Panasonic Leica DG Vario-Elmarit 12-60mm / F2.8-4.0 ASPH. / Power O.I.S.

V problematice ostření lze jenom chválit. Objektiv podporuje velmi rychlé ostření, což ale pochopitelně závisí také na použitém fotoaparátu a podpoře ostřících technologií. V případě Lumixu GH5 jsem byl schopen ostřit za časy pod 0,1 sekundy na nejširší ohniskové vzdálenosti. U maximálního zoomu se to pohybuje spíše lehce nad touto hranicí. Vedle autofokusu lze použít i manuální ostření. Se zvětšením náhledu a výborným hledáčkem u GH5 je to velmi snadné i za dost špatného světla. Ocenit lze také velmi tichý chod ostřícího motorku, všimnete si jej při opravdu dosti tichých podmínkách.

Vedle rychlosti ostření potěší objektiv rovněž minimálními ostřícími vzdálenostmi. Na nejširší ohniskové vzdálenosti je to jen 5 centimetrů, postupně to pak sice roste, ale i na maximálním zoom jste na nějakých 10 centimetrech od přední čočky. To znamená, že můžete dosáhnout zhruba 0,64× přepočteného zvětšení, což už stačí i na docela rozumná makra. Klasické makro zvětšení to sice není, ale vzhledem k delší ohniskové vzdálenosti mohou snímky vypadat opravdu dost slušně.

Vyzkoušel jsem i makro předsádku Raynox DCR-150 (4,8 dioptrie), nicméně zde docházelo k vinětaci. Zvětšení ale vzrostlo na 0,93× násobek a ostřit bylo možné od 5 cm od přední čočky předsádky.

Na tradičním snímku kleští se můžete podívat, jaké zvětšení vás zhruba očekává. Není to vůbec špatné.

Testovaný objektiv se vyznačuje dobrou světelností F2,8 - 4,0. Proti F3,5-5,6 verzi tak ve většině ohniskového rozsahu nabídne zhruba dvě třetiny EV navíc, u delších ohniskových vzdáleností dokonce 1 EV. Díky tomu lépe fotí za horšího světla a umožní také více mazat pozadí. Maximální hodnota clony je F22 v celém rozsahu. Na dnešní dobu překvapí ten fakt, že irisová clona má 9 lamel.

S lepší světelností rostou také možnosti mazání pozadí. Podíváme se, jak jemně to tedy objektiv vlastně umí.

Na zoomovací objektiv je to solidní. Odlesky jsou docela plné, okraje jsou jen o trochu výraznější.

S přicloněním pochopitelně roste hloubka ostrosti. Bokeh je nadále v rámci možností docela jemný, za krémový bych jej ale neoznačil.

V tomto případě nebylo možné otestovat pouze optickou stabilizaci objektivu, neboť její zapnutí automaticky znamenalo i zapnutí mechanické stabilizace ve fotoaparátu. Používá se tak duální verze. Test proběhl s přepočtenou ohniskovou vzdáleností 120 mm.

Více než polovinu ostrých snímků (řekněme dostatečně ostrých) jsem dostal maximálně při času 1/4 sekundy, plně ostré snímky ale občas dostanete i na delších časech a 1/2,5 sekundy není zas takovou výjimkou. Bez jakékoli stabilizace byla tímto hraničním časem 1/80 sekundy, tedy něco přes 4 EV. Kolik z toho připadá na mechanickou a kolik na optickou, těžko soudit. Je nicméně dobré říci fakt, že zatímco na 1/60 a 1/50 sekundy se mi ostrý snímek snad ani nepovedlo vyfotit, na 1/40 a 1/30 sekundy to paradoxně nebyl vůbec problém.