Panasonic Lumix DMC-FX5: Šperk s optickým stabilizátorem
Panasonic pokračuje v řadě kompaktů, vyznačujících se svěžím designem, optikou od Leicy a příjemným ovádáním. Lumix DMC-FX5 má kromě toho ještě optický stabilizátor, což z něj v oblasti kompaktů dělá bílou vránu. Na pultech prodejen by se měl objevit během měsíce března.
Kapitoly článku:
- Panasonic Lumix DMC-FX5: Šperk s optickým stabilizátorem
- Ovládání a další popis
- Praktické zkušenosti
- Závěr
Koncepce a design
Při prvním potěžkání přístroje v ruce zjistíte jednu prostou věc: Lumix DMC-FX5 je krásný. Je to vlastně klasická cihlička s excentricky umístěným objektivem a mohlo by se zdát, že s tímto hábitem již po vizuální stránce mnoho dělat nelze. Omyl. FX5 provází pocit luxusu a exkluzivity, stříbrné okruží objektivu poukazuje na důraz, který klade výrobce na optickou stránku přístroje. Ještě nedávno bylo zvykem, že fotoaparáty s přívlastkem "digitální šperk" byly zcela podřízeny designu v tom směru, že i při kvalitním a pečlivém zpracování nenabízely kromě krásy tolik jako "normální" kompakty v téže cenové hladině.
DMC-FX5 je dál v tom, že disponuje mj. 4Mpix čipem a optickým stabilizátorem, který do oblasti kompaktů uvedl právě Panasonic, respektive jeho mateřská firma Matsushita. Jediné, co bychom tělu přístroje vytkli, je kryt USB portu, což je odklopitelná destička připevněná k tělu jakousi gumovou nudlí. Není to podle našeho názoru ani krásné, ani praktické, i když stejné řešení je k vidění i na kompaktech jiných výrobců. Krytku ovšem budete zvedat jen při přesypávání snímků do počítače, a tak to vlasně ani nevadí.
Obrazový snímač
Srdcem přístroje je čtyřmegový CCD čip, který si Panasonic - resp. Matsushita - nenechává jako většina ostatních výrobců postavit u jiné firmy, nýbrž si jej vyrábí sám. Výhodou snímače šitého na míru je to, že již při jeho výrobě jsou vzaty v potaz vlastnosti plánovaného objektivu a jejich souhru lze snáze uhlídat. Čip neposkytuje příliš velký rozsah citlivosti - automatika nebo uživatel volí ISO 50, 100 nebo 200. To na druhé straně znamená, že se nemusíme obávat nadměrného šumu. Nižší citlivost má svou logiku v souvisosti s vestavěným optickým stabilizátorem, díky němuž nemusíme tak často sahat k vyššímu ISO pro zkrácení času při focení z ruky. Kromě klasického poměru stran snímku 4:3 dostaneme ze snímače i formát HDTV, tedy 16:9. Kromě čtyřmegového rozlišení 2304 x 1728 můžeme zvolit 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480 nebo již zmíněné HDTV o rozměrech 1920 x 1080. Jak jste si povšimli, z nějakých důvodů zde chybí rozlišení třímegové.
Objektiv
Rozplývat se chválou nad objektivy, které osazuje Panasonic do svých kompaktů, už snad ani není třeba. Německá Leica, která tyto objektivy navrhuje, datuje počátek své historie do roku 1849 a dlouhá desetiletí patří k naprostým špičkám oboru. Zoom je trojnásobný, což je kompaktový standard. Co ovšem standardní není, je optický stabilizátor O.I.S., který je do optiky integrován. Je to zařízení, které vyrovnává vertikální i horizontální chvění fotoaparátu při fotografování z ruky, přičemž dokáže kompenzovat oba "třasy", z nichž se klepání našich rukou skládá - jemné chvění a větší pravidelné výkyvy.
Na další stránce této recenze se můžete přesvědčit, že si O.I.S. svým výkonem nezadá se svými bratříčky vestavěnými do výborné panasonikové EVF zrcadlovky FZ10 a do jednodušších EVF modelů FZ1 a FZ2, přičemž ovšem zde jde o ultrazoomy s velkými objektivy.
