Panasonic Lumix FZ1000: legenda je zpátky

 

 

Vzhledem k velikosti senzoru a poměrně slušnému zoomu nepřekvapí, že nejde zrovna o malý ultrazoom a jeho hmotnost s baterií a kartou se dostala na 831 gramů. Proti běžným ultrazoomům jde jednoduše o dost velký fotoaparát. Ke zpracování nemám větších výhrad, jedinou výjimkou je jemné štěrkání v objektivu (sám o sobě ale nemá vůli). Grip má rozumnou velikost, takže i držení fotoaparátu hodnotím jako slušné.

Vepředu vidíte velký objektiv Leica, nad ním výklopný blesk a kousek za gripem pak přisvětlovací AF diodu. Funguje také jako kontrolka samospouště.

Objektiv Leica nabídne 16× optický zoom, což je skoro dvakrát tolik, co jeho nejbližší konkurent v podobě Sony Cyber-shot RX10. Začíná na širokoúhlých 25 milimetrech, maximem je pak 400 mm. Světelnost se může pochlubit hodnotami F2,8 na nejširší a F4,0 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Závit pro filtry má průměr 62 mm. Zoomování je možné provést jak pomocí prstence na objektivu, tak i pomocí páčky zoomu.

Panasonic tvrdí, že zoom je pětirychlostní, přesně to ale potvrdit nemohu (rozdíly mezi režimy jsou malé na to, abych byl schopen všechny od sebe odlišit). I když jsem slyšel výtky na adresu rychlosti zoomu, přijde mi, že maximální rychlost je dostatečná (trochu zleniví akorát okolo ohniskových vzdáleností 60 až 100 milimetrů). Naopak bych uvítal pomalejší zoom u videa. Tam je zoom dle mého názoru zbytečně rychlý a RX10 v tomto působí značně přirozeněji. Při ovládání prstencem si navíc musíte dávat pozor na to, abyste netočili až příliš pomalu. Fotoaparát tak pomalý převod nepodporuje a výsledkem je skokové zoomování o ty nejmenší kroky, které jsou zoomovacím motorkem podporovány.

Objektiv má na sobě vyznačené hodnoty přepočtených ohniskových vzdáleností. Opět je vidět zoomovací prstenec, kterému se ale může přiřadit funkce ostření (přepínačem nalevo). Úplně nalevo na těle vidíte kolečko snímacích režimů, konkrétně je zde na výběr jednorázové a sériové focení, bracketing, samospoušť a intervalové snímání. Po stranách jsou ouška na provlečení popruhu.

Interní blesk se posouvá směrem vpřed a nahoru. Za ním jsou mikrofony pro nahrávání stereo zvuku a sáňky na externí blesk. Na levé straně hledáčku je posuvné tlačítko pro mechanické vyklopení blesku.

Podstatně rozsáhlejší je pravá strana. Tady je páčka pro zapnutí a vypnutí přístroje s rozumnou tuhostí. Kolečko fotografických režimů má sice výraznější aretaci, ale přesto nepřehnanou tuhost a díky solidní výšce se překvapivě snadno ovládá. Vpravo jsou pak funkční tlačítka Fn1 a Fn2, přičemž to druhé je ve výchozím nastavení vyhrazeno pro Wi-Fi. Oběma lze nastavit jednu z více než 40 funkcí.

Červené tlačítko již standardně funguje pro natáčení videa. Prodleva na spuštění je krátká, video se začne točit za zhruba 0,4 až 0,5 sekundy od zmáčknutí tlačítka. Stejná prodleva je i na vypnutí, tzn. že nahrajete ještě o necelých půl sekundy více videa než byste chtěli. Vepředu je tlačítko spouště, které se mi ale moc nelíbilo (pochopitelně subjektivně). Nemá vyloženě moment namáčknutí, pouze zvyšuje odpor. Focení snímku tedy není o cvaknutí spouště, ale o jejím "gumovém" dotlačení na relativně delší dráze chodu. Páčka zoomu je na tom lépe, síla vychýlení ovlivňuje rychlost zoomování. S trochou cviku umožňuje přesné zazoomování, ale nejprve si musíte zvyknout na trochu větší setrvačnost. V momentě puštění páčky fotoaparát ještě něco dozoomuje a z počátku se mi zejména u videa často stávalo, že jsem "přezoomoval" a navolil delší ohniskovou vzdálenost (větší zoom), než jsem původně zamýšlel.

