména nastavování samospouště trochu vytáčelo, neboť jsem zvyklý, že druhou položkou je nastavení samospouště na dvě vteřiny. I zde je tomu tak, u jiných fotoaparátů se však k tomu dopracujete dvojím kliknutím, u Olympusu prvním aktivujete nastavování, druhým se dostanete na 12 vteřin (které jsem ze zvyku v rychlosti potvrdil) a teprve třetím na kýžené dvě vteřiny. Při testování jsem si tak mnohokrát protrpěl 12-vteřinové čekání, protože jsem byl zvyklý na druhé kliknutí. To však nemohu brát jako velkou výtku, neboť někomu jinému toto může vyhovovat. Dle mého názoru však zbytečně zdržuje.
Z levé strany je dobře patrný zajímavé lakování přístroje. To působí jakoby dojmem poprskání nějakou kapalinou (moc mi to připomínalo kapičky silic z loupaného pomeranče). Dává to fotoaparátu docela nezvyklý vzhled a upřímně řečeno, líbilo se mi to. Dobře vidíte délku přístroje při zasunutém objektivu a zejména kroužek zoomu. Na objektivu ještě najdete dvě tlačítka, horní přepíná režimy sekvenčního snímání, spodní přepíná mezi manuálním a automatickým ostření. Nahoře je opět patrný vyklápěcí blesk a pod ním tlačítko pro jeho otevření. Vystouplý hledáček má ovládání kolečkem, které upravuje dioptrické nastavení. Je však příliš blízko hledáčku a má tuhý chod, takže nastavení je velmi nepohodlné a nepřesné. Na druhou stranu většina bude používat LCD displej. Dole je pak ouško na provlečení řemínku, níž pak gumová krytka pro napájení a zapojení USB kabelu. Krytka je z velmi široké gumy a vyklopení vyžadovalo držet ji pořád silou, aby fotograf mohl připojit USB kabel. Na druhou stranu je to první fotoaparát, kde jsem neměl pocit, že krytku při první příležitosti zničím.
Pravá strana neobsahuje nic zvláštního. Je zde patrný grip pro držení, ouško pro řemínek a poté krytka paměťové karty. Bohužel ta je určena pouze pro xD karty, které jsou při stejné kapacitě asi čtyřikrát dražší než SD a SDHC karty, jsou dosti pomalé a navíc se nevyrábí ve vyšších kapacitách. Proč Olympus nenásledoval kroky Fujifilmu, který začal vybavovat své fotoaparáty kombinovaným xD/SDHC slotem, je mi záhadou. Chápu, že Olympus stál za vývojem xD karet, ale očividně to není to pravé ořechové. Velká škoda.
Vespod je kromě závitu pro stativ také místo pro uložení čtveřice AA baterií. Osobně toto řešení příliš nemusím z důvodu nejistého informování o stavu baterií. Mohu předeslat, že v tomto má SP-570UZ opravdu hodně velké rezervy, informace o stavu nabití prakticky neexistují. Problémem je velmi nepraktické zavírání víka, pokud se na to člověk dobře "nevyspí", může se zavřením krytky bojovat velmi dlouho, neboť ta jde pořádně ztuha. Časem jsem se to naučil, ale první pokusy byly občas trochu zoufalé. Krytka se pak může ještě zamknout.
Zde pak vidíte slot pro xD kartu a zadní část přístroje. Kruhový ovladač je zarámován ve chromovaném kolečku, které dává pocit větší atraktivity přístroje. Nalevo od něj se nachází malé světlo indikující práci, konkrétně zejména ukládání na xD kartu. Vzhledem k jejímu nízkému výkonu si bohužel oranžového blikání užijete více než dost.
Zde se ještě můžete detailněji podívat na ovládací kolečka nastavení fotografických režimů a kolečka pro pohyb v menu a nastavování vlastností expozice. I zde je trochu problém v tom, že kolečko nereaguje hned, ale až na druhé cvaknutí. Dobře je také vidět páčka pro zapínání přístroje, která opět navozuje pocit zrcadlovky. Drtivá většina kompaktů má více či méně podařená tlačítka, většinou posuvná.
Celkově tedy přístroj potěší slušnou ergonomií a příjemným držením. Ke většině nastavení se dá vcelku pohodlně dostat a některé jsou obzvlášť povedené. Horší stránky ovládání jdou spíše na vrub software.