LCD a hledáček
Povedený optický průhledový hledáček jsme v podstatě nevyužívali, protože LCDčko zde poskytuje dobré služby. Jeho světelnost lze upravit v menu, na standardní nastavení je dobře čitelný a "nepřechází" z něj oči - uživatelé starších kompaktů jistě vědí, jaký jev máme na mysli. Pokun na LCD pohlížíme příliš zešikma, jeví se obrázek poněkud tmavší. Pro tento případ (nejčastěji při fotografovní makra se stativem) využijeme uvedené volitelné zesvětlení displeje.
Zobrazují se všechna významná nastavení, po namáčknutí se dozvíme, jakou clonu a čas přístroj zvolil. Do expozice přímo zasahovat nemůžeme, nicméně při nevyhovující cloně nebo času lze změnit kreativní režim a případně provést korekci expozice volbou EV v rozsahu +/-2 EV. Jednou z voleb zobrazení je možnost nechat vykreslit na LCD mřížku ze dvou vertikál a dvou horizontál, která usnadňuje kompozici snímku těm z nás, kteří se snaží dodržovat fotografické kánony. LCD má v úhlopříčce 1,5 palce a využívá 114.00 pixelů.
Ovládání
Kdo se někdy seznámil s menu některého Panasonicu, zná je v podstatě všechny. O návykovosti tohoto přehledného ovládání jsme se již zmiňovali v recenzi na Lumix DMC-F1, jenž lze v určitém smyslu vnímat jako předchůdce FX pětky. Na horní straně přístroje je zde pouze spoušť, jejímž okružím se zoomuje (kdo je zvyklý na kompakty od Nikonu, bude místo vypínání přístroje zoomovat - okruží spouště používají v Nikonu jako vypínač.) Otočný volič režimů je na zadní straně v dosahu palce, je umístěn tak, aby netrčel z těla přístroje (a nebyl tedy zranitelný), přitom není omezena jeho přístupnost.
K hlavním volbám se dostaneme přímo, bez nutnosti listovat v menu, a to pseudojoystickovým kolečkem umístěným pod voličem režimů. Konkurovat Panasonicu v přehlednosti a celkovém zpracování menu u DF může jen jiný starý pardál v oblasti spotřební elektroniky - Sony. Digitální fotoaparát je totiž ve stejné míře počítač i fotoaparát, a proto je dobré mít zkušenosti z obou oblastí. Panasonic se s optikou obrátil na optiky a sám se pustil do oblasti, s níž má nejvíce zkušeností. Opět se ukazuje, že to byla dobrá volba.
Expozice
Největší pihou na kráse je u tohoto přístroje absence manuálního režimu. Výrobce by asi namítal, že pro uživatele kompaktních fotoaparátů je důležitější pohotovost a snadné zacházení, než milióny nejrůznějších nastavení a voleb. Na druhé straně zařazení manuálního režimu, nebo alespoň priority clony a času (jako např. u FZ2) by řádově zvětšilo akční rádius tohoto přístroje. Vynikající optika, stabilizátor, dobře udělaný firmware, to vše vytváří předpoklady k tomu, aby FX5 byl využitelný i jinak než na víkendové focení na procházce. Bez plného manuálu je však kreativita majitele výrazně omezena. Pokročilejší fotograf uvítá alespoň již uvedené zobrazování použité clony a času na displeji po namáčknutí spouště.
Kreativní režim označený srdíčkem je volbou, při níž necháváme všechna nastavení v režii samotného fotoaparátu. Použití blesku, volba scénického režimu, vyvážení bílé atd. vykoná automatika. Pro začátečníka ideální, pokročilý uživatel se ve většině případů tomuto nastavení vyhne. Expoziční režim Program spočítá clonu a čas, všechny ostatní volby jsou na vás. Tento režim využijete asi nejčastěji. Režim Krajina nastaví velkou hloubku ostrosti a zaostří do dáli, jak se můžete přesvědčit na fotografiích na následující straně. Zajímavé je, že FX5 nabízí celkem tři portrétní režimy: běžný portrét, noční portrét a autoportrét. Expozice s bleskem vrací poněkud nepřirozené barvy, je dobré na těchto snímcích zvýšit saturaci.
