Panasonic Lumix DMC-F1:Stále ještě dobrá volba

Ovládání

Ovládání přístroje je víceméně shodné s ostatními Panasoniky. Je příjemné, přehledné, ergonomické, pohotové – nebojíme se říci “návykové”. Vše potřebné je okamžitě dostupné v jednom či dvou krocích, podstatné informace přehledně zobrazuje displej. Ukazuje se, že zkušenosti Panasonicu se spotřební elektronikou zužitkovala firma správným způsobem, když vývoj optiky nechala na jiném expertovi – německé Leice, a sama postarala se o oblast, které rozumí nejlépe.
(Je smutnou pravdou, že někteří proslulí, dlouholetí výrobci klasické fototechniky leckdy při přechodu na digitální technologii troskotají právě na nepřehledném a zmateném ovládání jinak vynikajících přístrojů.)

Objektiv

Objektiv pojmenovaný Leica Vario – Elmerit, (nebo také plným jménem DC Vario-Elmarit 1:2,8 – 4,9/5,8 – 17,4 ASPH), poskytuje klasický 3x optický zoom. Je to univerzální objektív se světelností 1:2,8 (Wide) až 4,9 (Tele) s ohniskovou vzdáleností 5,8 mm až 17,4 mm, což je při prepočtu na 35-mm kinofilm 35 mm až 105 mm. Tak široké rozpětí umožňuje požít ef-jedničku stejně na krajinu jako na portrét, samozřejmě v rámci obecných omezení své třídy. Optická soustava je složena ze sedmi prvků v šesti skupinách, z toho tři členy jsou asférické.
Jak se osvědčil v praxi? Je nutno říct, že objektiv z F1 kreslí ostrý a kvalitní obraz, s minimálním zkreslením. Ono zkreslení je patrné pouze při nejkratším ohnisku, tedy při širokoúhlých záběrech, a týká se linií blízko okraje snímku. To je možno pozorovat až při zvětšení snímku na A4ku. U malého zoomového objektivu je to nezvykle dobrý výsledek. Při použití ohnisek od 50mm do 105 mm (ekviv.) již žádné zkreslení nepostřehneme.

Barevná vada (chromatická aberace), známá Achillova pata digitálních fotoaparátů, se zde projevuje jen nepatrně, při snímcích s maximálním kontrastem. Pokud budeme srovnávat DMC-F1 s ostatními třímegovými kompakty, budeme konstatovat, že při redukci této vady zobrazení se konstruktéři objektivu vytáhli.

Při větším zoomu jsme pozorovali přirozený pokles světelnosti, který byl při horších světelných podmínkách poněkud na škodu jinak spolehlivému autofokusu. To však není nic neobvyklého. Vezmeme –li v úvahu rozměry tohoto objektivu a třídu, do níž přístroj patří, musíme konstatovat, že objektiv se povedl. Mimochodem, kdo vlastně jsou jeho konstruktéři? Panasonic, jak známo, používá na svých přístrojích objektivy od proslulé firmy Leica, což nezapomíná marketingově využít. V reálném životě je to tak, že objektivy jsou navrženy a vyvinuty přímo německou společností Leica AG, která vypočítá optický model, navrhne materiál, realizační postupy a výrobní tolerance. Fyzicky ovšem realizuje výrobu objektivů mateřská společnost Panasonicu, japonská Matsushita. Je to Leica, není to Leica? My bychom řekli, že ano.

Ostření

Pokud máte štěstí na dobré světelné podmínky, nebudete mít s DMC-F1 problém. V celém rozsahu zoomu bude ostřit rychle a přesně. Když však dojde na delší časy, řekněme nad 1/60, stává se, že autofokus se poněkud poplete a nedokáže zaostřit. Pokud se to stane, zamrká na fotografa dioda vedle hledáčku a zelená tečka na LCD.
V době své tržní premiéry překvapil tento Panasonic kontinuálním autofokusem, tedy průběžným automatickým zaostřováním objektu, na nějž míříme objektivem - v tuto roční dobu to může být například lyžař. Před rokem byla tato funkce u třímegapixelového kompaktu smělým nakouknutím do třídy profesionálních přístrojů.

Hledáček a displej

Displej s úhlopříčkou 1,5 inch, tj. 38mm, zobrazuje téměř 100 procent snímané plochy, rychle reaguje a jak již jsme uvedli, indikuje přehledně všechna důležitá nastavení. Při naklánění téměř nemění kontrast. Pokud jej však srovnáme s “panasonickými” displeji v ostatních třídách, např. s aktuálně recenzovaným, také již starším Lumixem FZ2, je jeho viditelnost, zvláště za nižší hladiny osvětlení, přece jen horší. Takové srovnání se však může zdát nefér. Průhledový hledáček, umístěný blízko objektivu, zaujme naznačenou paralaxou, která se zákonitě projevuje při fotografování zblízka.