Technické specifikace: Olympus SP-570UZ | |
SNÍMACÍ PRVEK | |
| Efektivní počet pixelů: | 10,0 MPx |
| Velikost snímače: | 1/2,33" CCD |
| Rozlišení fotografií: | 3648×2736, 2560×1920, 2048×1536, 1600×1200, 1280×960, dále 1920×1080 a 640×480 |
| Rozlišení videa: | 640×480, 320×240, mono zvuk (nelze při zapnutím zoomování a zapnuté stabilizaci) |
| Poměr stran: | 4:3, 16:9 |
| Typ barevného filtru: | RGB |
| Formát záznamu | JPEG (Exif 2.21), RAW, AVI |
OPTIKA FOTOAPARÁTU | |
| Značka: | OLYMPUS ED LENS |
| Optický zoom: | 20× |
| Rozsah ohnisek (reálný): | 4,6 - 92 mm |
| Rozsah ohnisek (přepočet na 35mm): | 26 - 520 mm |
| Světelnost objektivu: | F2,8 - F4,5 |
| Rozsah clony | F2,8 - F8 (wide) až F4,5 - F8 (tele) |
| Stabilizátor: | Ano (CCD-shift posun čipu) |
| Možnost použití předsádek: | ano, průměr závitu 48 mm |
| Digitální zoom: | ano, 5× |
ZAOSTŘOVÁNÍ | |
| Zaostřování: | auto focus (bodové, oblast, iESP, detekce tváří), manual focus |
| Ostřící vzdálenost: | standard a makro 10 cm (wide) - 1,2 m (tele) supermakro od 1 cm |
| Pomocné zaostřovací světlo: | ano |
ELEKTRONICKÁ ČÁST | |
| Měření expozice: | TTL 143-zónové (bodové, oblast, iESP) |
| Citlivost ISO: | AUTO, AUTO HIGH, 64, 100, 200, 400, 800, 1600, 3200*, 6400* *pouze v rozlišení max. 5 MPx |
| Rychlost závěrky: | standard 1/2 - 1/2000 s noční automatický režim až 4 vteřiny manuální nastavení až 15 vteřin nebo režim bulb do 8 minut |
| Expoziční režimy: | auto, priorita clony, priorita závěrky, manual |
| Vyvážení bílé barvy: | auto, slunce, zataženo, žárovka, zářivka 1, zářivka 2, zářivka 3, manuální nastavení, ladění bílé (-7 kroků červené , +7 kroků modré) |
| Scénické režimy: | Portrét, Krajina, Krajina+Portrét, Sport, Noční scéna, Noční portrét, Interiér, Svíčka, Autoportrét, Přirozené světlo, Západ slunce, Ohňostroj, Multi-slučovač, Kuchyně, Za sklem, Dokumenty, Aukce, Vyfoť + zvol 1, Vyfoť + zvol 2, Úsměv, Pláž, Sníh, Rychlý snímek |
| Samospoušť: | 2s, 12 s |
| Sériové snímání: | Sekvenční snímání, Rychlé sekvenční snímání 1, Rychlé sekvenční snímání 2, Pre-Capture, Sekvenční snímání s průběžným autofocusem, Snímání s proměnnou expozicí (exposure bracketing), Timelapse (až 99 fotografií po max. 99 minutách) |
| Vestavěný blesk - režimy: | AUTO, Redukce červených očí, Vyrovnávací blesk, Vyrovnávací blesk s redukcí červených očí, Pomalý blesk (slow synchro), Pomalý blesk s redukcí červených očí, Pomalý blesk 2 |
| Vestavěný blesk - dosah: | 0,3 - 4,5 m (wide ISO 200), 6,4 m (wide ISO 400) 1,2 - 2,8 m (tele ISO 200), 4,0 m (tele ISO 400) |
| Externí blesk | sáňky pro externí blesky Olympus FL-50R a FL-36R |
OSTATNÍ | |
| Hledáček: | ano, elektronický |
| LCD displej: | 2,7" HyperCrystal LCD, 230 000 pixelů |
| Digitální výstup: | USB 2.0, AV výstup |
| Paměťové karty: | xD karty |
| Interní paměť: | 47 MB |
| Napájení: | 4×AA baterie, případně AC adaptér |
| Hmotnost: | 445 gramů (bez karty a baterií) |
| Barevné varianty: | černá |
| Rozměry: | 116×78,5×78 mm |
| Standardní příslušenství: | krytka objektivu + poutko, řemínek, 4 AA baterie, USB kabel, AV kabel, CD-ROM (OLYMPUS Master 2) |
