Olympus VR-310 a VR-320: jaké je tajemství úspěchu?

Olympus VR-310 a VR-320 jsou velmi malé kapesní ultrazoomy, které v těle velikosti nejmenších kompaktů skrývají 10× a dokonce 12,5× optický zoom. Takto univerzální objektiv v tak malém balení, to zní jako velké lákadlo. Fotoaparáty mají 14MPx CCD snímač, slibují i skvělé supermakro. Pojďme se dnes podívat, jak si vedou v praxi.

 

 

Oba fotoaparáty se sice liší v optickém zoomu, ale doopravdy jde o jeden a tentýž fotoaparát. VR-310 je v podstatě modelem VR-320 s optickým zoomem softwarově omezeným na desetinásobek. Přístroje mají totožné rozměry i hmotnost. I když jde o opravdu velmi levné přístroje (cena kolem 3000 Kč s DPH), je zpracování velmi slušné, přístroje působí tuhým dojmem. Do testu jsme dostali červený VR-310 a modrý VR-320.

Design je příjemný, fotoaparát se vzhledem ke své kategorii docela dobře drží, čemuž trošku pomáhá maličký grip vepředu i vroubkování vzadu. Na přední straně najdete integrovaný blesk, ten ale moc síly zrovna nepobral. Vepředu je také mikrofon a přisvětlovací AF dioda.

Fotoaparáty se snaží lákat i velmi širokoúhlým 24mm ohniskem, což znamená opravdu velmi široký úhel záběru. U modelu VR-310 najdete 10× optický zoom, maximální ohnisko je tedy 240 milimetrů. V této kategorii je to takový slušný základ, který pro běžné potřeby stačí více než bohatě. Světelnost F3,0 na nejširším ohnisku patří k těm lepším, naopak F5,7 na nejdelším je standardně špatná hodnota. Stabilizace je mechanická, tedy realizovaná posunem CCD čipu.

Olympus VR-320 nabídne 12,5× optický zoom. Začíná na stejně širokoúhlých 24 milimetrech, nabídne však o něco delší "konec", který tentokrát znamená 300mm ohniskovou vzdálenost. Světelnost na tomto delším ohnisku je pak F5,9, takže opět žádná sláva, byť je to tradiční hodnota.

Seshora vidíte chromovanou lištu. Tlačítko zapnutí je bez potíží, totéž platí o spoušti. Páčka zoomu se u modelu VR-320 trošku zadrhávala, u VR-310 měla hladší chod. Trochu mi vadilo delší vypínání přístrojů. Občas to prostě chvíli trvá, než se fotoaparát začne vypínat.

LCD displej má velkou 3,0" úhlopříčku, rozlišení je klasických 230.400 bodů (320×240 pixelů). Pozorovací úhly jsou seshora a ze stran docela dobré (viděl jsem lepší, ale i mnohem horší displeje), horší je však pohled zezdola, kdy dochází k silné inverzi barev. Problémem je zobrazování vyfocených fotografií. Využívá poměrně hloupý algoritmus zobrazování, kdy obraz působí jak s polovičním, možná dokonce čtvrtinovým rozlišením. Dokud fotografii opravdu pořádně nezvětšíte, nemáte šanci poznat, zda je fotografie ostrá nebo ne.

Červené tlačítko slouží k nahrávání videosekvencí, připravte se na poměrně dlouhou prodlevu (cca 2 sekundy), než se začne nahrávat. Následuje tlačítko pro prohlížení snímků, bohužel už po 16 sekundách v režimu prohlížení zajíždí objektiv. Při prohlížení snímků a kontrole ostrosti se tak velmi snadno může stát, že budete muset znovu zoomovat. Dále zde máme čtyřsměrný ovladač, kdy směrem nahoru volíte zobrazení displeje, další tři směry aktivují poměrně pěkné quick menu. Problémem je ale rychlost tohoto menu, konkrétně tedy korekce expozice. Fotoaparát totiž zobrazuje náhledy snímků s korekcí a mohu říci, že to opravdu hodně zpomaluje. Prostřední tlačítko slouží jako potvrzovací a šipka dolů umí mazat snímky.

Nakonec zde máme tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu, které je rozděleno na 6 záložek. První dvě se věnují fotografickým nastavením, další videosekvencím, pak je tu nastavení pro prohlížení snímků a dvě záložky pro technická nastavení. Poslední tlačítko s ikonkou otazníku zobrazuje nápovědu k hlavnímu menu.

Napájení energií zajišťuje Li-Ion akumulátor LI-42B s napětím 3,7 V a kapacitou 740 mAh. Oba modely pracují s kartami SD a SDHC

Na displeji si můžete všimnout přehledného umístění většiny ikonek v pravém sloupci, který zároveň odpovídá tzv- quick menu. To je velmi přehledné a má výbornou strukturu, stinnou stránkou je ale pomalost, s jakou fotoaparát reaguje na povely. Nízká rychlost je letitým problémem fotoaparátů Olympus a zatímco u některých modelů už můžeme říci, že jsou svižné, o VR-310 a VR-320 to až tak moc neplatí.

Zejména korekce expozice a vyvážení bílé jsou problematickými parametry. Je příjemné, že se zde ukazuj náhledy jednotlivých nastavení, takže názornost je doslova vynikající, daní za tento luxus je ale to, že než nastavíte nějakou větší korekci expozice, všechno vám uteče. Pro představu, zkusil jsem jiný kompakt této třídy a prodleva mezi snímky s -1EV a +1EV korekcí byla asi kolem 8 sekund (včetně dlouhého ukládání na kartu). U Olympusu celý tento proces zabral dvojnásobek. Menu je děleno na 6 záložek. První dvě jsou fotografické, pak je jedna pro videosekvence, prohlížení snímků a dvě technické.

Zde vidíte menu pro videosekvence a jednu z technických záložek.

Snímky si lze prohlížet celoplošně nebo v menším náhledu včetně důležitých informací o expozici a dalším nastavení. Než se dostanete do menu prohlížení, opět to trvá velmi dlouho, nemluvě o tom, pokud si chcete fotografii zvětšit.

Olympusy VR-310 a VR-320 sice neslibují velké množství nastavení, ale rozsáhlou univerzálnost danou velkým optickým zoomem v malém těle. My se nyní podíváme, jak fotoaparáty fotí.