Olympus SP-590UZ: 26× zoom pro každého

Objektiv s 26násobným optickým zoomem určitě nebude prost optických chyb. Podívejme se v následujících kapitolách, co problémem bude a co ne. U zkreslení je to jasné. Na širokém ohnisku dochází k opravdu velmi výraznému sférickému zkreslení, které však se vzrůstajícím ohniskem mizí a na nejdelším jsou výsledkem krásné rovné linie.

Ztmavení rohů je rovněž trochu trápením. Na nejširším ohnisku jsou zpravidla ztmavené jen malé růžky, ale poměrně citelně. Poté se to zlepší a zhruba do ohniska 250 mm vinětace není sebemenší problém. Od této ohniskové vzdálenosti ale zase začíná nabývat na síle. Zde už má trochu jiný charakter, viz. snímek nahoře. Rohy jsou plošně celé tmavší a uprostřed je světlejší kolečko.

Po přiclonění se hodnoty na širším ohnisku trochu zlepší. Stejně tak je mírně lepší i průběh do cca 250mm ohniska. Poté vinětace trochu povyskočí, ale stále se pohybuje zhruba do hodnoty 0,6. To znamená, že si prakticky nemáte šanci ji všimnout.

Olympus SP-590UZ je typický představitel nových fotoaparátů, které se bohužel až příliš honí za rozlišením. Na malinkém čipu 1/2,33" tak nabízí velmi vysokých 12 megapixelů. V minulých testech se to u Olympusu mju 9000 a mju Tough 8000 neosvědčilo, fotografie byly kvůli příliš agresivnímu odšumování rozpatlané a bez detailů. SP-590UZ je však fotoaparát vyšší třídy a je možné, že Olympus zde použil lepší algoritmus, na což se nyní podíváme. Je však jasné, že se šumem bude bojovat docela dost.

Testovací scénou je opět CD disk, na jehož modré ploše můžete studovat jasový šum, bílé plochy papíru v pozadí jsou zase hodně háklivé na barevný šum. Prolisy a malá písmena pak ukáží, jak je na tom fotoaparát s ostrostí a zachováním detailů.

Na nejnižší citlivost je fotografie krásně čistá, má jemný jasový šum, který neruší, a ani barevného zde moc nenajdete. Dobrá práce.

Mírně vzrostl jasový šum, stále se jedná o velmi dobrý výsledek. Na ISO 100 si starosti o kvalitu snímku dělat nemusíte.

Vysoká hustota pixelů se začíná projevovat u citlivosti ISO 200. Detaily jsou sice velmi dobře zachovány, ale znatelně zvýšený barevný šum způsobuje zdání méně ostré fotografie. V odšumovacím software není problém se tohoto problému bez větší námahy zbavit. Šum má poměrně příjemnou strukturu.

Od citlivosti ISO 400 už pochopitelně zapomeňte na krásné fotografie. Šum dále roste, a ačkoli není příliš výrazný, odšumovací algoritmus začíná silněji pracovat a snímek působí poměrně zastřeně se sníženou ostrostí. Pro rychlé fotografie, kde nejde o kvalitu, však stále ještě může stačit.

Další navyšování citlivosti již znatelně degraduje detaily a mírně snižuje i barevnost. Opět se začíná objevovat barevný šum. Snímek je jen stěží použitelný. Osobně bych se této citlivosti vyhýbal, co to jen jde.

Citlivost ISO 1600 je naprosto k ničemu. Detaily jsou fuč, barvy taktéž, nepočítám-li oblasti, které fotoaparát silně dobarvuje. Na ISO 1600 zapomeňte, pro fotoaparát je to příliš.

Díky menšímu rozlišení 5 megapixelů vypadá ISO 3200 trochu lépe než předchozí citlivost, ale stále lze vidět spoustu šumu, nevýrazné detaily a velmi slabé barvy.

Nejvyšší citlivost ISO 6400 je také k dispozici v menším rozlišení 5 megapixelů, kvalita obrazu je však tak nízká, že se o jakémkoli využití nedá mluvit. Dále se podívejme na snímky při slabším umělém osvětlení, kde bude na vousech plyšáka velmi dobře patrná úroveň detailů.

Na ISO 64 se dočkáte pěkných a poměrně ostrých snímků. U citlivosti ISO 100 je trochu výraznější šum, který detaily lehce zeslabuje, ale pořád jde o dobrý výsledek. Od ISO 200 to ale začíná být horší, nastupuje hodně barevného šumu. Ten je u ISO 400 odstraňován, ale za cenu podstatně slabších detailů. Při dalším zvýšení citlivosti opět nastupuje barevný šum a ostrost se úplně ztrácí. Při ISO 1600 už není ani poznat, co na snímku bylo. Opravdu nepoužitelná citlivost. ISO 3200 a ISO 6400 jsou k dispozici v nižším rozlišení 5 megapixelů a opět jsou detaily výrazně slabší. Inu, 12 megapixelů na miniaturní snímač je opravdu dost.

I snímky bílé plochy podporují předchozí pozorování. ISO 64 je poměrně čisté, ISO 100 má lehce výraznější jasový šum. U ISO 200 výrazně roste barevný šum, který je u ISO 400 lehce odstraňován. Další citlivost ISO 800 zvyšuje jasový i barevný šum a ISO 1600 už způsobuje velmi nepěkné barevné fleky. Díky menšímu rozlišení a výraznějšímu odšumování jsou citlivosti ISO 3200 a 6400 o něco hladší, ale také viditelně rozmazané.

Na grafu lze rovněž vidět strmý skok šumu při ISO 200 a odšumování při ISO 400. Poměrně zajímavě může vypadat nižší hodnota u ISO 1600 v porovnání s ISO 800, to je však dáno tím, že ISO 800 má výrazný pixelový šum, kdežto ISO 1600 více hrudkový (rozdíly v jasech pixelů v rámci hrudky jsou podstatně nižší).

Olympus SP-590UZ neměl s vyvažováním bílé problémy. Ve stínech mají tváře přirozenou barvu, žádnou šedivou pleť jako u většiny kompaktů neuvidíte. Stejně tak při žárovkovém světle se nedočkáte úplně oranžových snímků, ale rozumně nažloutlých.

Dále se podívejme ještě na venkovní scénu.

Fotoaparát umožňuje nastavit ostrost, kontrast a saturaci snímků. Všechny tyto vlastnosti mohou být nastaveny ve velmi bohatém rozmezí -5 až +5. Začněme ostrostí.

Zvyšování ostrosti se podepíše na výraznějším šumu, ale pokud pracujete za dne s nižšími citlivostmi, dá se použít. S vyššími citlivostmi však hrozí riziko neúměrného navýšení šumu. Dále zde máme kontrast.

Kontrastem právě fotografie z Olympusu SP-590UZ nepřekypují, takže si můžete dovolit trochu jej navýšit a propůjčit tak snímkům život.

I saturace snímků na výchozí nastavení je poněkud slabší, takže můžete mírně přidat. Opět to ale platí pro nižší citlivosti, protože jinak výrazně zvýšíte šum a snímky nebudou pěkné.