Panasonic Lumix FZ45 a FZ100: na vrcholu

V otázce zkreslení si vede fotoaparát poměrně dobře. Na nejširším ohnisku je jemné soudkovité zkreslení, na delších ohniscích je objektiv v podstatě bez problémů.

Tmavé rohy nejsou pro Panasonic FZ45 a FZ10 problém. S plně otevřenou clonou si ji trochu všimnete kolem 3× až 8× zoomu, ale v zásadě v celém rozsahu s touto optickou vadou není problém.

V této kapitole se budeme dlouze věnovat kresbě objektivu, zejména budeme srovnávat ostrost a detailnost rohů vůči středu obrazu.

Panasonic potěší vynikající ostrostí rohů na nejširším ohnisku i při plně otevřené cloně, naopak velkou chybou je chromatická aberace. Tu ale můžete odstranit v grafických editorech bez větší námahy a dostat tak nebývale detailní a ostrou fotografii až ke krajům.

Ohnisko 57 milimetrů vykazuje stále docela silnou chromatickou aberaci a také slabší ostrost v rozích.

103mm ohnisko opět získává vynikající rohovou ostrost. Chromatická aberace je sice stále přítomna, ale už v přijatelnější formě.

Ohniska kolem 200 milimetrů opět snižují chromatickou aberaci, ale naopak nabírají lehkou rohovou neostrost.

Kolem ohniska 400 mm je situace v podstatě stejná. Chromatická aberace spíše nízká, neostrost je poněkud znát.

Nejdelší ohnisko velmi příjemně překvapilo. Chromatická aberace zde téměř neexistuje a kresba rohů je v podstatě srovnatelná s prostředkem. Výborná práce. Nyní se podíváme na kresbu při ostření na větší vzdálenost. Tyto snímky lépe reflektují reálné použití, byly získány z RAWu bez odšumění a doostřování.

Na plně otevřenou clonu je výsledek vynikající. Rohy jsou dokonce ostřejší než na vyšších clonách, a to nemluvím o prostředku.

I ohniska kolem 50 milimetrů se projevují velmi dobře. Středová ostrost je výborná a ta rohová není špatná ani při plně otevřené cloně. Od F5,6 se začíná projevovat lehká difrakce.

I při ohniscích kolem 100 milimetrů je kresba objektivu výborná, a to platí i o rozích.

Ohniska kolem 200 milimetrů rovněž nemají žádný výraznější problém. Vše je tak, jak má být.

Objektivu není co vytýkat. 400mm ohniska se rovněž mohou chlubit nadprůměrnou ostrostí i v rozích, pochopitelně při vyšších clonách musíte počítat s difrakcí.

Nejdelší ohnisko 600 milimetrů má trochu slabší rohový kontrast, levý spodní roh se však ukazuje stále velmi dobře. Až na silnou chromatickou aberaci na širších ohniscích lze objektiv označit snad až za dokonalý.

Otestujeme také chromatickou aberaci při focení v protisvětle.

Na nejširším ohnisku se v tomto případě chromatická aberace nevyskytovala až tak výrazně, jak jsem po předchozím testu očekával. Tenké větvičky nicméně modrají a nejsou příliš patrné.

Ohniska kolem 50 milimetrů aberaci téměř nevykazovala.

Kolem 100 milimetrů jste v podstatě bez problémů. Chromatická aberace zde sice je, ale plošně zabírá velmi málo plochy.

Zde jsem narazil na jeden problém pro kompakt docela netypický. Malá hloubka ostrosti. Ta pak u rozmazaných větviček v pozadí způsobila zvláštní artefakty a zvýraznila chromatickou aberaci, která je u vyšších clon podstatně slabší.

Kolem 400 milimetrů je vidět slabší chromatickou aberaci, ta je opět trochu zvýrazněna malou hloubkou ostrosti.

Nejdelší ohnisko se chová rovněž podobně. Větvičky mimo hloubky ostrosti vykazují silnější chromatickou aberaci, zatímco ta zaostřená (vpravo dole) ukazuje, že aberace v zaostřených plochách není vážnějším problémem. Pokud se divíte roztřepení, je to způsobeno vysokou citlivostí ISO 400.