Nad displejem je 0,39" elektronický hledáček (EVF, LVF), jehož rozlišení činí 2,359 milionu bodů (1024×768 RGB pixelů). Díky tomu má vskutku velmi ostrý obraz, možná až moc pěkný a reálné snímky pak tak úžasně vypadat nemusí. Při manuálním ostření se může zvětšovat náhled uprostřed obrazu a spolu s focus peakingem se snadno ostří i za hodně špatného světla. Pochopitelně je nutné počítat s tím, že za špatného světla může klesnout zobrazovací frekvence pod 30 snímků za sekundu a obraz se začne trochu škubat. Hledáček se automaticky zapíná při přiblížení oka. Nalevo od něj vidíte funkční tlačítko Fn5, kterému opět můžete přiřadit jednu z více než 40 funkcí. Osobně jsem si sem dal zapínání RAWu.

3,0" displej má rozlišení 921.000 bodů (640×480 RGB pixelů). Pozorovacím úhlům není co vytýkat (kontrast klesá ze stran jen mírně) a pochválit lze rozhodně to, že jde o plně polohovací displej.

Dostáváme se k ovládacím prvkům na zadní straně přístroje. Nad displejem vedle hledáčku je páčka na přepínání ostřících režimů AFS/AFF na AFC a manuální ostření MF. Tlačítko AF/AE LOCK lze v menu přiřadit čtyři funkce. Zamknutí ostření, expozice, obojího nebo zaostření AF-ON. Dále zde vidíte další funkční tlačítko Fn3. Opět máte k dispozici přes 40 funkcí, ve výchozím stavu je zde namapováno quick menu, které je rozděleno do dvou řádků. K pohybu v něm lze využít šipek, ale také otočné kolečko v pravém horním rohu. To přepíná mezi jednotlivými funkcemi v menu. V režimu focení je to výborný prostředek pro nastavení clony a času. Zmáčknutím kolečka dovnitř se přepínáte v režimu M mezi nastavováním clony a času. V režimem A, S a P lze totéž zmáčknutí kolečka využít ke korekci expozice. Rychlé a funkční.

Následuje režim prohlížení fotografií. Pokud v menu zapnete prioritu režimu přehrávání, je možné páčkou zoomu zvětšit právě zobrazený vyfocený snímek (bez této priority začne páčka okamžitě fungovat jako zoom, zruší náhled snímku a pro zobrazení právě vyfoceného snímku ve větším je nutné vejít do režimu prohlížení). Nebyl by to Panasonic, kdyby tu zase nebylo přehnaně rychle nastupující úsporný režim objektivu. Po pouhých 15 sekundách v režimu prohlížení se zatáhne objektiv a pokud chcete rychle fotit, musíte čekat, než se fotoaparát znovu celý nastartuje. Je to vzteku zejména tehdy, když nastavujete scénu, např. manuálně ostříte, pak kontrolujete, zda jste zaostřili dobře nebo nikoli. Úsporný režim objektivu toto celé při kontrole rozhodí a můžete nastavovat znova. Tlačítko DISP upravuje zobrazení displeje.

Čtyřsměrný ovladač směrem nahoru umožňuje navolit ISO citlivost, vpravo vyvážení bílé, dole makro a vlevo ostřící body. Uprostřed je tlačítko MENU/SET, které spouští hlavní menu fotoaparátu, případně slouží k potvrzování voleb. Vybranou volbu lze rovněž potvrdit namáčknutím spouště. Jako poslední je tu funkční tlačítko Fn4. V menu nabídkách se vrací o jednu úroveň zpátky.

Na pravé straně najdete vstup pro dálkové ovládání, HDMI a USB port.

Levá strana ukazuje vstup pro externí mikrofon. Na těle objektivu jsou pak dva přepínače. Ten první nastavuje funkci prstenci objektivu, a to zoomování nebo zaostřování. O zoomování jsme již mluvili. Ostření je lepší, tam je vazba jemnější a velmi mírné pootočení se také na změně ostrosti projevuje plynule, mírně a nikoli s jemnými skoky.

Vespod je kovový závit pro stativ, který není v ose objektivu. Pod gripem je pak krytka prostoru pro baterii a paměťovou kartu. Je jištěna posuvnou pojistkou.

Pod touto krytkou je Li-Ion akumulátor DMW-BLC12E s napětím 7,2 V a kapacitou 1200 mAh. Fotoaparát si rozumí s paměťovými kartami SD, SDHC a SDXC včetně verzí s UHS-I rozhraním.

K fotoaparátu dostanete krytku objektivu (která ale dost špatně drží), popruh, Li-Ion akumulátor, sluneční clonu, akumulátor s kabelem (ten v testovacím balení chyběl), DVD a USB kabel.

Panasonic Lumix FZ1000 jsme si ve zkratce představili, v dalších kapitolách se podíváme na praktické výsledky při focení.