Komunikace dovnitř i navenek
Úložištěm snímků je SD/MMC karta, v dodávce najdeme jednu s kapacitou 16MB. Na ni se v nejvyšším rozlišení vejde jen pár snímků, a tak je k nákladům třeba připočítat nákup většího SDčka. S počítačem se přístroj domlouvá tradičně přes USB. Součástí balení je i nabíječka, v níž lze občerstvit plochý Li-Ion akumulátor.
Při prvním potěžkání přístroje v ruce zjistíte jednu prostou věc: Lumix DMC-FX5 je krásný. Je to vlastně klasická cihlička s excentricky umístěným objektivem a mohlo by se zdát, že s tímto hábitem již po vizuální stránce mnoho dělat nelze. Omyl. FX5 provází pocit luxusu a exkluzivity, stříbrné okruží objektivu poukazuje na důraz, který klade výrobce na optickou stránku přístroje. Ještě nedávno bylo zvykem, že fotoaparáty s přívlastkem "digitální šperk" byly zcela podřízeny designu v tom směru, že i při kvalitním a pečlivém zpracování nenabízely kromě krásy tolik jako "normální" kompakty v téže cenové hladině.
DMC-FX5 je dál v tom, že disponuje mj. 4Mpix čipem a optickým stabilizátorem, který do oblasti kompaktů uvedl právě Panasonic, respektive jeho mateřská firma Matsushita. Jediné, co bychom tělu přístroje vytkli, je kryt USB portu, což je odklopitelná destička připevněná k tělu jakousi gumovou nudlí. Není to podle našeho názoru ani krásné, ani praktické, i když stejné řešení je k vidění i na kompaktech jiných výrobců. Krytku ovšem budete zvedat jen při přesypávání snímků do počítače, a tak to vlasně ani nevadí.
Obrazový snímač
Srdcem přístroje je čtyřmegový CCD čip, který si Panasonic - resp. Matsushita - nenechává jako většina ostatních výrobců postavit u jiné firmy, nýbrž si jej vyrábí sám. Výhodou snímače šitého na míru je to, že již při jeho výrobě jsou vzaty v potaz vlastnosti plánovaného objektivu a jejich souhru lze snáze uhlídat. Čip neposkytuje příliš velký rozsah citlivosti - automatika nebo uživatel volí ISO 50, 100 nebo 200. To na druhé straně znamená, že se nemusíme obávat nadměrného šumu. Nižší citlivost má svou logiku v souvisosti s vestavěným optickým stabilizátorem, díky němuž nemusíme tak často sahat k vyššímu ISO pro zkrácení času při focení z ruky. Kromě klasického poměru stran snímku 4:3 dostaneme ze snímače i formát HDTV, tedy 16:9. Kromě čtyřmegového rozlišení 2304 x 1728 můžeme zvolit 1600 x 1200, 1280 x 960, 640 x 480 nebo již zmíněné HDTV o rozměrech 1920 x 1080. Jak jste si povšimli, z nějakých důvodů zde chybí rozlišení třímegové.
Objektiv
Rozplývat se chválou nad objektivy, které osazuje Panasonic do svých kompaktů, už snad ani není třeba. Německá Leica, která tyto objektivy navrhuje, datuje počátek své historie do roku 1849 a dlouhá desetiletí patří k naprostým špičkám oboru. Zoom je trojnásobný, což je kompaktový standard. Co ovšem standardní není, je optický stabilizátor O.I.S., který je do optiky integrován. Je to zařízení, které vyrovnává vertikální i horizontální chvění fotoaparátu při fotografování z ruky, přičemž dokáže kompenzovat oba "třasy", z nichž se klepání našich rukou skládá - jemné chvění a větší pravidelné výkyvy.
Na další stránce této recenze se můžete přesvědčit, že si O.I.S. svým výkonem nezadá se svými bratříčky vestavěnými do výborné panasonikové EVF zrcadlovky FZ10 a do jednodušších EVF modelů FZ1 a FZ2, přičemž ovšem zde jde o ultrazoomy s velkými objektivy.
LCD a hledáček
Povedený optický průhledový hledáček jsme v podstatě nevyužívali, protože LCDčko zde poskytuje dobré služby. Jeho světelnost lze upravit v menu, na standardní nastavení je dobře čitelný a "nepřechází" z něj oči - uživatelé starších kompaktů jistě vědí, jaký jev máme na mysli. Pokun na LCD pohlížíme příliš zešikma, jeví se obrázek poněkud tmavší. Pro tento případ (nejčastěji při fotografovní makra se stativem) využijeme uvedené volitelné zesvětlení displeje.
