Panasonic Lumix FZ45 a FZ100: na vrcholu

Focení v noci je s oběma fotoaparáty velmi snadné. V manuálním režimu nabízí až 60sekundovou expozici, což je pro drtivou většinu snímků naprosto dostatečný čas. Když se k tomu přidá nadprůměrný autofokus, nebudete mít s nočním focením žádný vážnější problém.

Dlouhý čas expozice dovolil dosáhnout zajímavých světelných efektů, detaily jsou slušné. Hrudky šumu jsou nicméně trochu výraznější.

U modelu FZ100 se nepříznivě projevil MOS čip i silnější odšumování, díky kterému je snímek výrazněji poset ustřelenými pixely a hrany se tak třepí i na nejnižší citlivost. Na dalších snímcích se podíváme na výřezy nočních snímků. Aby to bylo více přehledné a zároveň názorné, každý snímek se skládá ze dvou polovin. Levá je získána z JPEG snímku, pravá pak z RAW verze. Snadno tam můžete porovnat oba fotoaparáty nejen v JPEGu, ale i v RAWu.

Při citlivosti ISO 80 je vidět, že 14megapixelový čip prostě šumí. A ne málo. Odšumování sice dává vznik slabším hrudkám, s barevným šumem ale dokáže zatočit výborně.

I citlivost ISO 100 dává v JPEGu velmi pěkné výsledky. S RAWem je nutno si pohrát, aby z něj vylezlo něco rozumného, výsledek ale může být i lepší než u JPEGu.

MOS čip modelu FZ100 očividně v RAWu silněji šumí. JPEG pak obsahuje více ustřelených pixelů, ale oba výsledky jsou na třídu ultrazoomů dobré a dostatečně detailní.

ISO 200 už šumí opravdu hodně a je až s podivem, jak z takového obrazu dokáže procesor Venus Engine HD II získat tak krásný obraz. Ostrost sice není dokonalá, ale fotografie je rozhodně použitelná.

FZ100 přináší výraznější šum v RAWu i silnější odšumování v JPEGu. Můžete si všimnout barevných fleků (žlutozelených ploch na šedivé silnici) a slabší detaily než u FZ45. Citlivosti ISO 200 bych se u FZ100 snažil už raději vyhýbat, má-li být výsledkem kvalitní snímek.

Při citlivosti ISO 400 se už barevné fleky na silnici objevují i u modelu FZ45. RAW je totálně zašuměný a ani JPEG už na tom není kdovíjak dobře. V rámci své třídy ale stále patří k tomu lepšímu.

Obraz z modelu FZ100 úplně ztrácí slabší detaily, což si lze v RAWu všimnout u aut vpravo nahoře, které jsou u FZ45 ještě jakž takž vidět, u FZ100 jsou jen náznakem. Odšumování je velmi silné, a tak je JPEG silně rozpatlaný.

S dalším navýšením citlivosti klesá ostrost a detaily. Odšumování je velmi silné, nicméně si všimněte, že ISO 800 u FZ45 je zhruba srovnatelné s ISO 400 modelu FZ100.

ISO 800 u fotoaparátu Lumix FZ100 způsobuje vznik obrovského množství barevného šumu, na snímku už není téměř nic vidět. Odšumování je tak silné, že lze vidět jen jakési základní linie a velmi slabé barvy. Kresba v podstatě neexistuje.

ISO 1600 je v podstatě nepoužitelné. Barevného šumu je v RAWu opravdu mnoho a po odšumění jsou snímky bez barev a s velmi slabými detaily.

Tady už je jasné, že citlivost ISO 1600 u FZ100 v podstatě nemá smysl. RAW jen velmi vzdáleně připomíná původní scénu a JPEG nemá ani detaily, ani barvy.

V režimu Vysoká citlivost se dočkáte jen 3MPx snímků, ale i přes spojování pixelů není kvalita nikterak valná.

FZ100 při stejném režimu volil nižší citlivost, ale i tak na snímku nelze vidět v podstatě žádné detaily.

Zde si můžete prohlédnout další dva snímky z obou fotoaparátů.

Tyto snímky byly foceny ve slabé mlze, proto mají slabší kontrast, který není chybou fotoaparátu. Zde byla použita Inteligentní automatika, která správně identifikovala scénický režim krajiny. Ten zvyšuje kontrast a ostrost, což se projevuje ve výrazně zvýšeném počtu ustřelených pixelů.

Bohužel FZ100 má mnohem silnější odšumování a v těchto podmínkách je fotografie silně zašuměná, a to jak barevně (nazelenalé fleky na jinak bezbarvých plochách), tak i jasově (nevzhledné podlouhlé čáry).

Druhý snímek jsem už fotil na režim P, který vykazoval menší doostřování. Tím byl tedy snížen i šum. Míra detailů je na svou třídu výborná, dokonce i na červené zdi je vidět kresba, přestože ne všude. Když jsem zkoušel automatiku, snímek měl živější barvy, ale díky doostřování podstatně vyšší šum.

FZ100 na tom byla s kvalitou obrazu o něco hůře. Odšumování je bohužel znatelně silnější, a tak není divu, že jisté části obrazu jsou docela rozpatlány. Kresba na červené zdi je slabší.