Olympus SP-590UZ: 26× zoom pro každého

Olympus nám tradičně zaslal novinářský vzorek, takže bez krabice a jisté části příslušenství. Dostali jsme tedy fotoaparát s popruhem na krk, krytku objektivu se šňůrkou, USB kabel, čtveřici AA baterií a manuál. V klasickém balení dostanete navíc krabici, AV kabel, CD-ROM a MASD-1 redukci pro microSD karty.

Fotoaparát je napájen čtveřicí AA baterií. Použil jsem články Varta PowerAccu 2700 mAh. Za celý test jsem pořídil lehce přes 1600 testovacích fotografií, přičemž na to padly necelé 3 sady baterií (první kolo bylo s polovičně nabitými, pak dvě s plným nabitím). To znamená zhruba lehce přes 600 snímků na jedno nabití. To vůbec není špatné.

Softwarem dodávaným s fotoaparáty Olympus je pěkná aplikace Olympus Master 2. Není zbytečně přeplácaná a přitom dostatečně funkční. Stačí jen vybrat složku, kam nahrát nové fotografie a spustit přenos. Ten je překvapivě rychlý i s pomalými paměťovými kartami.

Po načtení fotografií je můžete přímo v programu upravovat. Když se podíváte na pravý sloupec, vidíte, že možností je vcelku dost. Pochopitelně to nemá na profesionální grafické editory, ale něco málo tu už uděláte.

Problémem je snad jen roztřídění těchto úprav do záložek, takže po každé úpravě musíte ještě navíc stisknout tlačítko "Použít".

Jak je u fotoaparátů Olympus zvykem, jsou vybaveny HyperCrystal LCD displeji. Zde má úhlopříčku 2,7" a klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů). Má tedy pěkný obraz a již tradičně velmi dobré pozorovací úhly. Co se týče pozorovatelnosti na slunci, ta mi u modelu SP-590UZ přišla jen průměrná. U HyperCrystal LCD displejů jiných fotoaparátů Olympus jsem zvyklý na trochu lepší výsledky. Pořád se s tím ale dá rozumně pracovat.

Zobrazení ikonek je klasické. Nahoře vlevo vidíte ikonku motivového programu, směrem doleva se ukazuje blesk, tichý režim (ten se hodí, zvuky fotoaparátu jsou i na nejnižší hlasitost velmi hlasité), stabilizace, makro a Shadow Adjustment Technology pro vyrovnání stínů. Dále se zde ještě může ukázat ikonka redukce šumu "NR" a zámek expozice "AEL". Levý sloupec ukazuje sekvenční snímání, vyvážení bílé, citlivost ISO, měření expozice (zde nikoli), rozlišení a JPEG kompresi. Poslední dvě položky v levém sloupci jsou zobrazeny vždy, ostatní jen pokud nejsou nastaveny na výchozí hodnotě.

Pravý sloupeček může nahoře ukazovat stav baterie, červenou ikonkou blesku zde může být ukázáno, že expoziční čas není dostatečný a hrozí roztřesení, dále je zde korekce expozice blesku, úprava saturace, ostrosti a kontrastu, zapnutí zvukové poznámky a přítomnost předsádky, nakonec duální čas.

Spodní řádek zleva ukazuje korekci expozice, expoziční čas, clonu (nad nimi samospoušť), může se zde objevit ikonka použití vnitřní paměti "IN" a počet zbývajících fotografií. Po namáčknutí spouště fotoaparát zaostří, v případě úspěchu zaostřovací rámeček zezelená a dole zůstanou jen hodnoty expozičního času a clony.

Po stisknutí tlačítka OC/FUNC se objeví toto rychlé menu, ve kterém se dá snadno pohybovat, položky jsou řazeny ve formě kruhového seznamu (po poslední následuje první položka, rychle se tak dá pohybovat oběma směry), při opětovném vstupu do menu je aktivní poslední nastavená volba, takže ji můžete bez zbytečných prodlev rychle vrátit na jiné nastavení.

Tlačítko korekce expozice aktivuje pravé a levé tlačítko jako ovladače pro úpravu expozice. Olympus tedy nepoužil tradiční menu se zobrazením náhledů, které je sice efektní a velmi názorné, ale rovněž u většiny fotoaparátů hodně pomalé. Toto řešení sice vůbec názorné není, ale je velmi pohodlné a rychlé, čemuž osobně dávám přednost.