Zobrazují se všechna významná nastavení, po namáčknutí se dozvíme, jakou clonu a čas přístroj zvolil. Do expozice přímo zasahovat nemůžeme, nicméně při nevyhovující cloně nebo času lze změnit kreativní režim a případně provést korekci expozice volbou EV v rozsahu +/-2 EV. Jednou z voleb zobrazení je možnost nechat vykreslit na LCD mřížku ze dvou vertikál a dvou horizontál, která usnadňuje kompozici snímku těm z nás, kteří se snaží dodržovat fotografické kánony. LCD má v úhlopříčce 1,5 palce a využívá 114.00 pixelů.
Ovládání
Kdo se někdy seznámil s menu některého Panasonicu, zná je v podstatě všechny. O návykovosti tohoto přehledného ovládání jsme se již zmiňovali v recenzi na Lumix DMC-F1, jenž lze v určitém smyslu vnímat jako předchůdce FX pětky. Na horní straně přístroje je zde pouze spoušť, jejímž okružím se zoomuje (kdo je zvyklý na kompakty od Nikonu, bude místo vypínání přístroje zoomovat - okruží spouště používají v Nikonu jako vypínač.) Otočný volič režimů je na zadní straně v dosahu palce, je umístěn tak, aby netrčel z těla přístroje (a nebyl tedy zranitelný), přitom není omezena jeho přístupnost.
K hlavním volbám se dostaneme přímo, bez nutnosti listovat v menu, a to pseudojoystickovým kolečkem umístěným pod voličem režimů. Konkurovat Panasonicu v přehlednosti a celkovém zpracování menu u DF může jen jiný starý pardál v oblasti spotřební elektroniky - Sony. Digitální fotoaparát je totiž ve stejné míře počítač i fotoaparát, a proto je dobré mít zkušenosti z obou oblastí. Panasonic se s optikou obrátil na optiky a sám se pustil do oblasti, s níž má nejvíce zkušeností. Opět se ukazuje, že to byla dobrá volba.
Expozice
Největší pihou na kráse je u tohoto přístroje absence manuálního režimu. Výrobce by asi namítal, že pro uživatele kompaktních fotoaparátů je důležitější pohotovost a snadné zacházení, než milióny nejrůznějších nastavení a voleb. Na druhé straně zařazení manuálního režimu, nebo alespoň priority clony a času (jako např. u FZ2) by řádově zvětšilo akční rádius tohoto přístroje. Vynikající optika, stabilizátor, dobře udělaný firmware, to vše vytváří předpoklady k tomu, aby FX5 byl využitelný i jinak než na víkendové focení na procházce. Bez plného manuálu je však kreativita majitele výrazně omezena. Pokročilejší fotograf uvítá alespoň již uvedené zobrazování použité clony a času na displeji po namáčknutí spouště.
Kreativní režim označený srdíčkem je volbou, při níž necháváme všechna nastavení v režii samotného fotoaparátu. Použití blesku, volba scénického režimu, vyvážení bílé atd. vykoná automatika. Pro začátečníka ideální, pokročilý uživatel se ve většině případů tomuto nastavení vyhne. Expoziční režim Program spočítá clonu a čas, všechny ostatní volby jsou na vás. Tento režim využijete asi nejčastěji. Režim Krajina nastaví velkou hloubku ostrosti a zaostří do dáli, jak se můžete přesvědčit na fotografiích na následující straně. Zajímavé je, že FX5 nabízí celkem tři portrétní režimy: běžný portrét, noční portrét a autoportrét. Expozice s bleskem vrací poněkud nepřirozené barvy, je dobré na těchto snímcích zvýšit saturaci.
Komunikace dovnitř i navenek
Úložištěm snímků je SD/MMC karta, v dodávce najdeme jednu s kapacitou 16MB. Na ni se v nejvyšším rozlišení vejde jen pár snímků, a tak je k nákladům třeba připočítat nákup většího SDčka. S počítačem se přístroj domlouvá tradičně přes USB. Součástí balení je i nabíječka, v níž lze občerstvit plochý Li-Ion akumulátor.