Expozice

Jak jsme se už zmínili, za dne při dobrých světelných pomínkách tento kompakt nemá s expozicí problémy, vyvážení barev vcelku odpovídá realitě. Občas se stane, že je záběr mírně přeexponován, což ale případně spraví jeden krok EV směrem dolů. V přítmí si všimneme nárůstu šumu. Při umělém světle, jak zářivkovém, tak žárovkovém, je výsledek vždy ve hvězdách. Občas se zadaří, občas ne. Nejlepší definicí řečených výsledků je asi výraz “nevyrovnané”. Automatické vyvážení bílé zde (při horších světelných podmínkách) raději přeskočíme a nastavíme jej manuálně – tím dosáhneme výrazného zlepšení. Bod bodového měření expozice je svázán s bodem ostření (položka Spot Mode v menu), je to funkce, již není možné dostatečně vychválit. Bez možnosti expozice “na světla” nebo “na stíny” je každý fotopřístroj spíše jen hračkou.

Přístroj má tendenci ke chladnějšímu barevnému podání, tedy s lehkým posunem k modré a zelené.

Je načase zmínit se o motivových expozičních programech. Vybíráme mezi nimi volícím kolečkem na horní straně aparátu, jak je obvyklé. Piktogram srdíčka označuje volbu pro ty z nás, kteří by nejraději měli přístroj s jediným tlačítkem – spouští. Tento program nepustí uživatele k žádné funkci s výjímkou komprese snímku. Další volba s ikonou fotoaparátu symbolizuje režim, v němž sice taktéž nemáme kontrolu nad clonou a časem, ale ostatní volby měnit můžeme. Ostatně plnou kontrolu nad expozicí nemáme nikdy, neboť přístroj je plný automat. Je proč toho želet, neboť přístroj s tak dobrou optikou by si zasloužil možnost manuálního nastavení. Makro, portrét, krajina a noční snímek jsou běžné věci a není třeba je rozvádět. Na samém konci otočného voliče najdeme pak režim Barevný efekt, v němž můžeme snímek posunout směrem k teplým nebo chladným tónům (teplé zabarvení se hodí v zimě) nebo zvolit černobílý režim.
Šikovná je funkce sekvenčního snímání, kdy aparát zvládá až čtyři snímky za sekundu.

Korekce expozice je zcela klasicky +/–2 EV po krocích 1/3, užitečný je Auto Bracketing +/–1 EV, taktéž po 1/3.
Zmíníme i možnost ukládání videosekvencí, a to krátkým souslovím – nic zvláštního. Pokud se rozhodneme pro tuto řadu fotoaparátů, nebude určitě video tím hlavním lákadlem.

Blesk

Výkon blesku je, co se dosahu týče, mírně nadprůměrný, což znamená, že se s dostaneme na více než čtyři metry přijatelně osvětlené scény. Horší je, že výkon blesku nelze nastavit ručně, a tak se při jeho použití občas dočkáme silně přepálených záběrů. Blesk umístěný hned vedle objektivu je vždycky trochu problematická věc, ovšem u kompaktů to jinak nejde. Proto občas vyfotíme kromě kýžené scény i poletující zrnka prachu. Sympatickou vlastostí blesku je jeho téměř okamžité nabití, alespoň při plných bateriích.

Ukládání snímků

V roli “digitálního filmu” figuruje SD karta, standardní dodávka obsahuje 16MB, takže je pořeba do nákladů na nákup přístroje rovnou započítat větší kartu. Díky firmě Panasonic jsme spolu s fotoaparátem obdrželi i 512MB SD kartu, takže nedostatek místa nás netrápil. Ukázalo se, že ukládání snímků je u DMC-F1 podstatně rychlejší než u předcházejích kompaktních modelů téže firmy. Údaje o rozlišení a kompresi najdete na předchozí stránce v tabulce, nebo na následující stránce i s ilustračními fotografiemi.

To ostatní

Nastavení digitálního zvuku závěrky se může zdát zbytečným luxusem, ovšem pouze do chvíle, kdy máme za úkol zachytit akční, rychle se měnící scénu. Zvukem zjistíme nejlépe okamžik, kdy přesně vniklo do objektivu světlo.
Přístroj zásobuje elektřinou Li-Ion akumulátor, v dodávce je nabíječka. Není třeba nabíjet příliš často, i když přesnou dobu vybití akumulátoru jsme nezjistili. Příznivě zapůsobil fakt, že ani při delší práci v mrazu nejevil přístroj náchylnost k poruchám činnosti.

Součástí dodávky je i praktický a pěkný obal typu “skořepina”, který sice není i díky zadrhávajícímu se zipu příliš pohotový, zato však poskytuje solidní ochranu přístroje uvnitř schovaného. (Když autor této recenze, vybaven DMC-F1, spatřil při čekání na autobus jedoucí fekální vůz – dlouhodobý předmět svého fotografického zájmu -, zažil právě pro nepohotovost uvedeného obalu několik horkých chvil doprovázených rozpačitými pohledy ostatních cestujících.)