Tlačítko samospouště otevře následující menu, kde můžete nastavit dvou nebo 12sekundovou samospoušť. Líbí se mi, že menu na horizontálních tlačítkách (vlevo/vpravo) jsou menu rovněž řešena horizontálně, a tedy vstup i celé ovládání lze řešit jen opětovným stiskem jednoho tlačítka, totéž platí pro samospoušť, kde vše zvládnete tlačítkem "dolů". Výběr volby je potvrzen tlačítkem OK nebo namáčknutím spouště. Na pravém snímku vidíte, že fotoaparát podporuje i histogram.

U manuálního nastavení expozice je vše rovněž vyřešeno příjemně, tlačítka nahoru/dolů ovládají expoziční čas, vlevo/vpravo pak clonu. K povolení úprav stačí stisknout tlačítko korekce expozice, volby potvrdíte stiskem OK. Intuitivně bych jen čekal přesně opačné ovládání, tedy šipkou nahoru prodlužovat čas a šipkou doprava zvyšovat clonu, je to však přesně opačně. Nalevo se ještě ukazuje míra pod(pře)expozice snímku s daným nastavením.

Na pravém snímku je ukázka manuálního ostření. Pokud povolíte manuální ostření, spustíte jej delším stisknutím tlačítka OK (tímtéž zafixujete vzdálenost a vrátíte čtyřsměrnému ovladači původní funkčnost). Vzhledem k rozlišení LCD displeje klasických 230.000 bodů nelze čekat právě nejpříjemnější manuální ostření, protože toto rozlišení je i přes zvětšení výřezu stále poměrně malé. Každopádně ve srovnání s jinými kompakty s tímtéž rozlišením je zde manuální ostření nadprůměrné.

Výborné je i focení panoramat. Pořídíte první snímek a fotoaparát vás pak sám navádí. Musíte jen trefit bílý kosočtverec do čtverečku a přístroj sám pořídí další snímek. Je to neuvěřitelně pohodlné. Zpracování snímku sice chvilku zabere, ale opět oproti jiným fotoaparátům Olympus se zde dočkáte mnohem lepšího výkonu.

Po stisku tlačítka MENU se objeví hlavní menu jako na obrázku napravo. Jak vejdete do jedné části podmenu, sem se už nevrátíte, takže musíte vylézt ven a vejít do menu znovu. To mi trochu vadí, ale na druhou stranu nutnost přelézat mezi jednotlivými podmenu není až tak častá, takže se to dá prominout.

Menu nabídky jsou organizovány v záložkách po pěti volbách. Můžete je prolézat jednu po druhé, nebo kliknout směrem doleva, dostat se tedy na výběr záložek a prolézat jednotlivé záložky, což je 5× rychlejší.

Zatímco nahoře bylo klasické fotografické menu, zde vidíte menu nastavení fotoaparátu. Práce s ním je naprosto totožná. Pokud máte fotoaparát vypnutý, stiskem tlačítka DISP se ukáží hodiny a datum.

Výběr scénických režimů je doplněn o vzorový obrázek, a když chvíli počkáte (nebo stisknete DISP), zobrazí se popisek daného scénického režimu. Nutno však říci, že informačně není právě bohatý.

Při zobrazování fotografií vidíte v pravém sloupci expoziční čas s clonou, korekci expozice, citlivost ISO a vyvážení bílé, JPEG kompresi a rozlišení, číslo složky s názvem souboru a nakonec pořadové číslo snímku. V levém spodním rohu je datum a čas pořízení snímku. Snímek si můžete ukázat také v menší verzi s histogramem (napravo).

Při natáčení videosekvencí můžete v rychlém menu vybrat vyvážení bílé, měření expozice, rozlišení a snímkovací frekvenci. V pravém dolním rohu se ukazuje čas, který je možno ještě nahrát. V režimu prohlížení se v pravém sloupci ukazuje vyvážení bílé, snímkovací frekvence a rozlišení, dále datum a čas pořízení, číslo složky a název souboru, úplně dole pak pořadové číslo snímku (videosekvence). Fotoaparát vás rovněž informuje o tom, že stisk tlačítka OK spustí videosekvenci.

Zde už pak vidíte přehrávání videosekvence. Výpisů se pochopitelně dá zbavit.